Článek
Rok po svržení diktátora Bašára Asada se pro Aminu Beqaiovou téměř nic nezměnilo. Už poněkolikáté zadává do internetového vyhledávače jméno svého pohřešovaného manžela a doufá, že se po třinácti letech konečně dozví odpověď. Marně. Nemá se už na koho jiného obrátit.
Národní komise pro pohřešované, založená letos v květnu, sbírá důkazy o zmizelých lidech za Asadova režimu. Rodinám ale zatím neposkytla žádné konkrétní informace o zhruba 150 tisících lidech, kteří skončili v nechvalně známých věznicích.
Mezi zmizelé patří i Aminin manžel Mahmúd, kterého 17. dubna 2012 odvedly bezpečnostní složky přímo z jejich domu nedaleko Damašku. O několik měsíců později zatkly i jejího bratra Ahmada.
Asadův pád v mnoha lidech vzbudil naději, že se otevřou vězeňské archivy a rodiny se dozvědí, zda a jak jejich blízcí zemřeli. Očekávalo se také, že se začnou odkrývat masové hroby, které Asadovy jednotky po celé Sýrii zakládaly, a že oběti budou moci být důstojně pohřbeny. „Je to rok. A neudělali nic… To máme věřit tomu, že ani nezískali dokumenty o těch lidech? Chceme znát pravdu, to je všechno,“ řekla Beqaiová agentuře Reuters.
Asad uprchl do Ruska 8. prosince 2024, v tentýž den několik povstalců otevřelo bránu věznici Sajdnájá. Organizace Amnesty International nazvala věznici „lidskými jatky“, ani tam ale Aminy příbuzné nenašli. Byl to pro ni šok. Teď tráví dny tím, že na internetu hledá tvář svého zmizelého muže a bratra. Stále doufá ve vodítko, které by jí pomohlo odhalit pravdu.
Přesto některé důkazy, které Národní komise pro pohřešované sbírá, pomohly přeživším rodinám své blízké najít. Sarah al-Chattábová naposledy viděla svého manžela 9. února 2019, když šel na policii v jižní Sýrii. Po letech strávených mezi povstalci se chtěl s Asadovou vládou usmířit. Od té doby o něm neslyšela.
Po Asadově pádu se na seznamu mrtvých z věznice Sajdnájá objevilo jeho jméno: Alí Mošen al-Barídí. Datum úmrtí 22. října 2019, příčina „zástava srdce a dechu“.
Kritika národní komise za pomalý přístup
Novou národní komisi založil prezident Ahmad Šara, bývalý vůdce povstalců. Podle její mediální poradkyně Zeiny Šahláové má komise mandát řešit osud všech pohřešovaných Syřanů bez ohledu na okolnosti. Komise plánuje příští rok spustit na základě dokumentů z věznic a dalších míst databázi pohřešovaných. Otevírání masových hrobů bude složitější a pravděpodobně začne až v roce 2027.
Organizace, které dlouhé roky působily v exilu a dokumentovaly zmizení za Asadovy vlády, současný postup komise kritizují. Přijde jim příliš pomalý a centralizovaný. Podle nich to rodinám brání v přístupu k informacím. A doporučují lidem nečíst dokumenty z neoficiálních stránek, které by mohly být falešné.
„Komise chce mít vše pod kontrolou, ale chybí jí nástroje, odbornost i transparentnost. Žádá důvěru rodin, ale nic jim nedává,“ říká aktivista Amera Matar, kterého syrské úřady zadržely za neoprávněné získávání oficiálních materiálů.
V listopadu komise podepsala dohodu o spolupráci s Mezinárodním výborem Červeného kříže a Mezinárodní komisí pro pohřešované osoby. Zvažují také poskytnutí finanční podpory pro rodiny pohřešovaných.
