Ficův ministr proti liberálovi. V Bratislavě se zabojuje o směřování země

Primátor Matúš Vallo, který stojí v čele slovenské metropole od roku 2018, bude obhajovat mandát proti ministru dopravy Jozefu Rážovi z vlády Roberta Fica. Podle Valla se z komunálních voleb nestane debata o dopravě, cyklostezkách nebo rozvoji města, ale právě střet dvou představ o budoucnosti Slovenska.

Vallo v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o proměně Bratislavy, inspiraci Prahou, sporech kolem dopravy i o tom, proč mají města v době sílícího populismu bránit demokracii a evropské směřování svých zemí.

Po téměř osmi letech ve funkci působí Matúš Vallo už jako zkušený politik. Stále však používá spíš jazyk architekta a urbanisty. O Bratislavě a její proměně mluví s vášní. V Praze křtil svou novou knihu o proměnách města: Predtým a potom.

Rozhovor vedeme krátce poté, co ministr dopravy Jozef Ráž oznámil kandidaturu na primátora. Jak jeho vstup do kampaně mění situaci před volbami?

S ministrem Rážem máme korektní vztah. Je to můj nejbližší partner ve vládě, se kterým pravidelně spolupracuji. Zároveň ale nemůžeme zapomínat, že není nepopsaný list papíru. Je to ministr nominovaný stranou Směr.

On se ale prezentuje jako nezávislý kandidát.

To může. Pořád je to ale člověk dlouhodobě spojený se Směrem. Sedí ve vládě a schvaloval zákony, které podle mě Slovensko vzdalují od civilizované Evropy, oslabují demokracii a přibližují nás k Rusku.

Proto je podle mě těžké oddělit jeho kandidaturu od Směru. Všichni vědí, odkud přichází a jakou politiku reprezentuje.

Stávají se tím pádem komunální volby v Bratislavě spíš soubojem dvou představ o Slovensku než střetem dvou vizí města? Tedy představy Směru a představy celostátní opozice?

Myslím, že ano. Hodně bude záležet na tom, jak moc se do kampaně zapojí Směr. Zkušenost mi ale říká, že své kampaně staví na populismu, negativní kampani a vytváření konfliktů.

Já bych byl rád, kdyby se vedla debata o Bratislavě. Řekl jsem to i Jozefu Rážovi. Zajímá mě diskuze o městě, ne velký ideologický souboj.

A myslíte si, že kampaň skutečně bude o městě?

Ne.

O čem tedy bude?

Přesně o tom, co jste řekl. O dvou představách Slovenska. Myslím, že právě o tom budou tyto volby.

Jakou odpovědnost má podle vás primátor hlavního města ve chvíli, kdy se mění směřování země? To je ostatně otázka aktuální nejen pro Slovensko, ale možná i pro Česko.

Spolu se Zdeňkem Hřibem, budapešťským primátorem Gergelym Karácsonyem a primátorem Varšavy Rafałem Trzaskowským jsme stáli u zrodu Paktu svobodných měst. Vznikl v době, kdy naše města byla v nemilosti populistických vlád. Od té doby se situace ještě vyostřila.

Nejde ale o spor mezi liberály a konzervativci. Jde o respekt k demokracii, svobodě a evropskému směřování našich zemí. V tom vidím zásadní rozdíl oproti politice současné slovenské vlády.

Dnešním úkolem měst je ukazovat, že demokracie funguje. Když primátor slíbí nové náměstí nebo nové autobusy, lidé velmi rychle poznají, jestli svůj slib splnil. Právě na komunální úrovni lze nejlépe ověřit, zda politika přináší konkrétní výsledky.

Proto si myslím, že demokracii lze v mnoha ohledech bránit a posilovat právě na úrovni měst.

To bylo loni vidět například v Budapešti, kde primátor Gergely Karácsony podpořil Budapest Pride navzdory vládním zákazům.

A tak by to podle mě mělo být.

Kdy jste se přestal cítit jako architekt a začal se cítit jako politik?

Dlouho jsem říkal, že nejsem politik, ale architekt nebo správce města. Dnes si ale myslím, že slovo politik by nemělo být nadávkou. Politik spravuje veřejné věci a komunální politika je pořád politika.

Pořád se cítím být architektem, ale zároveň jsem objevil krásu veřejné služby. Když je vaší každodenní prací zlepšovat lidem život, je to něco mimořádného.

Když se ohlédnete za téměř osmi lety ve funkci, je něco, co jste při nástupu na magistrát podcenil?

Přešel jsem z vedení dvacetičlenného architektonického ateliéru do organizace, která odpovídá za téměř devět tisíc zaměstnanců a hospodaří s rozpočtem blížícím se miliardě eur.

Funkce primátora je zároveň politická i manažerská. Musíte získávat podporu v zastupitelstvu a zároveň řídit obrovské množství institucí a městských firem. Nejsem si jistý, zda se na takovou práci dá úplně připravit. I proto jsem absolvoval zahraniční vzdělávací program pro primátory organizovaný ve spolupráci s Harvardovou univerzitou. Člověk tam rychle zjistí, že musí rozumět alespoň základům téměř všeho.

Ve své nové knize Predtým a potom píšete, že jste se na magistrátu inspirovali v Praze, třeba při výběru nových bratislavských laviček. V čem dalším si Bratislava mohla vzít příklad z české metropole?

Praha je jedno z nejkrásnějších a nejúspěšnějších měst v Evropě. Zvenčí ji obdivujeme, i když její obyvatelé samozřejmě vidí hlavně problémy. Někdo tu před lety nastavil velmi dobře fungující systém rozvoje města a je to vidět i na kvalitě veřejného prostoru.

