Článek
V rámci běžného užívání počítačových programů klikají uživatelé denně na ikony předmětů, které už dávno nejsou součástí každodenního života. Server El País v článku popisuje zařízení, s nimiž se dnes v reálném životě setká málokdo. Zůstávají ale nesmrtelné díky počítačové grafice.
Pokud chcete někomu zavolat, vytočíte číslo v některé z aplikací, jejichž ikona zobrazuje sluchátko starých stolních telefonů. Některé audio aplikace stále používají ikony kazet a v některých video aplikacích je příkaz pro nahrávání znázorněn jako kamera se dvěma filmovými cívkami. Podobá se tak těm, které se používaly v éře němého filmu v Hollywoodu.
Dopsali jste text v dokumentu a mechanicky kliknete na symbol pro akci uložení. Starší uživatelé v ikoně poznají siluetu 3,5palcové diskety. Tu společnost Sony představila v roce 1987 po experimentování s méně výkonnými systémy. Symbol, který je běžnou součástí například programů Microsoft Office, tak představuje zařízení téměř 40 let staré.
Tuto malou disketu, která pojala 1,44 MB dat, přijaly jako standard počítače IBM a následně prakticky všichni ostatní výrobci, včetně společnosti Apple. Byla snadno přenosná a rychle se načítala. Tvrdý plastový plášť a posuvný kovový kryt, charakteristický pro grafické zpracování, ji chránily před nárazy, poškrábáním a ohnutím. Na jednu z těchto disket by se nevešla ani fotografie střední velikosti pořízená dnešními mobilními telefony.
Malá kapacita paměti byla v té době běžná a tehdy naprosto dostačující - když společnost IBM v roce 1981 uvedla na trh svůj první osobní počítač, nabídla jej s dvěma disketovými mechanikami, z nichž každá měla kapacitu 160 kB (později 640 kB) paměti. Z pohledu dnešní doby je nepředstavitelné vměstnat operační systém či tabulkový procesor do tak malého prostoru.
Diskety a obálky běžně v moderním počítači
Společnost IBM pojmenovala své disketové mechaniky „A:“ a „B:“, přičemž písmeno „C:“ si vyhradila pro budoucí pevný disk, který byl v té době téměř raritou. Písmeno „C:“ zůstává na našich počítačích dodnes, ostatní dvě jednotky se přestaly používat už před mnoha lety. Disketové mechaniky starších formátů tak dnes bývá složité přečíst, protože se k nim už skoro nedají sehnat odpovídající jednotky. Jejich připojení k počítači může být také komplikované, ačkoli některé novější modely používají připojení USB.
To je problém technologického zastarávání. Zatímco pergamen z 11. století lze stále přečíst, stejně jako nápis na stěnách v Luxoru či texty v historických knihách, soubor zaznamenaný na disketě v 80. letech pomocí zapomenutého procesoru a operačního systému pravděpodobně ne.
Přesto disketám trvalo dlouho, než zmizely. Ve snaze oddálit nevyhnutelné uvedla společnost IBM na trh verzi s dvojnásobnou paměťovou kapacitou, která však neměla velký úspěch. V polovině 90. let představila společnost Iomega takzvaný ZIP disk, který měl stejnou velikost jako klasická disketa, ale zato kapacitu 100 MB. Stal se hitem, ale dlouho nevydržel. Částečně úpadek způsobilo vybočování čtecích hlav z dráhy, což někdy zapříčinilo poničení dat. Hlavním důvodem byl ale příchod nového média - CD a později DVD. I ty jsou dnes už součástí spíš starší doby.
Dokument je hotový a uložený. Pokud jej chcete znovu otevřít, najdete ho pod příslušnou ikonou - napůl otevřenou kartonovou složku, která je součástí každodenního užívání stále méně. A co když chcete dokument někomu poslat? Nejpohodlnější je to samozřejmě e-mailem. Stačí kliknout na další ze symbolů, který zobrazuje obálku či dokonce papírové letadélko. Obálka a s ní ručně psané dopisy už představují také jakousi tradici a nikoli běžnou praxi.
Pro mladší generace ztratily tyto symboly velkou část svého původního významu, představují však něco, čemu díky srozumitelné ikoně rozumí všichni. S rozvojem nových technologií se objevily nové obrázky, naopak jistě zmizí některé ikony, které dnes považujeme za samozřejmé. Skromná ikona diskety jako synonymum pro „uložit“ však zůstává. Všechny pokusy designerů vytvořit alternativy se setkaly s malým úspěchem nebo byly pro běžného uživatele prostě nesrozumitelné. Malý čtvercový obrázek zůstává na našich počítačích tak trochu jako „fosilie“.
