Rusko kryje tajemné „rybáře“ a světový řád se rozpadá

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rybolov byl odjakživa mezinárodní záležitostí – a tím pádem i zrcadlem geopolitického napětí. V posledních letech se norští rybáři museli potýkat s plavidly ruského námořnictva, která prováděla cvičení ve výlučné ekonomické zóně Norska. Nyní však čelí ještě nepříjemnější hrozbě, která se stupňuje už měsíce: ruští rybáři vystupují jako špioni a sabotéři.

Mezinárodní společenství se už desítky let snaží vnést řád do rybolovu – odvětví s mnohamiliardovým obratem, které živí miliony lidí, ale zároveň ohrožuje svou vlastní budoucnost, pokud nebude důsledně regulováno. Nadměrný výlov zdevastoval mořský život: ve vodách, které kdysi oplývaly rybami, dnes zůstává jen nepatrný zlomek původních úlovků.

Vzhledem k tomu, že oceány nepatří žádnému státu, představuje správa rybolovných zdrojů klasický problém společného vlastnictví – a zároveň slouží jako barometr stavu mezinárodního řádu. Úmluva o regulaci lovu velryb z roku 1946 do této oblasti vnesla první náznak pořádku. Ramsarská úmluva z roku 1971 se zaměřila na ochranu mokřadů, o deset let později následovala úmluva z roku 1980 regulující lov krilu (souhrnné označení pro malé býložravé korýše žijící v mořích a oceánech – pozn. red.).

V roce 1982 byla přijata Úmluva OSN o mořském právu, často označovaná jako „ústava oceánů“, která vytvořila základní rámec pro jejich správu. A dohoda o dodržování pravidel z roku 1993 se pokusila reagovat na rostoucí problém tzv. „vlajkové turistiky“, kdy rybáři mění registraci svých plavidel, aby se vyhnuli pravidlům.

Podobné snahy pokračují dodnes, vznikají nové úmluvy a další jsou předmětem jednání. Přesto je patrné, že se něco zásadního mění: světový rybářský řád, podobně jako širší poválečný mezinárodní systém, se začíná rozpadat.

V poslední době se světovými oceány prohání mohutná a znepokojivá čínská flotila pro dálkový rybolov. Jejich až 17 000 lodí se bleskově seskupuje těsně u hranic teritoriálních vod jednotlivých států. A když po krátké době odpluje, zanechává za sebou mořské prostředí tak vyčerpané a bez života, že místní rybáři přicházejí o zdroj obživy pro sebe i své rodiny.

U norského pobřeží se ovšem odehrává jiný typ nevyžádané návštěvy. Vstup ruských rybářů do norských vod není zakázán – obě země si v Barentsově moři navzájem umožňují rybolov ve svých výlučných ekonomických zónách. Společně také spravují Smíšenou norsko-ruskou komisi pro rybolov, která každoročně stanovuje kvóty. V listopadu loňského roku se obě strany dohodly na nejnižších kvótách za více než 30 let, což odráží vážný úbytek rybích populací. Přesto, a téměř zázračně, tato komise i nadále funguje.

Ne všechno je však v pořádku. Už několik let se ruská rybářská plavidla chovají v norských vodách podezřele.

V dubnu 2021 přejížděly ruské rybářské lodě opakovaně podmořský kabel u norského pobřeží – a když odpluly, kabel byl přerušen. Chyběl úsek dlouhý 5,8 kilometru. V lednu 2022 pak došlo k výpadku dalšího podmořského kabelu, který spojuje Norsko se Špicberky, a to krátce poté, co nad jeho trasou opakovaně manévrovaly ruské rybářské lodě.

Od té doby zaznamenaly norské úřady i novináři celou řadu podivných návštěv. Ruská plavidla vplují do výlučné ekonomické zóny Norska, zdržují se v její blízkosti, často přímo nad podmořskými kabely nebo plynovody, a pak opět zmizí. Zastavují v norských přístavech, přestože tam nemají žádný obchodní důvod: úlovky totiž vykládají výhradně v ruských přístavech.

Investigativní novináři norské veřejnoprávní televize NRK zdokumentovali, jak na palubu ruských rybářských lodí v norských přístavech nastupují záhadní jednotlivci. Zjistili, že se v norských přístavech a vodách pravidelně pohybuje nejméně 50 ruských rybářských plavidel zapojených do podezřelých aktivit.