Velkou inspirací pro nás byl Institut plánování a rozvoje Prahy (IPR). Když jsme zakládali Metropolitní institut Bratislavy, vycházeli jsme právě z jeho modelu. Dnes patří IPR i CAMP (Centrum Architektury a Městského Plánování) ke špičce v evropském kontextu.

A pak je tu ten příběh laviček.

Když jsem se stal primátorem, chtěl jsem vypsat soutěž na vlastní bratislavský mobiliář. Nakonec jsem si ale spočítal, kolik by to stálo času i peněz, a došel jsem k závěru, že lepší lavičku než novou pražskou stejně nemusíme vymyslet.

Zavolal jsem tehdejšímu primátorovi Zdeňku Hřibovi, jestli by Praha neposkytla Bratislavě licenci na její výrobu. Souhlasil. Dnes máme v ulicích téměř 1300 těchto laviček.

V čem je Bratislava napřed?

Myslím, že v rychlosti, s jakou se nám daří město měnit. Věnovali jsme hodně energie plánování, participaci i všem potřebným procesům, ale zároveň jsme se nenechali utopit v nekonečných debatách. Důležité bylo, aby se změny skutečně staly.

Bratislava podle mě ukázala velkou flexibilitu a schopnost posunout se vpřed i po letech stagnace. A právě to je něco, co dnes sledují i další města.

Co je při proměně města nejtěžší? Peníze, byrokracie, nebo odpor lidí ke změnám?

Většinu projektů, které jsme připravovali, lidé přijali pozitivně. Šlo o věci, na které se dlouho čekalo, například oprava zanedbaných veřejných prostranství. V jednom z našich nejstarších parků jsme například proměnili bývalý erotický masážní salon na kavárnu a komunitní prostor.

Kontroverzní bývají hlavně cyklostezky a změny v dopravě, protože často znamenají méně prostoru pro auta. Dá se to ale zvládnout. Dá se na to sehnat financování a dají se zvládnout i komplikované byrokratické procesy.

Myslíte tím vymezení cyklopruhu na Vajanského nábřeží podél Dunaje v centru města? Stála vás tahle kauza hodně politického kapitálu?

To je klasické dilema každého politika. Buď uděláte něco, o čem jste přesvědčený, že je to správné a že to městu pomůže, nebo sledujete své politické body. Já se vždy snažím dělat to první.

Debata o Vajanského nábřeží se vede desítky let. Dlouhodobě se diskutovalo o tom, zda má mezi historickým centrem Bratislavy a dunajskou promenádou vést čtyřproudá silnice. Odborníci i architektonické soutěže opakovaně dospěli k závěru, že ne.

Přiznávám ale, že jsem podcenil, jak rozdílně tuhle otázku vnímá odborná a širší veřejnost. Přesto jsem přesvědčený, že bylo správné hledat větší rovnováhu v dopravě.

Nedaleko navíc vede osmiproudová městská komunikace, takže není důvod, aby mezi historickým centrem a nábřežím zůstávala další dopravní tepna podobného typu.

Někteří lidé mi to dodnes vyčítají, ale jsem přesvědčený, že z dlouhodobého hlediska to Bratislavě prospěje.

Podle všeho to na sítích a mezi lidmi dál rezonuje.

Myslím, že už mnohem méně než dřív. Cyklopruh je v provozu třetím rokem a ani v našich průzkumech už nepatří mezi nejvýraznější témata.

Samozřejmě se kolem něj dají emoce znovu vyvolat. Vždy se dá rozehrát konflikt mezi motoristy a cyklisty, mezi liberály a konzervativci. Populisté to umějí velmi dobře. Uvidíme, zda se o to někdo pokusí i v této kampani.

U nás to „motoristé“ dotáhli daleko. Tím se dostáváme k celostátní politice. Bratislava bývá vykreslována jako slovenský liberální ostrov. Je to realita, nebo stereotyp?

Myslím, že je to realita, ale není to tak jednoznačné, jak si někteří představují. I Směr nebo krajně pravicové strany mají v Bratislavě své voliče. Pokud ale na Slovensku existuje místo, kde jsou silnější proevropské a prodemokratické síly, pak je to právě Bratislava.

Jak se za vlády Roberta Fica změnil vztah mezi státem a hlavním městem?

Jsem osmým rokem primátorem a Robert Fico je už pátým premiérem, se kterým spolupracuji. Musím ale říct, že ani jeden premiér dosud neudeřil do stolu a neřekl: dejme Bratislavě to, co jí náleží.

Bratislava má o dost méně peněz na obyvatele než Brno. Je to důsledek toho, že slovenští politici na rozdíl od těch českých často nechápou význam samospráv. Kvalitně fungující města a obce přitom dokážou zásadně zlepšovat kvalitu života lidí. Velká část věcí, které člověk ve svém každodenním životě řeší, se odehrává právě mezi ním a radnicí.

Na Slovensku navíc dlouhodobě funguje rámec, že Bratislava je jakási kavárna, kde mají všichni peníze a nežijí skutečný život. To ale vůbec není pravda. Rozdělení na „my a oni“ je na Slovensku stále velmi silné a promítá se i do vztahu státu k hlavnímu městu.

To připomíná český pojem „pražská kavárna“, kterým šermoval někdejší prezident Miloš Zeman.

Přesně tak. Na Slovensku máme „bratislavskou kavárnu“, pojem, který Robert Fico používá už řadu let.