Článek
Jedno komáří štípnutí a můžete se z dovolené vracet s teplotou, nevolností či bolestmi hlavy. V zemích jižní Evropy a zejména Itálii totiž v posledních letech přibývá případů dříve exotické nemoci.
Většina nakažení západonilským virem sice proběhne zcela bez příznaků, asi u pětiny ale dojde k rozvoji západonilské horečky. Ve výjimečných případech pak může virus zasáhnout i nervový systém.
Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) bylo letos v Evropě k 6. srpnu potvrzeno 194 případů nákazy západonilských virem. Nejkritičtější je situace v italském regionu Lazio, zahrnujícím Řím a jeho okolí, kde si už nemoc vyžádala devět obětí. Nebezpečí hrozí především seniorům, zatím poslední obětí nemoci se tento týden stal pětaosmdesátiletý muž ze zmíněného regionu.
„Západonilská horečka je největším rizikem pro starší jedince nad 60 let věku. Tito by měli v rizikové sezóně trávit od setmění venku co nejméně času, používat sítě na okna a dveře, případně moskytiéry a také repelenty a insekticidy,“ doporučuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy epidemiolog Rastislav Maďar, který specializuje na otázky prevence a kontroly infekčních nemocí, cestovní a tropickou medicínu a v současnosti je děkanem Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
Proč případů západonilské horečky v Evropě dlouhodobě přibývá? Má smysl soustředit se hlavně na vliv klimatické změny nebo i některé další faktory?
Oteplování tomu rozhodně napomáhá, ale celý proces šíření nemoci je komplexnější. Culex, tedy přenašeč této nákazy patří k nejrozšířenějším evropským komárům, vyskytuje se i poměrně na severu. A protože zdrojem viru pro komáry je migrující ptactvo, které nelze nijak systémově geograficky omezovat, přenos na člověka s pravděpodobností těžkého průběhu a úmrtí je v podstatě dílem náhodných okolností.
Má na výkyvy z roku na rok výraznější vliv aktuální počasí? Přinejmenším při pohledu na letošní data ECDC může překvapit, že žádné případy výskytu u lidí v EU nebyly registrované do konce června navzdory vysokým teplotám a rozšířily se až později v červenci.
Počet případů západonilské horečky stoupá každoročně hlavně v červenci a vrcholí v srpnu. V těchto dvou měsících je nejvíc komárů rodu Culex, kteří nemoc přenáší, protože déle přežívají a larvy se vyvíjejí rychleji. V teplém počasí je i rychlejší vývoj a přechod parazita do slinných žláz komárů, ze kterých se po bodnutí uvolňuje.
Díky tomu se stává infekčními větší proporce komárů současně. Dalším faktorem je skutečnost, že virus cirkuluje mezi ptáky a komáry, člověk je náhodným článkem. Po nasátí na člověku se komár nestává infekčním.
V průběhu léta postupně přibývá nakažených ptáků, takže v druhé polovině léta se zvyšuje pravděpodobnost, že se komár nasaje krve od nakaženého jedince. No a v klasických letních měsících lidé tráví venku večer víc času než v červnu. Nepoužívají přitom tak často repelenty, jako když jsou na dovolené mimo Evropu.
Z toho vyplývá, že pokud se bude dál významně oteplovat, mohou případy v Evropě víc přibývat i v dalších měsících a vrchol sezóny výskytu bude delší.
Západonilská horečka
Virus západonilské horečky byl poprvé objeven v Ugandě v roce 1937. První evropský případ byl zdokumentován v roce 1958 v Albánii, k výraznějšímu rozšíření v jižní Evropě ale došlo až v 90. letech. Nejvíc v posledních letech zasáhl Itálii, Řecko a Rumunsko. Za loňský rok bylo v Evropě podle ECDC zaregistrováno 1436 nakažených.
Až 80 % lidí nakažených západonilským virem ale žádné příznaky nevykazuje. Asi u pětiny dojde k rozvoji „západonilské horečky“ spojené se zvýšenou teplotou, bolestmi hlavy či zvracením.
U méně než jednoho procenta může dojít k zasažení nervového systému s nejvyšším rizikem pro starší pacienty. Kromě lidí přenáší komáři virus z infikovaných ptáků především na koně.
Římské úřady v současnosti mluví hlavně o čištění vod a zelených prostor nebo i dezinsekci škol a úřadů. Jaká jsou podle vás nejúčinnější opatření proti šíření nákazy?