Nejde přitom jen o přítomnost u přístavišť či nad podmořskými kabely – tato plavidla se objevují i v bezprostřední blízkosti hostujících ponorek NATO, na ropných a plynových polích, v námořních cvičištích nebo u klíčové dopravní infrastruktury včetně strategických mostů. Zdá se dokonce, že záměrně vyhledávají úkryt v oblastech, kde probíhají vojenské manévry Norska a jeho spojenců.

V létě loňského roku norské úřady ztratily trpělivost. Vláda oznámila, že ruské rybářské lodě budou moci zůstat v norských přístavech maximálně pět pracovních dní a to pouze ve třech konkrétně určených přístavech, jejichž počet byl již dříve omezen. Současně došlo ke zpřísnění pravidel pro pohyb těchto lodí uvnitř přístavů a k zavedení přísnějších kontrol.

Kreml reagoval podrážděně. „V případě, že budou na ruská rybářská plavidla uvalena další jednostranná omezení přístupu do norských přístavů, ruská strana si vyhrazuje právo tento protokol pozastavit – bez ohledu na lhůty uvedené v §7 Jednacího řádu Smíšené norsko-ruské komise pro rybolov,“ uvedl.

Jinými slovy: pokud se Norsko pokusí omezit špionážní a diverzní aktivity ruských rybářů, Rusko zruší bilaterální dohodu o správě Barentsova moře – což by vedlo k chaosu, který by nakonec poškodil obě země, mimo jiné možným kolapsem rybích populací.

Takové hrozby by zneklidnily jakoukoli vládu a Norsko se zdá být nejisté v tom, jak se s tímto dilematem vypořádat. „Nová opatření zajišťují jak udržitelnou správu rybolovu, tak lepší kontrolu v přístavech,“ uvedla norská ministryně rybolovu Marianne Sivertsen Naessová pro server Barents Observer.

Rusko však dává najevo, že je připraveno okamžitě zasáhnout, pokud Norsko zavede další omezení, nebo dokonce zadrží posádku rybářské lodi, která zároveň slouží jako špionážní plavidlo.

Aby toho nebylo málo, Moskva nedávno spustila poněkud zvláštní námořní linku. Z arktického přístavu Murmansk začal vyplouvat výletní trajekt na norské souostroví Špicberky. Díky cestě po moři se ruští cestující, kterých bylo při inaugurační plavbě jen několik, vyhnou letům přes norská letiště na pevnině, protože Norsko již ruským občanům nevydává turistická víza.

Nabízí se však otázka, proč je pro ruské turisty tak důležité navštívit právě Špicberky. A proč je chce osobně přivítat Ildar Neverov, výkonný ředitel ruské těžební společnosti Arktikugol a faktický vůdce ruské přítomnosti na ostrovech.

Napětí už nyní doléhá i na zbytek Evropy. V květnu Evropská unie uvalila sankce na společnosti Norebo a Murman SeaFood, dva z největších ruských rybářských podniků, které působí v Barentsově a Norském moři.

Podle EU se lodě vlastněné společností Norebo pohybují způsobem, který neodpovídá běžné ekonomické činnosti ani rybolovu. Jejich trajektorie prý naznačují škodlivé cíle, protože se opakovaně zdržují v blízkosti kritické infrastruktury a vojenských objektů.

Loď Melkart-5 patřící společnosti Murman SeaFood pak opakovaně vykazovala atypické chování, které nekoresponduje s její deklarovanou činností. Například se objevila v blízkosti probíhajícího cvičení NATO a pravidelně se pohybuje u norských vojenských a strategických zařízení. Loď Melkart-5 je také jedním z plavidel, která těsně před náhlým výpadkem několikrát křižovala kabel spojující Norsko se Špicberky.

Obvykle Norsko jedná v souladu s Evropskou unií, ale pokud implementuje právě tuto část ze sedmnáctého balíčku sankcí EU, čeká ho ruský hněv. Vzhledem k ruské expertíze v takzvané „šedé zóně“ agresivního jednání by odplata zůstala těsně pod prahem aktivace pátého článku NATO.

Kvůli ruské zlomyslnosti tak Norsko stojí před volbou mezi vlastní bezpečností a ochranou mořského života. Rozpadající se mezinárodní řád ohrožuje nejen bezpečnost lidstva, ale i dohody, které udržují křehkou a poškozenou globální ekologii v rovnováze.

Původní text sloupkařky časopisu Foreign Policy a vedoucí pracovnice Atlantic Council Elisabeth Brawové Seznam Zprávy publikují ve spolupráci a se souhlasem Foreign Policy Magazine. Titulek a mezititulky textu jsou redakční.