Myslíme, že pomáháme, ale zabíjíme je. Některé želvy mohou do 20 let vyhynout

Když jsem v červnu podnikla služební cestu na Srí Lanku, zarazilo mě, kolik zavřených záchranných želvích center za sebou krize na ostrově zanechala. Na jihu Srí Lanky jsem navštívila jednu z mála otevřených želvích stanic, která sice působila oprýskaným dojmem, ale můj jedenáctiletý průvodce areálem mě přesvědčoval, že zde pro želvy dělá jeho rodina první poslední.

Povídal o roztomilých, čerstvě vylíhnutých želvičkách i agresivní 50leté samici, kterou „musí držet na samotce“, aby nepokousala ostatní. Ukazoval prasklé a překvapivě poddajné skořápky želvích vajec, z betonových bazénků postupně vytahoval želvy různého věku, velikosti a stáří, a svůj odborný výklad završil u kádě plné několikacentimetrových želvích miminek.

Ta tu čekají na turisty, kteří si je za příplatek mohou vypustit do moře. „Něco si přejte, madam,“ pobídl mě chlapec důležitě při kýčovitém výjevu, kdy moje želví závodnice při západu slunce pelášila vstříc moři.

Příběh z želví stanice, který jsem posléze z reportážní cesty po Srí Lance sepsala, ovšem příliš nepotěšil ty, kteří záchraně želv zasvětili celý život. Mezi takovými je i Hana Svobodová, která po přečtení textu neváhala a redakci upozornila na fakt, že jsem - stejně jako spousta dalších cizinců - naletěla na turistickou past. Chudou rodinu jsem možná podpořila, šťastný život mořských želv nikoliv.

„Pokud chcete pomoci želvám, nechoďte do center, kde drží zdravé želvy v bazénech - na internetu jsou z center fotky, a tak si každý turista může předem zvolit, které centrum chce podpořit,“ zmiňuje Svobodová na okraj rozhovoru, který Seznam Zprávám poskytla.

Měly by být betonové bazénky s želvami pro turistu indikátorem, že tady jde spíš o byznys než blaho mořských želv?

Když jsem v roce 2019 vedla na Srí Lance diplomovou práci studentce, která objela všechna želví střediska na ostrově a hodnotila je dle určitých kritérií, vyšlo najevo, že všechny stanice, kromě dvou, používají betonové bazénky. Což o to, kdyby v nich končily poraněné želvy, které by ve volné přírodě nepřežily, bylo by to v pořádku. Mořská želva ale není domácí mazlíček.

Co se děje s želvou, která vyrůstá mezi čtyřmi zdmi?

Mezi místy, kde želvy žerou a rozmnožují se, jsou tisíce kilometrů. Mořská želva se nikdy nerozmnoží v bazéně. Většina center na Srí Lance bohužel funguje tak, že nějací lidé najdou na pláži želví vajíčka, ukradnou je a prodají je „záchranným“ centrům. Už jen to je špatně, krást vajíčka z pláží je všude ve světě ilegální. Tím, že je záchranné centrum koupí, podporuje nelegální obchod. Místní pak namítají, že by ta vejce stejně někdo prodal na trhu, nebo snědl.

Úskalí je i v tom, že v bazéncích drží mláďata, která si pak turisté mohou za bílého dne vypustit do moře. Želvy se ale přirozeně líhnou v noci nebo nad ránem, při přílivu a v době, kdy je chladný písek, aby se nepopálily. Pouštět by se měly také v době chladného písku.

Jejich instinkt je, že po vylíhnutí okamžitě běží do moře a plavou co nejdál od pobřeží, aby unikly predátorům. Líhnou se blízko moře i proto, aby se nemusely zdržovat hledáním potravy. Příroda to zařídila tak, že po vylíhnutí mají energii ještě na další dva dny. Když je želvička zavřená v bazénu, zásobu energie vyplýtvá na plavání mezi dlaždičkami a nikam se nedostane. Pak, když je vypustíte, ji snadno uloví kterákoli ryba.

Místní záchranáři bazénky často obhajují s tím, že v nich želvy trochu povyrostou a pak je v moři žádná ryba neuloví. Takhle to ale nefunguje.

Želví mládě, které vyrůstá v bazénku, se ve vodě bez vln navíc ani nenaučí pořádně plavat. Vlastně se jen vznášejí a zakrní jim svaly. Nenaučí se potápět za potravou, bazény nejsou dostatečně hluboké, aby mohly trénovat plíce.

Každý druh želvy navíc potřebuje jiný druh potravy a na to taková centra mnohdy nedbají.  Třeba želva, která by v přírodě jedla mořské korýše, dostává čínské zelí. To opravdu není potrava, kterou by si v přírodě obstarala.

V onom srílanském záchranném centru mi vysvětlovali, že některé želvy musí od ostatních separovat, protože jsou dokonce agresivní…

Želvy v bazéncích si navzájem ubližují, protože pro ně není přirozené žít ve skupinách. Často se stává, že si ukusují ploutvičky, jsou vystresované a agresivní. Ztrácejí instinkt, kam plavat a jak se v dospělosti vrátit na místo svého vylíhnutí a tam naklást vajíčka. Navíc také častěji trpí infekcemi.

