Jaro začíná dřív a sadů v Česku ubývá. Může za to změna klimatu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rok 2024 byl pro české ovocnáře katastrofální. Jarní mrazy udeřily na různé druhy ovoce tak silně, že mnozí ovocnáři ztratili veškerou úrodu a celkový propad podle nich patřil zřejmě k těm nejhorším za posledních 100 let.

Letos to podle předsedy Ovocnářské unie České republiky Martina Ludvíka na dramatické ztráty zatím nevypadá – tedy pokud teploty během aktuální vlny ochlazení ještě výrazněji nepoklesnou.

Z vědeckých důkazů ale jasně vyplývá, že riziko škod způsobených mrazy v Česku rok od roku neúprosně roste s tím, jak postupuje klimatická změna.

Ano, čtete správně. Oteplení klimatu skutečně zvyšuje riziko škod způsobených mrazy. Je to neintuitivní a ve veřejné diskuzi se to často ztrácí. Klimatologové ale tento jev mají už dobře zmapovaný a není o něm pochyb.

Jakže je to tedy možné?

Hlavní problém nespočívá v samotných mrazech. Ty totiž kvůli cyklickému příchodu chladného vzduchu ze severu do našich končin v dubnu nebo v květnu přicházely vždy a pravděpodobně i budou přicházet podobně často dál, klimatické změně navzdory. Co se zásadně mění, je termín začátku bujení vegetace. Ten kvůli postupující klimatické změně, která v Česku způsobuje mírnější zimy a dřívější příchod jarních teplot, přichází dřív a prodlužuje tak období, kdy jsou stromy vůči mrazům zranitelné.

Detailní přehled v této problematice poskytuje loni publikovaná studie českých vědců. Podle jejího autora Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR práce došla k tomu, že průměrný počet dnů, kdy v dubnu a květnu přichází mráz, se za posledních 60 let sice o tři dny snížil, ale „nástup jara“ se uspíšil v průměru o 12 dní.

Nástupem jara se přitom myslí období, kdy denní teplota 10 dnů po sobě dosahuje alespoň 10 °C, což obecně přispívá k rozvoji vegetace. Problém je tedy v tom, že mrazů je v kritických měsících o něco méně, ale období, kdy to může způsobovat škody, je neúměrně delší, takže riziko škod roste.

Pokud bychom se navíc podívali na jednotlivé druhy rostlin, tak najdeme řadu příkladů, kdy je předstih v jejich „probouzení“ ještě vyšší než 12 dní. Například u meruňky se za období 1961 - 2025 termín tzv. fenofáze (v případě meruněk prvních květů) posunul průměrně už o 18 dní.

Podobně dramatický posun pak lze pozorovat například i u habru obecného nebo dubu letního.

„Fenologický trend pro první květ meruňky se pohyboval v rozmezí 11 až 12 dní až do roku 2018, od roku 2019 ale dochází k výrazným meziročním změnám a prohlubování trendu. Do roku 2022 se posun do dřívější doby zesílil na 15 dní a v průběhu posledních tří let se každým rokem prohluboval o jeden den na současných 18,2 dní,“ řekla k tomu vědkyně Lenka Bartošová, která se zabývá mimo jiné právě fenologickým monitoringem při Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Trend se více či méně týká celé řady rostlin a dokonce i zvířat (sleduje se například posun v kladení vajec sýkorami koňadrami).

Jak přesně ale dopadá na ovocnářství?

„Když se podíváme na vývoj za posledních 10 let, tak ovocné sady z naší krajiny velmi zásadně mizí. Pěstitelé většinou sady nechají dožít, ale potom už je neobnoví. Klesá tedy celková výměra sadů a s ní samozřejmě i celková produkce,“ popsal vývoj během poslední dekády Ludvík.

Hlavní příčiny tohoto trendu jsou podle něj tři. Klimatická změna zvyšuje celkovou rizikovost, přičemž za největší s klimatem spojený problém Ludvík považuje právě jarní mrazy, pak sucho a nakonec bouře a kroupy.

Dalším klíčovým důvodem mizení sadů z Česka je podle ovocnáře jednoduše to, že se zvýšené náklady (zčásti opět způsobené klimatickou změnou) nedaří promítnout do ceny. Třetí příčinou pak je boj s nedostatkem pracovní síly v oboru.

Jarní mrazy přitom nejvíc ze všech stromů podle Ludvíka ohrožují meruňky, které jsou sice dobře odolné proti zimním mrazům a k dobré úrodě jim stačí, když na jaře mráz přežije jen 10 % květů, ale začínají kvést nejdřív ze všech ovocných stromů, takže je u nich rizikové období nejdelší.

Úbytek sadů nicméně podle Ludvíka probíhá napříč všemi druhy sadů.

Dostupná data Ludvíkovu zkušenost potvrzují.

Celková plocha sadů se podle dat Ministerstva zemědělství (počítají se jen větší sady profesionálních pěstitelů) začala výrazněji zmenšovat zhruba před 10 lety a trend kontinuálně pokračuje.

U mrazy nejvíc postižených meruněk trend začal ještě dřív a je dokonce mnohem výraznější.

