Hlavní obsah

Nový rok v britském hotelu. Tisíce evakuovaných Afghánců stále nemají domov

Foto: Profimedia.cz

Na konci září se v Londýně konala demonstrace (na snímku), na níž lidé vyjádřili solidaritu s Afghánci.

Reklama

Utekli před Tálibánem, teď není jasné, co s nimi bude dál. Afghánci, které Velká Británie letecky evakuovala z jejich domoviny, stále nedostali možnost začít si budovat nový život. Je jich asi 12 tisíc.

Článek

Afghánci začali svou zemi hromadně opouštět poté, co radikálové z hnutí Tálibán převzali v srpnu kontrolu nad Kábulem a krátce poté i nad drtivou většinou Afghánistánu. Británie dostala do bezpečí mezi srpnem a prosincem zhruba 16 a půl tisíce lidí.

Více než čtyřem tisícům z nich poskytly úřady nové bydlení, nebo na tom přinejmenším pracují. Asi dvě třetiny evakuovaných uprchlíků ale stále, i po několika měsících, žijí v hotelích, píše britský list The Guardian.

Kromě toho, že se jim nedostalo domova, situace vytváří i ryze praktické problémy. Afghánci, kterým Britové poskytli místo v hotelích, nemají trvalou adresu – nemohou tedy pracovat. A svému potenciálnímu zaměstnavateli nemohou ani garantovat, že je úřady nepřesunou na druhý konec Ostrovů bez většího upozornění.

Podle Benafashy Yaqoobiové, členky Afghánské nezávislé komise pro lidská práva, konkrétně londýnské úřady doporučily uprchlíkům nepracovat, dokud žijí v hotelích. Někteří Afghánci podle ní byli nadšení, že si našli pracovní místo. Následně se dozvěděli, že ho nemohou přijmout. Protože ještě není jasné, kam je přesunou – třeba do Skotska.

Sama komisařka žije už od srpna v hotelu v centru Londýna se svým manželem – oba jsou zrakově postižení. „Pro mě i všechny další Afghánce, kteří tu jsou, je to velmi těžké. Zvlášť v době, kdy stoupají počty případů covidu-19. Žít takhle, žít v hotelu, není jednoduché,“ uvedla.

Vazby, které bude čím dál těžší zpřetrhat

Dvanáct tisíc lidí nyní žije podle oficiálních informací v přechodném ubytování. Třetina z nich je umístěná v Londýně. Místní úředníci popsali situaci v hotelích prostě – jako „chaos“. A vyjádřili znepokojení zejména z toho, že taková ubytovací zařízení nejsou dlouhodobě vhodná pro to, aby v nich žil vyšší počet dětí.

Řada Afghánců si za poslední měsíce již vytvořila vazby na místní komunitu – děti například začaly chodit do tamních škol. A čím déle budou v přechodných domovech žít, tím složitější bude takové vazby zpřetrhat a přesunout se tam, kde je k dispozici dostupné ubytování.

Tálibán možná létal humanitárními lety

Členové Tálibánu údajně využívali americká letadla, aby se dostali ze země. Napsal o tom deník The Times. Islámští fundamentalisté měli získat několik míst pro své vlastní příznivce na každém evakuačním letu z Kábulu do katarského Dauhá, který spolu s Qatar Airways organizovali Američané. S jednoduchým cílem: získat v zahraničí peníze.

Právě dohady o tom, pro koho jsou tyto lety, původně humanitární, určené, vedly k jejich pozastavení. Nelétají od poloviny prosince a není jasné, kdy a zda se tato linka zase obnoví.

Jednou z těch, kteří pomáhají Afgháncům se asimilovat a třeba i zažádat o sociální dávky, je Mozghan Shabanová. Uprchlíkům pomáhá s orientací v britské byrokracii žena, jejíž rodina uprchla z Afghánistánu ke konci devadesátých let.

Sama sebe popisuje jako terapeutku, matku i sestru – Afgháncům osvětluje mimo jiné společenské poměry a kulturní rozdíly, píše The Guardian.

„Některé rodiny, jež sem přišly, jsou velmi, velmi tradiční. Je pro ně celkem normální, že žena nebo dívka vstane a uvolní své místo třeba svému bratrovi či otci. Je to věc, kterou dělají čistě z respektu, protože v Afghánistánu se s muži jedná jako s bohy. S ženami už tolik ne,“ popsala.

Příchozí naviguje i v dalších otázkách: „Musela jsem lidem vysvětlit, aby na ulici moc nezírali na ženy. A že je tu celkem velká LGBT+ komunita.“

Shabazovou nicméně u Afghánců překvapil jejich pozitivní pohled na svět. „To, jakou mají chuť do života, je tak inspirativní. Během války, která trvala celé dekády, je tolikrát srazili na zem, oni ale vždycky vstali a měli chuť si znovu vybudovat život v úplně jiné zemi – bez toho, aniž by znali její jazyk, prostředí nebo vlastně cokoliv,“ dodala.

Reklama

Doporučované