Na Antarktidě přibylo ledu. Tání ale pokračuje a hladina stoupá rychleji

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V posledních týdnech jste mohli na sociálních sítích narazit na příspěvky tvrdící, že na Antarktidě přibylo ledu a znamená to, že klimatická změna je nesmysl, neotepluje se a ledu globálně neubývá a hladina oceánů se nezvyšuje.

První část sdělení je sice správně, ale druhá je naprosto chybnou interpretací, kterou lze velmi snadno vyvrátit.

Když navíc uděláme krok dál a podíváme se na to, jak se v posledních dekádách vyvíjí samotné tání, zvyšování hladiny oceánů a vědecké poznání těchto fenoménů, zjistíme, že pokračování negativního trendu je v podstatě jisté a hraje se v uvozovkách jen o to, jak moc a jak rychle se hladina zvedne.

Nejprve však jen stručně ke zmiňované zprávě o ledu a Antarktidě. Ta původně pochází z čínské studie, která na základě dat ze satelitů NASA zkoumala tempo úbytku ledu z Antarktického ledového příkrovu a jeho příspěvek ke zvyšování hladiny oceánů.

Skutečně mimo jiné ukazuje, že mezi lety 2021 a 2023 ledu přibylo a není to žádným tajemstvím. Vědci o tom moc dobře ví a může to vědět i kdokoliv, kdo si na internetu najde veřejně dostupné grafy, které data ze satelitů vizualizují den za dnem.

Vývoj za posledních zhruba 20 let vypadá následovně:

Mezera v datech je způsobená nedostupností z důvodu prodlevy mezi misemi.

Nárůst ledu v Antarktidě a jeho příčiny proto ani nebyl hlavním předmětem zájmu této nové studie. Ve skutečnosti se stejné otázce vědci věnovali mnohem dřív a s vysvětlením přišli už v listopadu 2023. Rozhodně jím přitom není nějaký obrat v klimatické změně ani nic podobného. Jsou to nadprůměrné srážky, které do Antarktidy ve vhodný čas přinesly víc vody.

Zprávy o tom, že díky zjištění, že na Antarktidě přibývá led, bylo odhaleno klimatické spiknutí, jsou tedy jen dalším z mnoha případů, kdy někteří lidé (nejčastěji účeloví klimaskeptici) vezmou sice reálná vědecká zjištění, ale doplní je vlastní zavádějící interpretací, a snaží se tak popřít celý vědecký konsenzus.

V tomto případě se propagátoři klimaskeptického narativu navíc svou lživou pohádku paradoxně snaží opřít o ta samá data, která sami jinak zarputile popírají a nevěří jim- tedy data ze satelitů GRACE od NASA, které měří vývoj hmotnosti ledu v ledovém příkrovu na základě pozorování změn v zemském gravitačním poli.

Vývoj na druhé straně planety mimochodem vypadá takto:

Mezera v datech je způsobená nedostupností z důvodu prodlevy mezi misemi.

Jak že na tom tedy ale celkově s globálním táním ledu a zvyšováním hladiny oceánů jsme?

Pokud jde o tání Antarktidy a její příspěvek ke zvyšování mořské hladiny, vypadá situace následovně:

Arktida taje a hladinu oceánů zvedá takto:

Ke zvyšování hladiny oceánů přitom nedochází jen v důsledku tání na jižním a severním pólu (a případně zbývajících pevninských ledovců jinde). Značnou měrou se na ní podílí i fyzikální pochody. Teplejší voda totiž expanduje, takže s rostoucí teplotou oceánů (opět způsobenou klimatickou změnou) je vody nejen víc kvůli přísunu z tajících ledovců, ale je i „větší“.

Od 70. let minulého století až do doby zhruba před deseti lety byly příspěvky tání a expanze vody k celkovému zvýšení hladiny světových oceánů zhruba vyrovnané, načež začal převyšovat příspěvek z tání a v posledních letech činil až dvě třetiny příspěvku k zvýšení hladiny moří.

Ledovec Kongsbreen: Historický snímek z 24. srpna 1928 pořízen během expedice Norského polárního institutu a snímek z 23. srpna 2024.

Zajímavé je, že v roce 2024 se tento poměr kvůli extrémně vysokým teplotám oceánů znovu vychýlil a začal převažovat příspěvek z vodní expanze způsobené teplem. Mělo to mimo jiné za následek i to, že celkové roční zvýšení hladiny světových oceánů bylo loni podstatně vyšší, než se očekávalo. Konkrétně se loni hladina oceánů zvýšila o 5,9 mm místo očekávaných 4,3 mm.

Nepatrně kromě těchto faktorů ke zvyšování hladiny přispívá i pokles množství kapalné vody na pevnině (tedy nejen tajícího sněhu), za což nejvíc ze všeho může odčerpávání podzemní vody lidmi.

Výsledkem je, že zvyšování hladiny oceánů pokračuje rok za rokem a zároveň zrychluje. Od roku 1880 se zvýšila zhruba o 20 centimetrů z čehož polovina přibyla až v posledních 30 letech. Průměr ročního nárůstu mezi lety 1993 a 2003 byl 2,1 mm za rok a mezi lety 2013 a 2023 4,3 mm za rok, takže lze říct, že tempo se během posledních dvou dekád zdvojnásobilo.

Hmatatelné a zároveň významné problémy stoupání hladiny oceánů zatím působí jen v některých zranitelných lokalitách. Přispívá tomu mimo jiné i fakt, že zvyšování hladiny není rovnoměrné. Vliv na to má například to, jak se na různých místech pohybuje geologické podloží, jaké jsou tam oceánské proudy nebo třeba jak silná je eroze. Pak samozřejmě záleží na nadmořské výšce osídlení a celé řadě socioekonomických a dalších faktorů, které rozhodují o tom, jak moc nebo málo je daná lokalita schopna reagovat.

