Článek
Rituál začínal po zápasech přímo na tribunách. Fanoušci si sedli na zem, společně se zaklonili a do úderů bubnu napodobovali pohyby veslování. Při každém pohybu vykřikli „ro“, tedy norsky „vesluj“. Po vítězstvích se k nim přidávali také hráči přímo na hřišti v čele s kapitánem Martinem Ødegaardem nebo superstar Erlingem Haalandem.
Z tribun se „vikingské veslování“ ve velkém přesunulo do ulic. Tisíce lidí ho předváděly na náměstích v Oslu, Bergenu i dalších městech. Norští fanoušci ve Spojených státech obsadili Times Square, vagony newyorského metra i eskalátor na bostonském nádraží.
Společné veslování se propsalo i do seizmických měření. Po výhře nad Pobřežím slonoviny jej zaznamenaly přístroje v Oslu a Bergenu. Nejsilnější signál přišel při závěrečném rituálu po zápase.
Jedno z nejsledovanějších videí s tímto tématem natočila norská armáda: Vojáci veslovali na moři, na souši i v kokpitu supermoderní F-35. Video zhlédly desítky milionů lidí.
Z norského veslování a výkonů Erlinga Haalanda se stal celosvětový hit. Pětimilionová země, jejíž tým postoupil na misrovtsví poprvé po 28 letech (o čemž pojednává i dokument na Netflixu), bude jedním ze symbolů šampionátu 2026.
Poslední velké veslování čekalo norský tým po návratu domů. Přestože Norové ve čtvrtfinále podlehli Anglii 1:2 po prodloužení, v ulicích Osla je vítalo přes 100 tisíc lidí. Po přistání jejich letadlo projelo pod oblouky vody, které na letištní ploše vytvořila hasičská auta.
Hráči poté zamířili ke královskému paláci a následně projeli centrem města v otevřeném autobuse. Na schodech paláce se k závěrečnému rituálu přidal i korunní princ Haakon, který udával rytmus na buben. A desetitisíce Norů k tomu volali typické: Ro! Ro! Ro!
Připomeňte si tyto momenty ve videu v úvodu článku.
