Článek
Americký prezident Donald Trump vzkázal, že Severoatlantická aliance bude mnohem silnější a efektivnější, když se Grónsko dostane do rukou Spojených států.
Kroky Washingtonu okolo autonomního území Dánska nicméně v posledních dnech vyvolávají spíše obavy z kolapsu paktu, který funguje po desetiletí.
„Už nyní se jedná o bezprecedentní situaci v dějinách Aliance a největší krizi transatlantických vztahů od Suezské krize v roce 1956,“ hodnotí vývoj pro Seznam Zprávy bezpečnostní analytik Michal Smetana z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Suezská krize
Suezská krize, která se odehrála na podzim roku 1956 byla konfliktem mezi Egyptem na jedné straně a Francií, Velkou Británií a Izraelem na straně druhé. Její název odkazuje na hlavní bod sporu, což byla kontrola nad strategicky zásadním Suezským průplavem.
Do situace se vložily Spojené státy, které donutily Francii, Velkou Británii a Izrael ustoupit. Výsledkem bylo oslabení vlivu Francie a Velké Británie v oblasti. Konflikt bývá někdy interpretován jako symbolický moment, kdy obě země, tehdy nejvýznamnější evropští hráči, přišly o pozici globálních velmocí.
Trump na konci prvního roku svého druhého mandátu dramaticky vystupňoval své nároky na Grónsko, které podle něj Spojené státy potřebují z důvodů ochrany národní bezpečnosti. „Rád bych se s nimi domluvil, bylo by to jednodušší. Ale tak či onak, budeme mít Grónsko,“ vzkázal. Opakovaně nevyloučil ani použití síly.
Trump zároveň vyjádřil pochybnosti nad tím, jestli by spojenci přišli Spojeným státům v případě krize na pomoc. A ujistil, že USA by staly na jejich straně.
Jak se bude dál vyvíjet vztah mezi Trumpem a evropskými spojenci, může naznačit už středeční projev amerického prezidenta na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu.
Situace, při které by jeden ze států NATO napadl jiný členský stát, byla donedávna nepředstavitelná. Teď nad Aliancí visí jako reálná hrozba.
Pro podobný případ neexistuje precedens a ani smlouva nestanovuje, co by se za takových okolností stalo. Článek 5 o kolektivní sebeobraně vstoupil v historii NATO v platnost pouze jednou, a to 11. září 2001, kdy na Spojené státy zaútočili teroristé z organizace Al-Káida.
Článek 5 Severoatlantické smlouvy
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Jedno je ale podle expertů jasné, dopady amerického výpadu na Alianci by byly zničující.
„Pokud by Spojené státy skutečně nakonec použily vojenskou sílu k násilnému obsazení Grónska, vedlo by to s vysokou pravděpodobností buď k institucionálnímu zániku NATO nebo de facto kolapsu,“ myslí si Smetana.
Těžko si podle něj představit, že po takovém kroku by nějaký stát vnímal americké alianční závazky vůči ostatním státům jako věrohodné. „A bez naplnění věrohodnosti těchto závazků ztrácí vojenská aliance svoji hlavní funkci,“ shrnuje analytik.
Další vývoj by se podle něj mohl odehrát podle několika scénářů. První z nich by mohl přinést formální zánik NATO a vytvoření nového uskupení na bázi Evropy, případně ve spolupráci s Kanadou.
„Není samozřejmě také vyloučené, že by de facto mrtvá aliance zůstala formálně existovat v podobě ‚institucionální zombie‘ a evropští státníci by doufali, že příští americká administrativa po dalších prezidentských volbách zvrátí kroky Trumpovy administrativy a obnoví působení Washingtonu v NATO způsobem, jak jsme ho znali před rokem 2025,“ odhaduje Smetana.
O proměně světového pořádku už otevřeně mluví také západní lídři. Na aktuálním Světovém ekonomickém fóru v Davosu Trumpa nepřímo ostře kritizovali francouzský prezident Emmanuel Macron i kanadský premiér Mark Carney.
Kanadská armáda se také podle informací tamního listu The Globe and Mail připravuje na hypotetické scénáře po americké invazi do země. Zdroje z jejího vedení ale zároveň uklidňují, že taková situace je zatím spíše nereálná.
„Čekat není řešení“
Zdroje z NATO, se kterými v úterý mluvili novináři stanice Euronews, tvrdí, že jsou mírně optimističtí ohledně toho, že se vyhrocenou situaci podaří zklidnit.
Mírnit obavy se snaží i generální tajemník Aliance Mark Rutte, který navzdory zintenzivnění Trumpových výhružek zkraje minulého týdne vzkázal, že NATO „vůbec není“ v krizi.
Podle evropských diplomatů, se kterými pod podmínkou anonymity mluvili novináři bruselského listu Politico, se nicméně už nyní evropští lídři začínají poohlížet po dalších alternativách bezpečnostní spolupráce.
Ke kolapsu NATO podle nich není potřeba případný útok. „Rozvod“ amerických a evropských spojenců je podle nich na spadnutí už teď.
Poslední kapkou pro již napjaté vztahy podle nich bylo víkendové vyhlášení cel proti zemím, které se postavily proti Trumpovým plánům na připojení Grónska ke Spojeným státům.
„Čekat není řešení. Je třeba podniknout řádné a koordinované kroky k nové realitě,“ uvedl pro Politico vysoce postavený představitel evropské vlády s tím, že Washington již není pro Evropu spolehlivým obchodním, natož pak bezpečnostním spojencem.
Podle zmíněného serveru už dnes existuje základ, na kterém by se dalo vystavět nové spojenectví bez USA. Tím je takzvaná koalice ochotných, tedy neformální sdružení zemí, které deklarují připravenost podpořit Ukrajinu proti ruské agresi.
„Koalice ochotných vznikla původně kvůli Ukrajině. Vytvořila však velmi úzké vazby mezi některými klíčovými osobnostmi v hlavních městech. Budují si vzájemnou důvěru a také schopnost spolupracovat. Znají se jménem a je snadné se navzájem kontaktovat a posílat si zprávy,“ popsal jeden z oslovených evropských diplomatických zdrojů.