Mezi asi nejznámější oblasti, které jsou zvyšováním hladiny zasaženy nejvíc jsou různé pacifické ostrovy, které čelí vyhlídce na kompletní zaplavení. Obrovské škody ale zvyšování hladiny působí například v Bangladéši, Indii a Číně a zcela ušetřeny zdaleka nejsou ani vyspělé státy jako například USA nebo Velká Británie.

Kromě malých ostrovů to přitom nefunguje tak, že by jednoduše jednoho dne přišla voda a nenávratně pohltila kus pevniny. Hlavní problém jsou v současnosti častější povodně způsobené abnormálně silným přílivem. Například na pobřeží USA jsou tyto události k roku 2020 třikrát častější než v roce 1990. Velká Británie je zase dobrým příkladem země, kde zvyšující se hladina moře zhoršuje pobřežní erozi.

Pohledy na domečky kousek od srázu ve Velké Británii možná láká k cynické myšlence, že jde o problém malého množství pošetilců, kteří si naivně pořídili nemovitost přímo na pobřeží. Oceány a moře ale omývají značnou část světových megaměst, kde žijí miliony lidí.

Pohlcení jejich domovů není nevyhnutelné, protože existuje řada způsobů, jak se zvyšování hladiny bránit. Můžou se stavět systémy zábran jako v Nizozemsku, zvyšovat odolnost měst proti povodním prostřednictvím podpory vsaku vody, stavění budov na pilířích a tak dále. Na druhou stranu ale už teď vidíme, že adaptace se nedaří zdaleka všude.

A to přitom sledujeme teprve začátek.

Největší část zvyšování hladiny nás teprve čeká a to, jak velké a rychlé nakonec bude, záleží na tom, kolik vyprodukujeme emisí skleníkových plynů.

Projekce z šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu OSN pro klima (IPCC) nám říkají, že do roku 2100 nás čeká i při nízkoemisním scénáři nárůst o 50 cm od úrovně z roku 1900. Když si ale otevřete box pod grafem a přečtete vysvětlivky jednotlivých scénářů, zjistíte, že pravděpodobnější je vzhledem k současnému vývoji produkce emisí skleníkových plynů spíš nárůst nad 50 cm.

Hlavní problém je ale v tom, že se začátkem 22. století hrozba nikam nezmizí. Naopak právě až ve vzdálenější budoucnosti se pravděpodobně dostaví už opravdu dramatické změny (viz. sloupce v pravé části grafu).

Zejména v Antarktidě, kde je ledu nejvíc, totiž tání v podstatě teprve začíná. Významně taje zatím „jen“ její menší západní část a větší východní část zamrzlého kontinentu zůstává vesměs stabilní. Led v Antarktidě pokrývá plochu 14 milionů km2 (pro srovnání celá Evropa má 10 milionů km2).

Klimaskeptici na nízké procento zmizelého ledu z Antarktidy někdy aktivně poukazují s tím, že to podle nich značí, že se skoro nic neděje. Naopak to ale znamená, že zbývá ještě hodně ledu, který může odtát.

Takže ano, jsme vlastně teprve na začátku, ale právě to je varující.

Dalším důležitým a často přehlíženým faktorem je i obrovská setrvačnost klimatu, kvůli které je zvedání mořské hladiny na dlouho dopředu zaručené, i kdybychom ještě dnes přestali produkovat emise skleníkových plynů.

„Pravděpodobně už nemůžeme zamezit tomu, aby hladina stoupla o víc než jeden metr, a to i když se díváme na ty nejoptimističtější scénáře. Pořád ale můžeme rozhodnout o tom, jak rychle se do tohoto stavu dostaneme. To je přitom klíčové pro schopnost lidstva přizpůsobit se. Čím bude nárůst rychlejší, tím bude těžší se mu přizpůsobit,“ řekl k tomu Seznam Zprávám Dirk Nortz, šéf Institutu oceánografie na Hamburské univerzitě a spoluautor kapitoly o zvyšování hladiny oceánů v poslední zprávě IPCC.

A možná je všechno ještě horší.

Podle čerstvé metastudie, která přezkoumala závěry celkem 150 studií zaměřených na zvyšování mořské hladiny z hlediska jejího aktuálního tempa, předpokládaného budoucího tempa a poznatků o historickém zvyšování hladiny, možná už teď (s globálním oteplením o 1,2 °C oproti období před začátkem industriální revoluce) máme v příštích stovkách let nevratně zaděláno dokonce na zvýšení o několik metrů.

Autoři namítají, že jejich studie rozhodně nemá vést k rezignaci na snižování emisí, protože naopak ukazuje, že každá desetina stupně oteplení se počítá a bude mít velké důsledky.

Jestli chcete získat představu o tom, jak bude zvýšení hladiny například o jeden metr vypadat, doporučujeme interaktivní mapu amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (tady). Pozornost věnujte i nástroji, který zobrazuje rozšiřování rozsahu povodní při vysokém přílivu („High tide flooding“).

Nakonec ještě krátký dodatek k častým argumentům klimaskeptiků poukazujícím na to, že i v hluboké minulosti se klima měnilo a hladina moří se zvyšovala. To je samozřejmě pravda. V té době ale v blízkosti moří nestála megaměsta s desítkami milionů obyvatel.

Na úplný závěr dodejme, že zvyšování hladiny oceánů je jen jedním z řady problémů, kvůli kterým se státy shodly, že se zaváží snižovat emise. Podrobněji jsme o tom psali zde. Článek vysvětlující, jak rychlé je samotné oteplování a jak robustní jsou důkazy o jejich antropogenní příčině, pak najdete tady.