Článek
Byla to zatím nejdůležitější cesta nového kancléře. A také jeho nejtěžší test.
„Hovořili jsme na dvou různých úrovních, Trump na emocionální, já na věcné. Pokud někdy věnoval mým argumentům pozornost, tak jen proto, aby z nich vygeneroval nové výčitky.“
S touto hořkostí ve svých memoárech vzpomíná na své první setkání s Donaldem Trumpem Angela Merkelová. Kancléřka se na něj sice připravovala se svou typickou důkladností. Dokonce po večerech zhlížela sestříhané díly Trumpovy reality show The Apprentice, aby se pokusila z řeči těla amerického prezidenta vyčíst jeho slabiny.
Přesto audience v Bílém domě tehdy skončila fiaskem.
Americký prezident ji hned na úvod zaskočil absurdním požadavkem, aby Německo USA zpětně splatilo dluh za bezpečnostní garance v rámci NATO. A když se oba státníci společně usadili v Oválné pracovně, Trump odmítl podat Merkelové ruku.
Merkelová a Trump v Bílém domě v roce 2017.
Toto ponížení měl nyní jistě před očima současný kancléř Friedrich Merz.
Stejně jako výpady, kterými Trump v minulých týdnech častoval ve stejné místnosti Volodymyra Zelenského nebo jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosu. Na Merzových bedrech přitom spočívala větší tíha než svého času na Merkelové. Aktuální kancléř se stal nepsaným emisarem Evropanů při snaze udržet Trumpa na straně Ukrajiny.
Země předků, země nepřátel
Výchozí pozici neměl Merz snadnou.
„Trump mimořádně nenávidí Německo – a Německo je na USA mimořádně závislé,“ říká zpravodaj německé televize NTV ve Spojených státech Peter Kleim.
Americký prezident dosud skutečně projevoval jen minimální náklonnost k zemi, odkud do USA imigroval jeho dědeček, holič, zlatokop a dobrodruh Frederick Trump.
Německo je podle Trumpa nejenom černým pasažérem systému světové bezpečnosti, za kterého platí účty především USA. Podle Angely Merkelové byl americký prezident doslova „posedlý množstvím aut, která jezdí po New Yorku“.
Když pranýřuje deficit USA v obchodu s Evropou, má Trump do značné míry na mysli právě německé průmyslové výrobky, které podle něj dusí americkou konkurenci.
Německo několikrát označil za příklad selhávající migrační politiky. A lidé okolo Trumpa, viceprezident J. D. Vance nebo Elon Musk, se otevřeně postavili v německé volební kampani za Merzova protivníka, německou AfD.
Přesto Merz odjížděl do Washingtonu s nadějemi. „Vidíme u něj výrazný posun,“ říká zástupce šéfredaktora listu Die Welt Robin Alexander. „Krátce po svém volebním vítězství říkal Merz, že Evropa se musí obejít bez USA. Po prvním telefonátu s Trumpem ale kancléř naznačuje, že dokáže Trumpovy vztahy s Evropou dát do pořádku.“
Pečlivá příprava
Zdá se, že Friedrich Merz se na klíčový moment své dosavadní kariéry připravil s nemenší pečlivostí než Angela Merkelová. Podle stanice ZDF telefonoval několika dalším státníkům, kteří už Oválnou pracovnou prošli.
Nechyběl mezi nimi ani jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa, jehož návštěva dopadla obzvlášť špatně. Obavy Berlína spočívaly v tom, že Trump na Merze zaútočí kvůli AfD podobně jako na Ramaphosu ohledně údajné genocidy bělochů v JAR.
„Merz si na YouTube prohlížel jednání v Oválné pracovně, která proběhla přátelsky,“ píše ZDF. „Během nich… mluvil takřka výhradně Donald Trump. Hlavní zásada: nechat ho vymluvit.“
V řadě ohledů měl Friedrich Merz při setkání s politikem, který se v mezinárodní politice často řídí osobními vztahy a instinkty, oproti Merkelové přece jen snazší pozici.
Mohl poukázat na to, že je stejně jako Trump bývalý byznysmen, který navíc léta pracoval pro americký fond BlackRock. Současný kancléř má také po právu pověst věrného zastánce spojenectví s USA. A nabízelo se i další téma pro sbližující small talk: v okolí Kallstadtu, odkud pochází Trumpovi předkové, si Merz odbyl svou povinnou vojenskou službu.
Mlčení, Normandie, Muskův přízrak
Právě na notu Trumpovy rodinné historie Merz zahrál. Prezidentovi předal rodný list jeho dědečka, zarámovaný v Trumpově oblíbené barvě – zlaté.
Klidné, přátelské a jednostranné – převážně tak hodnotí němečtí komentátoři následné vystoupení. Merzovi se nedostalo urážek a ústrků, snad s výjimkou Trumpovy poznámky o tom, že okamžik vylodění Spojenců v Normandii „pro (Němce) nebyl dobrý den“.
Zároveň se Merz takřka nedostal ke slovu. Zásadu „nechat ho vymluvit“ si kancléř zjevně vzal k srdci a nechal Trumpa, aby většinu času setkání věnoval svým monologům.
Americké novináře návštěvník z Evropy nijak zvlášť nezajímal. Jejich dotazy se převážně týkaly muže, který v místnosti nebyl – Elona Muska, který si právě v té době vyměňoval s Trumpem invektivy přes sociální sítě.
Spor Muska s Trumpem
Co se stalo? Jak začala slovní přestřelka mezi Elonem Muskem a Donaldem Trumpem.
A co bude dál? Akcie Tesly padají a jak si mohou oba muži uškodit.
Začátek přátelství? Možná, ale zatím bez výsledků
Důležitější než samotné představení pro média v Oválné pracovně byl následný hodinový pracovní oběd. Tam mělo dojít, po výměně osobních darů a zdvořilostí, na skutečně závažná témata: válku na Ukrajině a cla.
Pokud se během něj odehrál Merzův pokus přimět Trumpa, aby zvýšil tlak proti Putinovu režimu, třeba prostřednictvím mnohokrát avizovaných dodatečných sankcí, zůstal prozatím bez odezvy.
Během rozhovoru s novináři naopak Trump rozvíjel svou teorii, že „děti“, tj. Rusko a Ukrajinu, „je někdy lepší nechat se chvíli prát, než je od sebe odtrhnete“. Trump, který mnohokrát sliboval ukončit válku během jediného dne, se zjevně zatím v řešení konfliktu angažovat nechce.
Přimět amerického prezidenta, aby tento postoj změnil, se Merzovi nepodařilo. Přinejmenším si k tomu ale do budoucna nezavřel dveře. Podle všeho se mu s Trumpem podařilo navázat osobní vazbu, na které je možné stavět. Jak konstatuje titulek magazínu Der Spiegel, „je čas slavit aspoň to, že nedošlo ke scéně“.
