Článek
Australský zákaz sociálních sítí dětem do 16 let ve světě spustil lavinu. Čím dál více zemí nyní zvažuje podobný krok ve snaze ochránit příští generace od škodlivých vlivů jejich užívání.
„Mozky našich dětí a nezletilých nejsou na prodej,“ vzkázal francouzský prezident Emmanuel Macron, zatímco dolní komora tamního parlamentu schválila zákaz sociálních sítí pro děti mladší 15 let. „Ochráníme je před digitálním divokým západem,“ uvedl španělský premiér Pedro Sánchez. A s podobným slibem pak před pár dny přišel i český premiér Andrej Babiš (ANO).
Francouzský psychoanalytik a psychiatr Serge Tisseron dlouhodobě poukazuje na rizika, která technologie představují. Plošný zákaz, o který usiluje Francie i řada dalších evropských zemí, ale podle něj nedává smysl.
„Návrh úplného zákazu by proměnil rodiče v ‚policisty‘, kteří by neměli jinou možnost než kontrolovat, zda jejich dítě zákon dodržuje,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy své výhrady Tisseron, spoluzakladatel francouzského Institutu pro studii vztahů mezi člověkem a robotem.
„Být vychovatelem však znamená mít možnost zároveň zakazovat i povolovat. To je nejlepší způsob, jak vést konstruktivní a výchovný dialog s dětmi. Ne povolit vše, ani vše zakázat, ale vyjednávat případ od případu,“ doplňuje.
Stále více zemí zvažuje nebo zavádí regulace týkající se používání sociálních sítí mezi dětmi a mladistvými. Co tuto tendenci motivuje?
Je to vývoj samotných sociálních sítí. Čím dál méně jsou koncipovány jako prostory setkávání, protože výměny mezi uživateli nezajišťují dostatečný sběr jejich osobních údajů. Naopak se stále více stávají prostorem informací a zábavy: to odpovídá imperativu zachytávání osobních dat uživatelů, která pro platformy představují zlatý důl.
Jak některé země regulují sociální sítě pro děti
Albánie - Albánská vláda loni v březnu na jeden rok zakázala sociální síť TikTok, protože platforma podle ní podněcuje k násilí a šikaně, a to především mezi dětmi. Vláda k rozhodnutí přistoupila mimo jiné v reakci na incident z listopadu 2024, kdy v potyčce jeden teenager zabil druhého. Podle vlády spor začal právě na TikToku. Ministryně školství Ogerta Manastirliuová sdělila, že úřady uspořádaly 1300 setkání s přibližně 65 tisíci rodiči, kteří doporučili zákaz nebo omezení TikToku či s tím souhlasili.
Austrálie - V zemi začal loni 10. prosince platit zákon, podle kterého nesmí provozovatelé sociálních sítí umožnit jejich používání dětem mladším 16 let. Pokud zákon společnosti nedodrží, hrozí jim vysoké pokuty až 50 milionů australských dolarů (zhruba 680,5 milionu Kč). Podle vládních údajů využívá v Austrálii například Instagram asi 350 tisíc lidí ve věku 13 až 15 let, u Facebooku je to asi 150 tisíc takových účtů. Věk lze ověřit například pomocí skenu průkazu totožnosti či nahráním video selfie.
Proto vznikla věda o zachytávání dat, nazývaná „captologie“. Jde o vymýšlení algoritmů a strategií, které uživatele – aniž si to uvědomují – nutí zůstávat stále déle připojeni, odevzdávat stále více osobních údajů a nakupovat stále více reálných či virtuálních předmětů.
Za těchto podmínek je často obtížné sociální sítě opustit. Dospívající, kteří si ještě nevytvořili kontrolu impulzů, jsou zvlášť ohroženi strategiemi výrobců, jejichž cílem je rozvíjet opakující se a stereotypní chování, jež představuje značné ztráty času a energie a může je ještě více uzavřít do světa šikany a násilí.
Co si myslíte o zákazu používání sociálních sítí pro osoby mladší 16 let, se kterým přišla Austrálie? Či podobném francouzském návrhu, který počítá s hranicí 15 let?
