Článek
Na Ukrajině nás všechny - vojáky i civilisty - čeká velmi těžká zima. Ale jiná možnost než bojovat není.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říkají Anton, Valerij a Svjatoslav, tři operátoři dronů, kteří působí v jednotce Sokol v rámci 39. zvláštního praporu bezpilotních sil Ukrajiny.
Válku bez dronů už si nedovedou představit. V Praze předávali své zkušenosti s dronovými bojovými operacemi, setkali se s prezidentem Petrem Pavlem a přivezli také třicet kilogramů vážící ukrajinskou vlajku, která visí v Kramatorsku.
Právě tam, v Doněcké oblasti, má trojice mužů svou základnu. Všichni prošli různými bojišti na mnoha místech Ukrajiny. Anton „nastoupil“ do války už v roce 2014, Valerij pro změnu patřil mezi muže, kteří v listopadu 2022 osvobodili Cherson z ruské okupace.
Jak dlouho trvá vycvičit operátora dronů z člověka, který do té doby s něčím takovým neměl zkušenosti?
Valerij: Pokud nemá žádnou zkušenost, tak minimálně dva měsíce. To je absolutní minimum.
Svjatoslav: Je rozdíl naučit se jen ovládat dron a pak s ním přímo plnit bojové úkoly.
Jsou teď operátoři dronů těmi nejdůležitějšími na frontové linii?
Anton: Dron může zlikvidovat nepřítele na vzdálenost 40 kilometrů, což střelec samozřejmě nemůže. Operátoři dronů jsou teď základem všeho. Já byl roky v pěchotě, mám zkušenosti z kontaktního boje v první linii, což se mi teď hodí i jako operátorovi dronů - například při evakuaci raněných.
Valerij: Drony jsou základem všech operací, žádná se bez nich neobejde. Logistika, kladení min, útoky, sledování. Dron už teď téměř nahrazuje člověka, i když samozřejmě ne úplně. Umožňuje ničit nepřítele na velkou vzdálenost a bezpečněji.
Svjatoslav: Operátor dronů je evoluce války. Je to budoucnost, musíme si na to zvyknout, ovládnout tu techniku a zautomatizovat si všechny úkony, které k tomu patří. Střelci nejdou nahradit úplně ve všem, ale drony jsou už nyní klíčové i pro ochranu pěchoty.
(Rozhovor pokračuje pod grafikou.)
Která chvíle pro vás byla od začátku války nejtěžší?
Anton: Asi úplný začátek v roce 2014. Těžko jsem se smiřoval s tím, že v některých chvílích nejde vyzvednout z bojiště zraněné kamarády nebo že na některé operace nemáme dost kapacity. Těžko jsem si zvykal na to, že na bojišti není možné udělat vše, co chcete, a je třeba se smířit s neúspěchy.
Valerij: Já jsem člověk, který byl v minulosti zvyklý stavět a tvořit. Teď je všude pořád smrt, ničení, smrt, ničení. To je pro mě těžké - vidět kolem sebe ničení a umírání.
Svjatoslav: Těžko vybrat jeden nejhorší moment… Jednou přišel rozkaz, k jehož splnění jsme museli vyjít na otevřené pole, což je vzhledem k dronům obrovské riziko. Museli jsme jít na pole, protože naše dálkově ovládané robotické vozidlo s výbušninami se zaseklo. Ukázalo se, že nebude tak jednoduché ho rozchodit. Byla to operace na odkrytém, nechráněném místě, ale - díkybohu - všechno dobře dopadlo.
Dá se říci, kolik je nyní v ukrajinské armádě operátorů dronů?
Valerij: To nevím. Pohybujeme se pouze u našich jednotek, navíc si myslím, že takové informace se nezveřejňují. Ale upřímně říkám, že to nevím.
Poslední zprávy z fronty jsou optimistické. Třetí armádní sbor dobyl území u města Lyman a podél řeky Žerebec, takže vytlačil okupanty v severním směru dále od velkých měst Slovjansk a Kramatorsk…
Valerij: Tato operace potřebuje mnoho sil a přípravy a jsem překvapen, že jsme vůbec dosáhli takového úspěchu. Nemůžeme přepokládat, že půjdeme pořád dopředu, ty pozice se musí opevnit a udržet. Je důležité, že jsme před zimou dosáhli břehu řeky a také obsadili některá vyvýšená místa. Pomůže to držet obranu v zimě. Čím dále vytěsníme nepřítele od Slovjansku a Kramatorsku, tím menší škody tam způsobí.
Anton: Drony bohužel dál dosahují do centra Slovjansku a Kramatorsku.
Valerij: Terorizují obyvatelstvo, které tam zůstalo. Obytné domy, lékárny, stánky, osobní automobily.
A nakolik pomáhají sítě postavené na obranu proti dronům nad silnicemi v Charkovské a Doněcké oblasti?
Valerij: Zvyšují šanci na dojezd a přežití. Neřeší všechno, ale zvyšují šanci, že dron netrefí vaše auto.
Svjatoslav: I na silnicích, kde jsou sítě, je třeba jezdit rychle, nezdržovat se dlouho na jednom místě a pečlivě sledovat, co se děje nad vámi.
Galerie: Jak vypadají protidronové sítě nad ukrajinskými silnicemi:
Tato zima bude asi pro všechny Ukrajince těžká…
Anton: Hodně těžká, což vidíme už teď. Charkovská oblast zřejmě zůstane úplně bez vytápění. Nepřítel bude cílit na všechno, co souvisí s elektřinou, vodou, teplem. V Kramatorsku a Slovjansku už není tekoucí voda, elektřinu vyrábějí jen generátory.
Můžete popsat své zkušenosti se zajatými ruskými vojáky?
Valerij: Zajal jsem je několikrát. V roce 2022 jsme v Chersonské oblasti během našeho protiútoku zajali kolonu ruských vojáků. Pamatuji si na kluka, kterému tehdy bylo osmnáct. Jmenoval se Ivan. Zeptal jsem se ho, co tam dělá, proč přišel. Byl to člověk z Makijivky v Doněcké oblasti, kterého Rusové přemluvili, ať jde válčit proti Ukrajině. Byl naprosto indoktrinovaný a vyprávěl, jak mu říkali, že Ukrajince je třeba zabíjet. Když Rusko v roce 2014 okupovalo Makijivku, bylo mu deset. A zpracovali ho, že Ukrajinci jsou jeho nepřátelé. Tehdy jsem si uvědomil, že nám nezbývá nic jiného než bojovat, protože když se nebudeme bránit, všechny nás pobijí. Někteří Rusové zase vykládají, že jim řekli, ať jdou válčit na Ukrajinu, tak šli. Jako telata.
Anton: Při výslechu mi jeden ruský zajatec říkal, že oni přece bojují o své území, o svoji zemi. Že jim patří. Takto uvažují.
