Nová ruská vlna záhadných otrav „nepohodlných“

V říjnu 2022 byla v Mnichově otrávena Elena Kostjučenková, novinářka listu Novaja Gazeta a Meduza.

O týden později čelila téměř stejným symptomům v gruzínském Tbilisi novinářka deníku Echo Moskvy Irina Bablojanová.

A na jaře letošního roku byla v Praze otrávena neurotoxickou látkou šéfka nadace Svobodné Rusko Natalija Arnoová. 

Okolnosti těchto tří otrav podrobně popsali investigativci ze serveru The Insider, kteří svá zjištění během psaní článku konzultovali s lékaři, kteří jsou odborníky na toxické látky.

The Insider sáhl v případě těchto otrav k výjimce. Jak píše, obvykle nezveřejňuje informace z vyšetřování do doby, než jsou identifikováni pachatelé. Tentokrát se ale rozhodl výsledky svého pátrání zveřejnit, aby varoval novináře a aktivisty, kteří odešli z Ruska do zahraničí, před existující hrozbou.

Jak je vidět, odpůrci ruského režimu nejsou v bezpečí nikde – ke dvěma útokům došlo na území Evropské unie, k dalšímu v Tbilisi. Část Rusů žijících v exilu může po čase ztratit obezřetnost, cítit se v bezpečí, a stát se tak snadným terčem ruských tajných služeb.

Problémem u tohoto druhu útoků je i to, že oběti si často dlouho neuvědomují, že byly otráveny, a lékařskou pomoc vyhledají až později. Když pak lékaři dospějí ke zjištění, že šlo o otravu, není už možné vypátrat stopy příslušného toxinu.

The Insider při přípravě svého článku spolupracoval s řadou odborníků včetně specialisty na chemické zbraně, který dříve působil v Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW), s ruským vědcem, jenž pracoval v programu tajných chemických látek v FSB (Federální služba bezpečnosti, hlavní nástupnická agentura KGB, pozn. red.) a s tuctem dalších lékařů různých specializací, mezi nimiž byl i lékař, jenž se podílel na resuscitaci opozičníka Alexeje Navalného.

Novinářka listu Novaja Gazeta se po ruské invazi na Ukrajinu vydala do napadené země jako zvláštní zpravodajka. V březnu napsala čtyři reportáže – jednu z hraniční oblasti, další z Oděsy, z Mykolajiva a z Chersonu. V článku z Chersonu líčila, jak ruští vojáci unášejí a mučí lidi.

Na konci března pobývala mladá žena v Záporoží a chystala se do Mariupolu, dostala však varování od kolegů i ukrajinských tajných služeb, aby tam nejezdila – na Ruskem vytyčených kontrolních stanovištích se ji měli chystat zabít členové čečenských jednotek kadyrovců.

Elena Kostjučenková varování nejprve nevěřila, když si ale poslechla audiozáznam jednoho ze svých telefonátů, uposlechla a vydala se do západní Evropy.

V Berlíně si našla byt a začala pracovat pro exilový server Meduza. Protože se chtěla vrátit na Ukrajinu, domluvila si schůzku na ukrajinském konzulátu v Mnichově, kde měla požádat o vízum – velvyslanectví v Berlíně nefungovalo kvůli právě probíhajícím kyberútokům.

V Mnichově se sešla s kamarádkou, u níž se ještě hodinu vyspala, poté se vydala na konzulát. Z něj ji tatáž kamarádka vyzvedla a společně se vydaly na oběd – seděly venku a během jídla se u nich zastavili kamarádčini známí – nejprve muž, poté dvě ženy. Novinářka se divila, že Mnichov vypadá jako maloměsto. Elena v jednu chvíli odešla na toaletu, její kamarádka zůstala na místě. Oběd novinářce příliš nechutnal, jídlo jí přišlo bez chuti a snědla jen polovinu porce.

Okolo 15:30 si obě ženy sedly do auta a vydaly se na nádraží. V autě nabídla kamarádka Eleně, jesti nechce použít deodorant. Novinářka si pomyslela, že to není příliš zdvořilé, když ale přijela na nádraží, zašla opět na záchod a cítila ze sebe zápach, který se nepodobal potu. Tehdy jí ještě nedošlo, že se stala obětí otravy.