Vzhledem k výše uvedenému je to velmi dobré opatření. Domnívám se však, že by tento zákaz měl být výchozím nastavením.
Chytrý telefon zakoupený nezletilému by měl mít všechny aplikace ve výchozím nastavení zablokované, ale rodiče by mohli aplikace i dobu jejich používání podle svého uvážení odblokovat.
Děti totiž vyrůstají v komunitě vrstevníků, kterou tvoří jejich školní kolektiv, tedy věková skupina. V jedné třídě se někteří narodili v lednu, jiní v prosinci, někteří přeskočili ročník, jiní opakovali, ale sdílejí stejné zájmy a zábavu. Není možné, aby polovina třídy měla přístup k sociálním sítím a druhá polovina ne. Navíc jsou jejich úrovně zralosti velmi rozdílné.
Návrh úplného zákazu by proměnil rodiče v „policisty“, kteří by neměli jinou možnost než kontrolovat, zda jejich dítě zákon dodržuje. Být vychovatelem však znamená mít možnost zároveň zakazovat i povolovat. To je nejlepší způsob, jak vést konstruktivní a výchovný dialog s dětmi. Ne povolit vše, ani vše zakázat, ale vyjednávat případ od případu.
Z mého návrhu vyplývá, že rodiče, kteří zákon podporují, nebudou muset dělat nic. Ostatní naučí své dítě vyjednávat.
Co dosud ukazují zkušenosti z Austrálie ohledně (ne)účinnosti tohoto opatření?
Dochází k velkému množství porušování pravidel. To však není důvod zákaz nezavádět. Především proto, že ti, kdo zákaz porušují, jsou ti, kteří už sociální sítě používali a chtějí v tom pokračovat. Ti, kdo vyrostou ve světě, kde k nim přístup nemají, nebudou mít stejná očekávání.
Je však velmi důležité, aby veřejné instituce rozvíjely alternativy, tedy prostory pro setkávání a diskusi v osobním kontaktu. Dospívání je totiž obdobím, kdy jsou setkání s vrstevníky mimořádně důležitá.
Jaké jsou hlavní argumenty pro zákaz sociálních sítí pro děti a dospívající a jaké proti?
Argumentem pro zákaz je jejich nebezpečnost. Argumentem proti je skutečnost, že objevit sociální sítě až v 15 letech děti nijak nechrání před chybami, kterých se lze dopustit ve 12, 13 nebo 14 letech.
Jediným způsobem, jak se dnes mladí lidé učí zacházet s internetem a sociálními sítěmi, je podstupování rizik. Je to způsob učení. Zakázat jim tuto zkušenost bez možnosti řízeného a doprovázeného učení znamená vrhnout je do džungle v 15 letech místo ve 12 či 13. Dalším problémem je, že se jim nenabízí žádná alternativa.
Může podle vás omezení používání sociálních sítí zlepšit duševní zdraví dospívajících?
To nikdo neví. Myslím, že Austrálie plánuje rozsáhlý nezávislý celostátní výzkum, aby zjistila účinnost zákona. Ve Francii se o ničem takovém bohužel neuvažuje. Existuje mnoho pochybností o tom, zda jsou sociální sítě skutečně významným příčinným faktorem přispívajícím k psychickým obtížím dospívajících.
Výsledky například studie časopisu Journal of Public Health nepotvrzují široce rozšířený názor, že používání technologií dospívajícími je hlavní příčinou jejich problémů s duševním zdravím.
Někteří se domnívají, že zranitelné děti potřebují přístup k sociálním sítím, aby našly svou komunitu, které se mohou svěřit. Jaký je váš názor?
Všichni dospívající potřebují setkávání s vrstevníky: pokud se neodehrává osobně, probíhá na dálku. Problém u zranitelných dětí spočívá v tom, že mohou být ještě více než ostatní oběťmi algoritmů sociálních sítí a ještě více než ostatní uváznout v opakujících se a potenciálně návykových vzorcích chování.
