Článek
Ruské satelity opakovaně na oběžné dráze sledují britské vojenské prostředky a ruší jejich komunikaci. Tvrdí to šéf britského vesmírného velitelství Paul Tedman, podle něhož jde ze strany Moskvy o cílené a pravidelné aktivity, jež od začátku války na Ukrajině výrazně zintenzivnily.
Generálmajor v rozhovoru pro stanici BBC poprvé otevřeně popsal rozsah ruských zásahů do britských vesmírných operací.
Uvedl, že ruské satelity se pohybují v těsné blízkosti těch britských a nesou palubní vybavení schopné sbírat zpravodajské informace. „Zajímá je, co děláme. Přibližují se k našim satelitům a snaží se získat data.“
Nejen Rusko, ale i Čína
Britové nejsou jediní. Minulý měsíc německý ministr obrany Boris Pistorius prohlásil, že ruské špionážní satelity Luch-Olymp sledovaly dvě družice, které využívá i Bundeswehr. A varoval před narůstajícím nebezpečím ve vesmíru.
„Konflikty budoucnosti se už nebudou odehrávat jen na zemském povrchu nebo v hlubokém moři. Budou se otevřeně vést i na oběžné dráze,“ řekl televizi ZDF s tím, že Rusko a Čína v posledních letech výrazně rozšířily své schopnosti vesmírné války.
Zmíněné satelity „zaparkovaly“ těsně vedle družic IntelSat na geostacionární dráze. Už samotný manévr je podle Nikoly Schmidta z Ústavu mezinárodních vztahů Praha vysoce nezodpovědný - právě na této dráze je klíčové udržet nulové riziko kolize, protože jde o nenahraditelný prostor pro komunikační satelity. Zmíněné ruské družice byly vypuštěny už v roce 2015 a podobné incidenty se řešily i v minulosti.
Moskva i Peking navíc podle odborníků testují protidružicové zbraně. „Když se mluví o vývoji antisatelitních zbraní, zpravidla se má na mysli kinetická řešení - raketa namířená přímo na cíl nebo koncepty, které před cílem vystřelí mrak kuliček, jež satelit zničí,“ přibližuje Schmidt pro Seznam Zprávy.
„V kontextu ruské strategie, kterou dnes pozorujeme od dronů přes civilní infrastrukturu až po komunikační linky, se ale kinetická cesta podle mě moc neočekává. S vysokou pravděpodobností by totiž spustila článek 5 (smlouvy o NATO) a přímou reakci. Reálnější jsou nekinetické operace - rušení, zásahy do signálu, cílené zaslepení, případně hacknutí řídicích kanálů a firmwaru satelitů. Takové ‚otravné‘ činnosti mohou být pro útočníka strategicky výhodné: oslabení schopností protivníka bez jasné eskalace do konvenčního konfliktu,“ podotýká.
Zranitelné místo
Schmidt, který se zabývá vesmírnou politikou a bezpečností, upozorňuje, že je zásadní, kde satelity jsou.
„Je velký rozdíl, jestli na nízké oběžné dráze, nebo geostacionární. Když se něco srazí na nízké dráze, přijdete o konkrétní kus hardwaru, ale nevyřadí to celý orbitální pás. Na geostacionární dráze je to jinak. Jde o jediná ‚parkovací místa‘, odkud lze mít satelit prakticky připevněný nad konkrétním místem na Zemi. Když se tam něco srazí a rozprskne, zůstane tam dlouhodobý smog úlomků, který může učinit velké části geostacionárního pásu nepoužitelnými prakticky navždycky,“ vysvětluje.
Kromě fyzického sledování má Moskva využívat i pozemní systémy, které se podle Tedmana každý týden pokoušejí narušit vojenskou komunikaci ve vesmíru. Satelity Spojeného království jsou sice vybaveny technologiemi proti rušení, přesto generál připouští, že útoky jsou časté a cílené, napsala BBC.
K oslepení satelitů se například mohou využívat lasery. Pokud by byl paprsek dostatečně silný, může dokonce přístroj ve vesmíru spálit. Právě tuto cestu by podle Schmidta zřejmě Rusové volili, kdyby se rozhodli k nějaké akci.
„Máme v podstatě dva typy laserů. Jeden pracuje na principu zahřívání, druhý využívá tlak fotonů, čili jde o čistě ‚kinetický efekt‘. Tímto způsobem sice přímo nepohnete satelitem, ale můžete ovlivňovat drobný orbitální nepořádek nebo jemně měnit trajektorii lehkých objektů. Podle mě je reálné, že aktéři půjdou spíše cestou laseru a různých nedestrukčních rušení než kinetických zásahů raketami. Celkově tedy můžeme očekávat snahu vyhýbat se otevřenému fyzickému likvidování zařízení. Tato tradiční ruská hybridní metoda, která nepřekračuje práh použití síly dle mezinárodního práva, přináší strategické výhody bez jednoznačné eskalace konfliktu,“ rozebírá Schmidt.
Kromě Ruska provádí i Čína se svými vesmírnými systémy vysoce agilní a dynamické manévry přibližování, které by se daly přirovnat k leteckým bojovým cvičením. „Jsou schopni satelity rušit, oslepit, manipulovat s nimi nebo je kineticky zničit,“ citovala ZDF německého ministra obrany o schopnostech Číny a Ruska.
Evropa klopýtá za USA a Čínou
Pistorius varoval, že satelitní sítě jsou Achillovou patou moderních společností. V této souvislosti plánuje německá vláda v příštích pěti letech investovat do bezpečnosti ve vesmíru 35 miliard eur. Slibují si od toho lepší monitoring oběžné dráhy pomocí radarů, teleskopů a budoucího nasazení „strážních satelitů“.
Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) upozorňuje, že pro dohnání vedoucích vesmírných mocností jsou potřeba výrazně vyšší investice. Globální trh s vesmírnou infrastrukturou a službami by se měl do roku 2040 zčtyřnásobit - ze současných téměř 500 miliard eur na dva biliony eur, uvádí BDI ve své studii.
Britský generál zároveň vyjádřil obavy nejen z bezpečnostních hrozeb, ale také z přetížení vesmíru. V současnosti se na oběžné dráze nachází přibližně 45 tisíc objektů, z toho asi 9000 satelitů. Jen letos má být vypuštěno dalších 300 raket a společnost SpaceX si zaregistrovala přes 30 000 satelitů pro systém Starlink.
„Budoucnost vesmírné bezpečnosti je robustnost a škálovatelnost infrastruktury stojící na megakonstelacích satelitů, kde zásah jednoho satelitu nepoloží vojenskou dovednost. Kdo bude mít znovu použitelné rakety jako nyní USA, aby mohl megakonstelace stavět a obnovovat, bude i vojensky odolnější,“ uzavírá Schmidt.
