Článek
Normalizace. Česká zkušenost až moc dobře definuje, co se pod tím slovem rozumí. A proto nemá dobrý zvuk.
Normalizace začala tím, že okupační tanky, které Československo obsadily v srpnu 1968, tu zůstaly jako nový normál. Poměry v zemi se normalizovaly tím, že nenormální stav proměnily nátlak i únava ve status quo. Kterému se lidé – tiše, nebo ochotně – přizpůsobili. Jak čas ubíhal, zvyk a okolnosti zvítězily a věci se přestaly nazývat pravými jmény. Paměť – copak paměť, ale i svědomí – jako by přestala fungovat. Přitom šlo o jen pár let starou minulost.
Normalizace rovná se zapomnění.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) tento týden předběžně zrušil suspendaci Ruska a otevřel mu dveře na olympiádu v roce 2028. Jde o ukázkové normalizační rozhodnutí, právě v tom významu, jaký normalizaci u nás propůjčila 70. léta.
Tentokrát se normalizuje krutá válka proti Ukrajině. A po lidech, respektive po sportovcích a těch, kdo sport sledují, se i tentokrát žádá, aby se tvářili, že je všechno takzvaně normální. Že zvyk zvítězil, že nastal čas dívat se jinam a nemíchat sport a politiku. Čili v tomto případě zapomenout. Na rok 2022 a další.
MOV své rozhodnutí podložil argumentem, podle kterého pod Ruský olympijský výbor už nespadají žádné sportovní organizace z anektovaných, okupovaných území Ukrajiny. Což byl před třemi lety formální důvod ruského vyloučení. Je teoreticky možné, že mezitím pominul. Ale všimli si mezinárodní funkcionáři, že Rusko není demokratický právní stát, ale země bezpráví? Takže co je dnes na papíře, tam zítra může být ve skutečnosti úplně jinak?
O olympijské suspendaci by samozřejmě neměl rozhodovat jen domicil toho či onoho sportovního svazu. Je lhostejné, jestli se dejme tomu Federace lukostřelby Doněcké lidové republiky místo na okupovaném Donbasu registruje v Moskvě. Pravé důvody olympijské klatby jsou přece mravní. Dá se to rozpoznat i ze vzletné řeči oficiálních dokumentů olympijského hnutí, pokud nepřestaneme věci nazývat pravými jmény.
Pojďme tedy vzít Olympijskou chartu za slovo:
„Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.“
„Olympismus dbá na politickou nezávislost a neřídí se žádnou politickou ideologií. (…) Je vázán jen povinností usilovat o mírovou společnost a respektem k univerzálním etickým hodnotám a lidské důstojnosti.“
Mezi poslání MOV patří „spolupracovat s příslušnými veřejnými a soukromými organizacemi a úřady ve snaze zapojit sport do služeb lidstva, a tím podporovat mír.“
Neboli mír Mezinárodní olympijský výbor v programu rozhodně má. Válku ne. Tak proč dělá něco, kvůli čemu se válečný agresor Rusko raduje a Ukrajina a její spojenci protestují? Protože jeho mentalitou je normalizace. Olympijských poměrů. Za husákovské normalizace to byl klid na práci, tentokrát klid na sport.
Harmonicky, mírově a eticky se rozvíjejte – ale hlavně u toho zapomeňte. Je to v důsledku skandální, vůči svědomí a v první řadě vůči ukrajinským sportovcům bezohledná nabídka.
MOV ve svém prohlášení ujistil, že trvá jeho „solidarita s olympijskou komunitou Ukrajiny“ a že „nebude pořádat akce MOV v Rusku“. To už zní jako špatný vtip. Vždyť k tomu, aby nepořádal své akce ani v Kyjevě, se MOV vůbec zavazovat nemusí, protože do měst, kde lidé umírají při bombardování, se kvůli mezinárodnímu sportu obvykle nejezdí.
Od uvalení sankcí se kromě organizační struktury ruského olympismu nezměnilo nic podstatného. Ne, změnilo: Načítá se válečné utrpení a přibývají dny v kalendáři. Adekvátní – i olympijsky mravný – postoj by byl zvyku naopak čelit, ne začít přitakávat normalizaci toho, co normální není. Nesmí být.
Mezinárodní olympijský výbor prostě vyměkl. Tedy v případě, že by vůbec někdy působil v principiálním postoji vůči Rusku tvrdě.
Sportovci v ruském dresu, v individuálních i týmových disciplínách, se významně přiblížili účasti na příští olympiádě. O tom, jestli tam budou moci vlát ruské vlajky a znít ruská hymna, ještě MOV rozhodne „v příslušnou dobu“. Do té doby může čekat, jak se k záležitosti postaví jiné země a také velcí olympijští sponzoři. Jejich slovo bude pro formát ruské účasti zásadní.
