Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký prezident Donald Trump hrozí Íránu zničením elektráren, ropných vrtů a zařízení na odsolování mořské vody. Do Perského zálivu míří další americké posily, příslušníci 82. výsadkové brigády a 31. expediční jednotky námořní pěchoty.
Trump nevylučuje pozemní operaci v Íránu a má v podstatě dvě možnosti, kam ji zamířit: buď zaútočit na íránské ostrovy v Perském zálivu, nebo se pokusit vyzvednout z několika míst uvnitř Íránu obohacený uran.
První varianta by znamenala pokus donutit Írán znovu pro námořní dopravu a export ropy plně otevřít Hormuzský průliv. Právě jeho uzavření způsobilo globální nárůst ceny černého zlata. Obsazení íránského ostrova Charg by znamenalo také zaškrcení íránského vývozu ropy: přes Charg jde devadesát procent exportu ze země.
Zajištěním uranu by Trump splnil cíl, který označil za důvod k válce. Tedy znemožnit íránskému režimu jaderný program a možné sestrojení atomové bomby.
Írán by ničil ještě víc, odhaduje expert
Znalec Íránu Marcin Krzyzanowski, který působil na Blízkém východě a v Asii jako polský diplomat a nyní přednáší na Jagellonské univerzitě v Krakově, pochybuje o pozitivních dopadech pozemních operací.
„Myslím, že rozpoutají ještě větší palbu a ničení než dosud. Rozhodně se v důsledku takové akce nestáhnou a nezačnou vyjednávat,“ očekává polský expert.
Krzyzanowski poukazuje na to, že Hormuzský průliv se nedá odblokovat odstraněním nějaké překážky v terénu.
„I kdyby Američané nebo kdokoliv jiný obsadily všechny íránské ostrovy, tak to nepovede k otevření Hormuzského průlivu. Není blokovaný fyzicky, ale hrozbou ostřelování nebo skutečným ostřelováním hluboko z íránského území. Jestliže Američané obsadí ostrov Charg, Írán napadne tolik ropné infrastruktury v jiných zemích, kolik bude schopen. On to vidí tak, že buď budou produkovat a vyvážet ropu všichni, nebo nikdo,“ upozorňuje.
Ostrov Charg.
Kromě útoků na ropnou infrastrukturu dalších zemí může Írán v odvetě stále přistoupit také k přímým úderům proti americkým jednotkám na základnách v regionu.
Stále také může ve větší míře aktivovat i své spojence na Blízkém východě. Například jemenští povstalci Húthíové se do konfliktu zapojili až o víkendu s časovým odstupem, když vypálili dvě rakety na Izrael.
Jejich možnosti jsou ale daleko větší. V posledních letech už ukázali, že dokážou zablokovat průliv Báb-al-Mandab mezi Rudým mořem a Indickým oceánem. Jedná se o další úzké hrdlo světové námořní dopravy a jeho ochromení zároveň s Hormuzem by vyvolalo další zvýšení cen ropy.
Trump zvažuje, že Hormuz nechá být
Deník Wall Street Journal, který obvykle publikuje ověřené informace od svých zdrojů z Bílého domu, píše o možném Trumpovu ústupu spíše než o eskalaci války a zahájení pozemních operací.
Podle listu Trump řekl svým poradcům, že chce válku ukončit v řádu týdnů, i kdyby se nepodařilo otevřít Hormuzský průliv. Podle něj by to měly po válce vyjednat země, kterých se to týká. Tedy vývozci ropy z Perského zálivu - například Kuvajt nebo Saúdská Arábie - a země, které tuto ropu dovážejí. Například Čína, Jižní Korea nebo evropské země.
Válka v Perském zálivu.
„Prezident se rozhodl, že hlavním americkým cílem je a zůstane zničení íránské vojenské kapacity, námořnictva a zásob balistických raket. K otevření průlivu má být Írán donucen diplomaticky a když to nepůjde, USA přenechají úkol Evropanům a arabským zemím,“ napsal s odvoláním na své zdroje novinář Wall Street Journal Alexander Ward.
Íránský režim už si může připsat úspěch
Krzyzanowski se domnívá, že pro íránský režim je přežití pod americkou a izraelskou palbou samo o sobě úspěchem. A to i přesto, že vojensky bude režim slabší. „Vojensky samozřejmě Írán nevítězí, ale režim dokázal přežít, odpovídat vlastními raketovými útoky a uzavřít Hormuzský průliv,“ uvádí íránista.
Pád teokratického režimu se v tuto chvíli nerýsuje, v zemi ani nejsou žádné protesty. V pondělí soud vynesl dva rozsudky smrti nad muži, kteří se účastnili lednových nepokojů.
Mluvčí íránského ministerstva spravedlnosti varoval, že poprava čeká každého, kdo se podílí na špionáži nebo spolupracuje s nepřátelskými zeměmi. To se podle něj týká i fotografování strategických objektů nebo sdílení protivládních informací.
„Režim včetně elitních Islámských revolučních gard bere tuto válku jako boj o holé přežití. Proto veškeré náznaky odporu a nesouhlasu potlačí ještě brutálněji a krvavěji, než tomu bylo dosud,“ soudí Krzyzanowski.