Ve vlaku ji rozbolela hlava a po návratu do Berlína sotva došla do bytu, tam padla na postel a vyčerpaná usnula. Nevolnost ve vlaku přičítala koronaviru, kterým dříve onemocněla.

Druhý den ráno ucítila silnou bolest v břiše, která vystřelovala do páteře. Hlava se jí točila tak, že nemohla vstát, cítila úzkost. Od toho dne začala trpět nespavostí, a pokud se jí podařilo usnout, často se budila bolestí. Dalším příznakem byla neustálá nevolnost, někdy přecházející ve zvracení.

Když se objednala k běžnému lékaři, vyslechla si, že jde nejspíš o následky covidového onemocnění.

Krevní test však ukázal, že jaterní enzymy ALT a AST byly pětkrát vyšší než normálně a v moči byla krev. Některé příznaky postupně vymizely, jiné, jako jsou otoky obličeje a končetin, se naopak objevily. Po mnoha testech nakonec němečtí lékaři dospěli k závěru, že Kostjučenková mohla být otrávena.

Lékaři doporučili vyšetření v nemocnici Charité na toxiny – právě v tomto zařízení byl ošetřován i ruský opozičník Alexej Navalnyj. Novinářka musela kvůli vyšetření kontaktovat policii, ta ale oznámila, že 2,5 měsíce po otravě už žádné látky v těle nelze najít.

V květnu prokuratura případ uzavřela, v červenci ho nicméně policie znovu otevřela. Odborníci oslovení Insiderem došli k závěru, že novinářka byla otrávena nějakou organochlorovou sloučeninou, jako je dichlorethan. Pravděpodobně ji nevdechla, ale absorbovala kůží nebo snědla v jídle.

V současné době už novinářka většinou příznaků netrpí, únava jí ale zůstala, a to taková, že je schopna pracovat jen tři hodiny denně.

O jejím případu jsme už informovali v tomto textu. Prezidentka nadace Svobodné Rusko mimo jiné lobbuje za sankce proti představitelům Putinova režimu a spolupachatelům jeho zločinů.

Její otrava při pobytu v pražském hotelu je podle odborníka, který se dříve podílel na vývoji jedovatých látek, nejspíš dílem nervově paralytických látek – mezi ně patří i látky jako novičok, který už Rusové v minulosti opakovaně použili.

Novinářka listu Echo Moskvy se v říjnu přestěhovala z Ruska do Tbilisi, kde pobývala v hotelu King Tamar. Večer 25. října se necítila příliš dobře, druhý den ráno se probudila s těžkou slabostí a závratěmi. Večer jí pak zfialověly a pálily dlaně i chodidla. Přesto se rozhodla jet na plánovanou cestu autem do arménského Jerevanu, kam se vydala v noci na 27. října. V autě se jí ovšem udělalo zle, nemohla se soustředit, cítila slabost a úzkost.

Po příjezdu do Jerevanu se objevily další příznaky, jako je nespavost, bolest od žaludku, zarudnutí kůže na některých místech a kovová chuť v ústech.

Novinářku nenapadlo, že by mohla být obětí otravy, zprvu se proto nechala vyšetřit jen na alergologii. Až později v Berlíně dala svoji krev na toxikologický rozbor – v nemocnici Charité jí ovšem řekli, že se výsledky „ztratily“, místo toho ji přišli vyslechnout policisté.

Jak uvádí The Insider, utajování diagnóz je v případě otrav tohoto druhu časté – stalo se tak i v případech Vladimira Kara-Murzy nebo Emiliana Gebreva. Podobně jako Němci jednají tímto způsobem i Američané, ačkoliv jde o zjevné porušování práv pacientů.

U Bablojanové není otrava evidentní jako u předchozích dvou případů, vzhledem k výše uvedeným příznakům ji odborníci považují za nejpravděpodobnější.

A záhadné nevolnosti podle všeho pokračují – 24. července 2023 oznámila otravu v Berlíně aktivistka Ljubov Sobolová, dojít k ní mělo při její květnové návštěvě města.

V tomto případě ale investigativci došli k závěru, že o otravu nešlo, stejně jako v případě moskevské aktivistky Elvíry Vicharevové. Ta oznámila otravu letos 24. března, v jejím případě ale The Insider upozorňuje na řadu nesrovnalostí.