Článek
Prezident Mezinárodního paralympijského výboru Andrew Parsons ve svém emotivním projevu uvedl, že je „zděšen“ válkou na Ukrajině, neboť doufal, že „21. století je doba dialogu a diplomacie, nikoliv války a nenávisti“. Svůj proslov pak zakončil hlasitým výkřikem „mír!“.
To není aktuální zpráva ze slavnostního zahájení zimních paralympijských her 2026. To byla zpráva ze slavnostního zahájení paralympiády 2022 v Pekingu. Odehrálo se 4. března, týden po přepadení Ukrajiny Ruskem.
Začátkem března 2022 ruští vojáci dobývali Kyjev a masakrovali civilisty v jeho okolí. Ukrajina se ubránila. Ale začátkem března 2026 zdaleka nejhorší válka v Evropě za posledních osmdesát let trvá pořád. Změnilo se něco na důvodech, proč má její viník zůstat v mezinárodní klatbě, symbolizované i vyloučením ze sportovního zápolení? Vůbec ne.
Anebo změnilo. Ty důvody jsou stále pádnější tím, jak od té doby přibývá utrpení a obětí. V kruté válce umírají i sportovci.
A změnila se ještě jedna věc. Čas. Čtyři roky jsou dlouhá doba. Jeden olympijský cyklus. Zatímco bychom měli být násilím vůči suverénní zemi pohoršeni stejně jako na začátku a zděšeni stejně jako tehdy pan Parsons, skutečnost jsme vstřebali. Modrožluté nápisy na zdech vybledly. Vzdáleni stovky kilometrů, přivykli jsme zprávám o válce jako nové normalitě. Odhodlání a jednota demokratické Evropy jsou slabší.
S tím vším Rusko od začátku kalkulovalo: že to svět „přestane bavit“, že okorá a že jeho pohoršení, od kterého odvozuje podporu Ukrajiny, změkne a rozpustí se v šedi zvyku. Udržováním opotřebovávací, ale o nic méně krvavé války, opotřebovává nejen Ukrajinu, ale i pozornost a citlivost demokratického zahraničí.
Ukázkovým příkladem opotřebované citlivosti je plnohodnotná účast deseti reprezentantů Ruska a Běloruska na paralympiádě v Itálii. Pod státní vlajkou, jako dřív. Jako by se bývalo nic nestalo. Kdyby skončili na stupních vítězů, bude vlát ruská vlajka. Nebo hrát ruská hymna, stejná melodie jako sovětský „sojuz něrušimyj“. Budou se potkávat a závodit s ukrajinskými sportovci a sportovkyněmi. Ano, s těmi, kterým paralympijský výbor skandálně zakázal jejich bundy, protože na nich byla mapa Ukrajiny v předválečných hranicích.
Je to celé jedna velká neslušnost.
Tím spíš, že paralympijské hnutí má své kořeny v rehabilitaci (hlavně britských) veteránů. A o to víc, že kvůli Putinově válce je bohužel také širší i potenciální „základna“ paralympijského sportu. Rusko návrat svých paralympioniků bere jako nápravu křivdy. Využívá a využije ho k propagandě.
Na minulé paralympiádě měli původně ruští a běloruští sportovci startovat jako neutrální. Po vypuknutí války se to ukázalo neúnosné a pan Parsons na poslední chvíli oznámil, že budou vyloučeni. „V posledních dvanácti hodinách se s námi spojila řada členů a zcela jasně nám dali najevo – a já si jejich otevřenosti vážím –, že když nezměníme názor, tak budou paralympiádu bojkotovat,“ vysvětlil. Byl v tom i kus pragmatismu, jinak by se výboru paralympiáda rozpadla pod rukama: „Dotkne se to 83 sportovců, ale kdybychom je v Pekingu nechali startovat, mnohem víc by jich hry bojkotovalo, a to by mělo mnohem horší dopad.“
Časy se změnily. Tak radikálním postojům doba už nepřeje. Pan Parsons ohledně Rusů krčí rameny: „Byl to demokratický proces. Hlasování bylo přítomno 177 z našich 211 členských organizací.“
Český paralympijský výbor je v dobré společnosti těch ještě neokoralých. Bojkotuje páteční slavnostní zahájení. To je důstojný a odpovídající postoj. Není možné od sportovců žádat, aby dělali práci funkcionářů nebo politiků. Je správné jim držet palce, i v morálních gestech.
Také paralympijské hry 2026 se konají za takzvaného olympijského příměří. A také v roce 2026 se tohle papírové příměří porušuje, nejen na Ukrajině. Tradiční rezoluce Valného shromáždění OSN z loňského roku se vznešeně jmenuje „Budování mírového a lepšího světa prostřednictvím sportu a olympijských ideálů“ a platí nejen po dobu zimní olympiády, ale ještě týden po paralympiádě. Na kterou se rádo zapomíná.
Návrat ruských vlajek může znamenat zlom. Otevření dveří k jiným návratům Ruska do slušné společnosti. Ale může přinést také vytržení z opotřebené citlivosti a příležitost posoudit hanebnost.
