Článek
Lana Pontingová jako šestnáctiletá dívka utíkala z domova a scházela se s kamarády, které její rodiče neschvalovali. V dubnu 1958 ji soud za toto chování poslal do montrealské psychiatrické léčebny Allan Memorial Institute. Strávila tam měsíc. Během něj se stala jednou z tisíců lidí, na kterých prováděla americká zpravodajská služba CIA přísně tajný výzkum na metody psychické manipulace lidí.
Dnes třiaosmdesátiletá Pontingová se kvůli tomu hodlá soudit, je jednou ze dvou jmenovaných žalobkyň v hromadné žalobě na podporu kanadských obětí experimentu, který je známý jako MKUltra. Během něj v době studené války CIA testovala na lidech bez jejich souhlasu účinky psychedelických drog, elektrošoků a technik vymývání mozku. Do projektu bylo tehdy ve Spojených státech a Kanadě zapojeno přes sto institucí od nemocnic po věznice a školy
„Byla jsem obyčejná teenagerka,“ uvedla v rozhovoru pro BBC. Ke svým lékařským záznamům z té doby se dostala teprve nedávno. Až nyní tedy zjistila, čemu všemu byla během měsíčního pobytu vystavena. Zdejší lékař nutil pacienty poslouchat dokola stále stejné nahrávky, někdy i tisíckrát. „Hrálo to pořád dokola: Jsi hodná holka, jsi zlá holka,“ vzpomínala Pontingová. Tímto způsobem zkoušeli techniku „psychického ovládání“.
Z lékařských záznamů vyplývá, že Pontingové rovněž podali LSD, ale i další drogy jako thiopental sodný, barbituráty či oxid dusný, který je známý jako rajský plyn. „Po podání oxidu dusného se pacientka stala značně napjatou a extrémně násilnou, napůl vypadla z postele a začala křičet,“ napsal lékař tehdy do zprávy.
Pontingová v rozhovoru pro BBC uvedla, že si z toho, co se jí stalo v ústavu a v následujících letech, téměř nic nepamatuje. Přiznala také, že celý život bere velké množství léků, aby se vypořádala s psychickými problémy, které přisuzuje pobytu v ústavu, a také s opakujícími se nočními můrami. „Někdy se v noci probudím s křikem kvůli tomu, co se stalo,“ řekla.
Veřejnost se poprvé o experimentech MKUltra dozvěděla v 70. letech 20. století. Od té doby oběti podávají žaloby. Ve Spojených státech byly z velké části neúspěšné. V roce 1988 nařídil kanadský soudce americké vládě zaplatit devíti obětem 67 tisíc dolarů. V roce 1992 zaplatila kanadská vláda každé ze 77 obětí 100 tisíc kanadských dolarů. Odpovědnost ale nepřiznala.
Pontingová tehdy mezi odškodněnými nebyla, neboť ještě netušila, že byla jednou z obětí experimentů. Nemocnice se nyní odmítla k aktuálnímu případu vzhledem k soudnímu řízení vyjádřit. Vláda jen odkázala na již zmiňované mimosoudní vyrovnání z roku 1992.
Pontingová nyní doufá, že oběti konečně dosáhnou alespoň nějaké spravedlnosti. „Nejde o to vrátit pacientům to, co ztratili, protože to není možné. Jde spíše o to, aby jejich utrpení nebylo zbytečné, aby se z toho lidé poučili,“ dodala.