Larvy komárů Culex se množí ve stojaté vodě. Na těchto místech v přírodě, ať už to jsou okrasná jezírka, rybníky, i v parcích a na zahradách, je potřeba aplikovat insekticidní chemikálie.
Larvy komárů Culex se (na rozdíl od komárů Aedes) množí i v organicky znečištěné vodě, např. ucpané odtoky kanálů nebo sudy s listím. Riziková jsou místa, kde stojí po dešti voda a napadá tam organický materiál, např. špatně udržované odtoky, nepoužívané bazény, kbelíky, květináče a jejich misky s vodou, nádrže, staré pneumatiky a další odpadový materiál, kde může stát voda.
A jak by měla vypadat individuální prevence na příklad u Čechů cestujících do Itálie?
Západonilská horečka je největším rizikem pro starší jedince nad 60 let věku. Tito by měli v rizikové sezóně trávit od setmění venku co nejméně času, používat sítě na okna a dveře, případně moskytiéry a také repelenty a insekticidy.
Někdy se mluví o výjimečných případech přenosu při transfuzích krve nebo mateřským mlékem. Má smysl dělat si starosti s jinou formou přenosu viru než přes komáry?
Pokud jde o mateřské mléko, tam se to vzhledem k věkovému riziku těžkého průběhu u starších nijak zásadně neřeší, ale u transfuzí se aplikuje časové omezení po návratu z rizikové oblasti. Pokud se dárce vrátí z míst s aktivní infekcí, neprojde vstupním screeningem a bude muset s darováním krve počkat.
Dají se první příznaky nějak rozlišit od běžné „virózy“ nebo chřipky? Za jakých okolností by měl člověk po návratu z dovolené kontaktovat lékaře?
Většina nakažených má bezpříznakovou nebo mírnou formu. Ti, kteří příznaky mají, si prochází projevy běžné virózy. Specifický lék neexistuje, léčí se jen projevy nemoci. Kontaktovat lékaře má smysl jen u těžšího průběhu.
Přesná diagnostika u lehkých forem má hlavně epidemiologický význam, klinicky stačí potlačit potíže, které pacient má. Když však dojde k zánětu centrálního nervového systému, není možnost, jak virus rychle odstranit a zabránit tomu, aby dál škodil.
Máme v nejbližších letech očekávat rozšíření i do České republiky? Po několika případech na jižní Moravě v roce 2018 se zdá, že se nám zatím vyhýbá.
Před lety se vyšetřovaly protilátky proti západonilské horečce u vybrané populace obyvatel na jižní Moravě a zjistily se u dvou procent vyšetřených. Novější přehledy protilátek ale nemáme. Vidíme tak jen symptomatické případy s příznaky. Uvádí se, že kolem jednoho těžkého stavu se nachází 150 lehkých a bezpříznakových nakažených.
O výskytu viru na našem území u vodních ptáků víme již od poloviny 80. let. První případy místního lidského přenosu jsou známé z druhé poloviny 90. let. V uvedeném roce 2018 bylo v České republice zachycených pět případů, z toho jeden smrtelný u starší ženy z Břeclavska. Nebyla předtím v inkubační době nikde v zahraničí.
Virus byl na našem území opakovaně zachycený u komárů a pozitivita protilátek u vyšetřovaných koní byla od půl procenta do 1,66 procenta. Virus WNF (West Nile Fever, tedy západonilské horečky, pozn. red.) se tedy na území jižní Moravy vyskytuje, minimálně občasně, a je jen otázkou náhody, jestli nakazí někoho, u koho potom nákaza probíhá v závažné formě.
Pokud se nemýlím, v současnosti na západonilskou horečku neexistuje konkrétní lék nebo očkování. Jak tedy léčba v závažnějších případech v současnosti vypadá?
Již jsem zmínil výše, pokud má nakažený příznaky, léčí se jen projevy. Lék schopný vytlačit virus z organizmu a zabránit jeho škodlivému účinku není k dispozici. Vakcína zatím také ne.
A dá se v nejbližší době očekávat vývoj očkování proti západonilské horečce u lidí, zvlášť vzhledem k existující variantě očkování pro koně?
Klinické testování různých druhů antigenů a tedy typů vakcín probíhá, ale zatím nejsou blízko registrace. Žádná z nich není v poslední a největší předregistrační fázi III. To znamená, že i v případě, kdyby to šlo bez komplikací, vakcína nebude dříve než za několik let. Pokud vůbec.