Osvětu je jistě třeba šířit mezi turisty, ale neměla by tedy být víc zaměřená i na místní?

Ano, napadlo mě, že místní vyškolíme v záchranáře, kteří budou hlídat pláže a naučí se vajíčka bezpečně přenášet.

Krádeže želvích vajec ohrožují životy želv. Když je najdou místní, dají je do igelitky a pověsí je na řídítka motorky. Pokud se čtyři hodiny po nakladení s vajíčkem silně pohne, hrozí, že se z něj nic nevylíhne. Člověk, který by je přenášel šetrně, by tedy mohl dostávat normální výplatu a domlouval by také místním, že když najdou vajíčka, mají zavolat jemu a on je šetrně přenese. Nálezci vajíček by pak mohli dostat odměnu za informování záchranáře. Místní by tak mohli být spokojení… Tuto vizi právě zkušebně zavádíme v jednom z center.

Jak tedy želvám můžeme pomáhat i jako turisté?

První věc je informovat se. Tady v Čechách věříme tomu, že v záchranných centrech tu práci dělají dobře. Když to centrum navíc má známku, že je schváleno vládou, lidé už pak nemají a nechtějí mít na dovolené čas zjišťovat, jestli se skutečně jedná o efektivní ochranu nebo ne.

V těchto zemích to nefunguje jako třeba v Evropské unii. Ti zaměstnanci by to třeba i chtěli dělat co možná nejlépe. Tito lidé to dělají pro sebe, pro ně je to zdroj obživy. Chápu, že mají na Srí Lance krizi a něčím se živit musí. Jen by bylo fajn, kdyby to těm želvám ale neubližovalo.

Pokud chcete pomoci želvám, nechoďte do center, kde drží zdravé želvy v bazénech - na internetu jsou z center fotky, a tak si každý turista může předem zvolit, které centrum chce podpořit. Pokud byste chtěli podpořit skutečnou ochranu, doporučuji centrum Turtle Watch Rekawa.

Také je třeba používat selský rozum, a to i při pročítání mediálních článků. Nedávno se na českém internetu objevil článek, podle kterého „zabijácká želva pokousala ruskou turistku“. Zaprvé: Želva černohlavá uvedená v článku neexistuje. Podle latinského názvu šlo o karetu obecnou, která se živí korýši. Kdyby tu turistku kousla, díky silnému stisku by to nebylo jen o modřině, klidně by jí zlomila nohu. Ale hlavně - tohle by se nikdy nestalo, kdyby lidé neučili želvy jíst, co nemají.

Třeba při šnorchlování na Borneu, kde vedu ochranářský projekt, si žádná želva nedovolí přiblížit se k člověku blíž než na tři metry. Želvy vychované v bazénech ale vědí, že je lidé krmí, a ty jsou potom po vypuštění do oceánu i nebezpečné. Navíc lidé mají často pocit, že si potřebují všechna zvířata osahat, vím to, jelikož jsem dělala i průvodkyni v zoo. A takové zvíře mívá tendence se bránit.

Takže když se vydám na dovolenou, mám přemýšlet nad výběrem podpory záchranné stanice a být ke zvířatům tolerantní a nenarušovat jejich prostor…

Ano. Želvám také nesvědčí, když se v noci na plážích svítí. Světlo totiž dezorientuje líhnoucí se želvy a odrazuje hnízdící samice, aby přišly klást vajíčka.

Vždy nabádáme turisty, že když už bydlí na pláži, ať si aspoň zatahují závěsy. Je to jednoduchá věc, ale když vevnitř rozsvítí světlo, které jde vidět na pláž, želvy jsou zmatené. Ono stoprocentně funguje, když na želvičku zasvítíte bílým světlem, otočí se a jde za vámi jako pejsek. Orientují se podle světla a kvůli hotelům na plážích jsou dezorientované. Želvy dříve chodily za měsícem ozářenou hladinou do moře, ne do temného lesa za pláží.

Želvy klidně navštivte, vybírejte však centra bez bazénků, která vás na místo kladení vajec zavedou v noci a za použití červeného světla. Už jen z logiky věci - mořskou želvu byste na suchu ani vidět neměli. Patří do moře, takže si ji prohlédněte při šnorchlování, na suchu jen klade vajíčka. Na některých místech za posledních 70 let klesla želví populace o 90 procent. U některých druhů želv se uvádí, že by mohly vyhynout do 20 let. Samozřejmě k tomu bohužel napomáhá i eroze a změna klimatu.

Můžu nějak pomoct přímo z České republiky?

Stačí si uvědoměle kupovat mořské plody a zajímat se o to, jakým způsobem byly vyloveny. Mořskou rybu u nás v pohodě seženete. Problémem jsou rybářské flotily, které za sebou táhnou obrovské sítě. Do nich se zamotávají i tvorové, které ulovit nechtějí, třeba delfíni a želvy.

Želva je plaz, takže dýchá plícemi a musí se nadechnout. A když se chce nadechnout, musí se vynořit. A když je zamotaná do sítě, nedostane se na hladinu a utopí se. Toto je dnes úplně nejčastější důvod úmrtí mořských želv.

Pomůže, když zredukujeme množství plastového odpadu, které by mohlo skončit v moři. Takové nafukovací balonky si želva v oceánu snadno splete s kořistí.