Hlavní obsah

„Oživlí“ pravlci rostou, pyšní se firma. Teď chce 600 let vyhynulého ptáka

Foto: Profimedia.cz

Pravlci Romulus a Remus.

Americká společnost Colossal Biosciences dává vyhynulým zvířecím druhům druhý život. Nejdříve oživila pravlka obrovského, teď se firma chystá na ptáka moa a pak dokonce na mamuta. Výzkum ale provází řada etických dilemat.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zhruba před 12 tisíci lety to bylo naposledy, co pravlci obrovští obývali planetu Zemi. Šest měsíců zpátky to ještě byla pravda, vyhynulému druhu však na začátku roku vdechli život vědci z americké společnosti Colossal Biosciences. Za pomoci DNA, která přes deset milénií přežívala v prastarých fosiliích, přivedli výzkumníci na svět tři pravlky obrovské.

Ty čeká první prohlídka u veterináře, který jim například odebere vzorky nebo pomocí CT zkontroluje vývoj kostry. Podle dosavadních měření váží půlroční samci Romulus a Remus zhruba 41 kilogramů, což je o 20 procent více, než má v takovém věku vlk obecný. Samička Khaleesi je menší a také mladší, její hmotnost je tak o zhruba 25 kilogramů nižší.

Podle vychovatelky Paige McNickleové, která o pravlky pečuje, se ve dvoučlenné smečce pomalu rozdávají role. „Remus začíná přebírat roli alfy, naopak Romulus mu v některých ohledech ustupuje a chová se více podřízeně, plní tedy spíše roli bety,“ popisuje McNickleová ve videu, které společnost zveřejnila před dvěma týdny. Na tom, jaké postavení v tlupě daný vlk přebírá, se podle ní silně podepisují jejich osobnosti.

Zdůrazňuje ale také, že se role po příchodu Khaleesi do smečky mohou změnit. S tou se totiž její bratři vidí zatím pouze přes výklenek mezi výběhy. Vychovatelé prozatím vyčkávají na ideální situaci, aby případné seznámení nedoprovázely problémy.

Pravlci obrovští obývali široký pás Ameriky, který se táhl od dnešní Venezuely až po Kanadu, píše magazín Time. Podle odborníků se jednalo o nejstrašnější šelmy pravěku, které napadaly a zabíjely i mamuty. Ty plánuje biomedicínská společnost oživit také.

Něco jako kivi

Prozatím se ale vědci z americké firmy rozhodli vydat jiným směrem, chtějí na svět vrátit nelétavé ptáky moa. Ti se svým dlouhým krkem a výškou dosahující až tři a půl metru obývali Nový Zéland ještě v 15. století. Živili se zejména listy, větvičkami a ovocem. Podle dosavadních studií pochodovali stejně jako zvířata kivi, tedy s hlavou vysunutou do popředí.

Foto: Colossal Biosciences

Obraz vyhynulého ptáka moa.

K oživení moa je nejdříve zapotřebí získat a zanalyzovat DNA z devíti takových ptáků, aby mohli vědci pochopit, jak se moa obrovský liší od svých žijících i nežijících příbuzných a aby byli následně schopni dekódovat jeho genetickou výbavu. Na projektu chtějí američtí vědci z Colossal Biosciences spolupracovat s novozélandskými výzkumnými centry.

Výkonný ředitel firmy Ben Lamm se domnívá, že výzkum genomů všech druhů ptáka moa bude cenný nejen pro zisk informací při dalším úsilí o ochranu přírody, ale také pro pochopení vlivu klimatických změn a lidské činnosti na vyhynutí některých druhů.

Vrátit ptáky moa zpět na svět bude podle Scotta Edwardse, profesora biologie organismů a evoluční biologie, náročnější, než tomu bylo u pravlků. Největší úskalí vidí zejména v tom, že ptáci se na rozdíl od nich vyvíjí z vajíčka.

„Hlavním důvodem, proč ptáci moa vyhynuli, byl jejich nadměrný lov a změna prostředí poté, co na ostrov dorazili polynéští obyvatelé,“ říká pro americkou CNN Scott MacDougall-Shackleton, spoluzakladatel a ředitel Moderního zařízení pro výzkum ptáků na univerzitě v západním Ontariu.

„Předtím měli na Novém Zélandu velmi málo predátorů. Je proto obvyklé pro nelétavé ptáky na ostrovech mít velmi málo prostředků k obraně před lovem či predátory,“ poznamenává.

Etické dilema

Podle MacDougalla-Shackletona je nápad Colossal Biosciences „intelektuálně zajímavý, ale měl by mít velmi nízkou prioritu“. Zdůrazňuje, že by se vědci měli spíše soustředit na zachování žijících, ale ohrožených zvířat. V případě ptáků, kteří obývají místa, jako jsou Nový Zéland, Havaj nebo jiné ostrovy v Pacifiku, jde podle něj o několik stovek druhů.

Optimismus nesdílí ani vědci v článku časopisu Time, kteří upozorňují na etická dilemata. „Existuje riziko úmrtí, závažných vedlejších účinků a velkého utrpení,“ varuje Robert Klitzman, odborník na bioetiku z Kolumbijské univerzity. Připomíná, že klonovaná zvířata trpí častými poruchami, včetně předčasného stárnutí či defektů orgánů. Jejich navrácení do přírody může také způsobit ekologické pohromy.

Doporučované