Výše zmiňovaná studie českých vědců nad rámec toho také potvrdila, že riziko škod způsobených mrazy roste, a dobře vědecky podložený je i vliv klimatické změny na sucho v Česku. Například frekvence bouří s kroupami nicméně podle Zahradníčka zatím není dobře zmapovaná a není jisté, jestli hraje roli.

O kolik víc škod mrazy kvůli posunu začátku kvetení nyní páchají, přesně nevíme. Jde o poměrně komplikovanou otázku, protože nezáleží jen na samotných teplotách, ale i na dalších meteorologických proměnných i úspěšnosti opatření, kterými se sadaři snaží úrodu zachránit (topení, zakuřování, zamlžování atd.).

Alespoň přibližnou představu nicméně můžeme získat ze zevrubných hlášení v každoročních zprávách Ministerstva zemědělství, které podle Zahradníčka o škodách způsobených mrazem v období let 2000 až 2022 informovaly následovně:

Zajímavé je, že když se Zahradníčkův tým podíval na vývoj průměrné úrody na jeden strom či keř, signifikantní úbytek byl zjištěn ze všech sledovaných druhů ovoce právě jen u meruněk.

K tomu, že u ostatních druhů výnosy ve sledovaném období neklesly, nicméně nejspíš přispívá celkový úbytek plochy sadů, přičemž můžeme předpokládat, že sady zůstávají většinou na těch lokalitách, kde je riziko škod menší a z rizikových oblastí mizí rychleji.

Rozdíly v poměru škod mezi jednotlivými regiony přitom mohou být obrovské. Takto například vypadal vývoj výnosu na jeden strom meruňky v sadech jediného ovocnáře na Moravě:

Sadařům hraje do karet skutečnost, že drtivá většina produkce je v oblasti jablek (80 %), která jsou vůči jarním mrazům nejméně náchylná, protože začínají kvést pozdě.

Ovocnářům se podle Ludvíka také daří udržet i díky tomu, že se učí vydělávat více z menší úrody. „Většina už se snaží působit na místním trhu, což znamená prodej lokální produkce místním spotřebitelům formou prodeje přímo z farem, farmářských prodejen nebo i prostřednictvím e-shopů,“ řekl Ludvík a dodal, že od prodejů po velkých objednávkách za nízkou cenu do obchodních řetězců se už čeští ovocnáři snaží co nejvíc ustoupit. Nad rámec toho podle Ludvíka přibylo i sadařů, kteří se naučili svou úrodu rovnou zpracovávat a prodávat vlastní mošty, marmelády a další produkty.

Ovocnářství se tedy nové klimatické i ekonomické realitě přizpůsobuje a nachází nové způsoby, jak přežit. Spíš než na cestě k úplnému vymizení je tedy v procesu přechodu od „masové výroby“ k „malovýrobě“.

Sadaři to ale budou mít stále těžší a připomínkou toho je minulý rok, kdy obrovské škody postihly i jablka. Letos se zatím zdá, že by k žádným drastickým škodám dojít nemuselo. Problém s posunem jara způsobený klimatickou změnou se nicméně bude dál prohlubovat a riziko škod bude dál narůstat.

Pozitivní dopad klimatické změny na české ovocnářství Ludvík nevidí. „Kvůli škodám mrazem jednoznačně převažují negativa. Představa, že začneme pěstovat některé pro nás ‚exotické‘ druhy, jako třeba citrusy, je mylná, protože možná v mírné zimě přečkají bez úhony, ale budou u nás rizikové k poškození mrazy v dubnu či květnu stejně jako meruňky,“ řekl.

Dopad na pěstování ovoce navíc není jediným negativním důsledkem posunu jara. Ten může například i zhoršovat sucho. Rostliny totiž při zahájení bujení začnou odčerpávat vodu z půdy, a pokud to začnou dělat příliš brzy, může se snáze stát, že v půdě později žádná nezbyde.

Sucho vegetace samozřejmě nemůže způsobit sama o sobě a záleží i na srážkách a řadě dalších faktorů, ale nedostatek vody kvůli jejímu brzkému probuzení může trvat déle nebo může být intenzivnější.

Další hrozbou, na kterou podle Bartošové opakovaně upozornily zahraniční výzkumy vycházející po roce 2000, je narušení tzv. trofického (neboli potravního) řetězce.

Tento problém podle vědkyně souvisí s variabilitou v reakcích různých rostlin a živočichů na vysoké teploty (některé reagují silně, jiné méně). Může se kvůli ní vychýlit přirozená návaznost, což pak vyvolá tlak na dotčené druhy. Zatím však není jasné, jakých rozměrů tento problém může nabýt.

V Česku se tomuto tématu podle Bartošové věnoval zatím jeden výzkum, který sledoval potravní řetězec v lužních lesích, na jehož začátku je olistění dubu letního, které umožní přežití housenek a ty zase tvoří potravu pro ptačí populace.

„Když jsme to zkoumali v roce 2007, žádný velký rozkol jsme neobjevili. Zjistili jsme, že fenologické fáze se sice posouvají do dřívějšího období, ale všechny zhruba podobným tempem a vazby nejsou přerušené. Od té doby ale uplynulo dost času a teď už vidíme, že se nůžky začínají rozevírat,“ řekla Bartošová (podrobně jsme téma rozebrali v tomto článku).