Nawrocki a Zelenskyj rozehráli konflikt, který může přerůst oba

Prezidentský dekret, kterým Volodymyr Zelenskyj nedávno udělil jedné z jednotek ukrajinských speciálních sil čestný název „Hrdinové UPA“, odstartoval nečekaně silnou krizi ve vztazích mezi Kyjevem a Varšavou.

Polský protějšek Karol Nawrocki minulý týden dokonce Zelenskému odebral nejvyšší polské státní vyznamenání. Svých polských vyznamenání a řádů se naopak zříkají ukrajinské politické a vojenské elity.

Podle analytika Michala Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) jde o další zhoršení vztahů. Polsko podle něj zdaleka není tak protiukrajinské, jak by se při pohledu na pobouřené reakce na sociálních sítích mohlo zdát.

Protiukrajinské nálady však podle něj sílí a budou hrát důležitou roli i před parlamentními volbami v roce 2027.

Dá se říct, že jsme svědky nejhoršího momentu v polsko-ukrajinských vztazích od začátku celoplošné ruské invaze v roce 2022?

Jde o nejvážnější krizi od začátku ruské invaze, zároveň ale není vytržená z kontextu.

Zapadá do série sporů, které se v různých podobách vracejí zhruba od roku 2015. Ruská invaze v roce 2022 historické spory na čas překryla.

Na začátku jsme viděli mimořádnou polskou solidaritu a obrovskou pomoc Ukrajině, jenže postupně se vztahy začaly vracet do starých kolejí. Souvisí to i s radikalizací části polské politické scény a rostoucím vlivem krajní pravice.

Jde teď o krátkou přestřelku kolem historické paměti, nebo už je to hlubší změna ve vztazích po roce 2022?

Jak jsem už řekl, jde o dlouhodobější proces, který sledujeme od roku 2015, kdy v polské politice začala posilovat role nacionalismu a historické politiky.

Dnes je klíčovou postavou prezident Karol Nawrocki. Byl sice zvolen s podporou PiS, ale v řadě témat má blízko ke krajně pravicové Konfederaci. Historická politika patří k hlavním pilířům jeho veřejného působení, proto si nemyslím, že současný spor rychle zmizí.

Zároveň se mění i ukrajinská strana. Historické spory s Polskem byly dlouho spíše okrajovým tématem, dnes se ale kvůli opakovaným konfliktům dostávají do veřejného prostoru. To může roztáčet spirálu dalších sporů a eskalací.

Prezident Zelenskyj o víkendu v rozhovoru řekl, že při prvním setkání s Karolem Nawrockým ve Varšavě od něj dostal knihu právě o Volyni. To nevypadá na dobrý vztah.

Je vidět, jak důležitou roli v polsko-ukrajinských vztazích hraje osobní chemie mezi konkrétními politiky. Platilo to například pro vztah Zelenského s Andrzejem Dudou. Ti měli dlouhodobě velmi dobrý osobní vztah, který pomáhal překonávat i sporná témata.

Ani mezi nimi samozřejmě nebylo vše bez problémů. Objevily se spory kolem dopadu ukrajinské rakety na polské území nebo během konfliktu o dovoz ukrajinského obilí. Přesto existovala schopnost hledat kompromis.

Podle informací z ukrajinských médií navíc fungovala neformální dohoda, že prezidenti nebudou zbytečně otevírat historické spory a budou se snažit zabránit jejich eskalaci.

To fungovalo až do nástupu Karola Nawrockého. Ten je jako historik a bývalý šéf Institutu národní paměti výrazně jiný typ politika než Duda. K otázkám Volyně nebo UPA přistupuje mnohem razantněji.

O Polsku a jeho citlivosti na historii i o Nawrockém ale musela ukrajinská prezidentská kancelář vědět. Proč tedy Zelenskyj svolil k použití názvu „hrdinů UPA“? Vypadá to jako velká politická chyba.

Je to určitě velký politický přešlap. O to víc, že Zelenského okolí dobře ví, jak citlivé jsou v Polsku otázky Volyně, UPA nebo historické paměti obecně.

Na polské straně se objevila řada teorií o vnitropolitických motivech nebo vědomém signálu směrem k Varšavě. Já si ale myslím, že vysvětlení je mnohem prostší.

Můj dojem je, že iniciativa vzešla přímo od vojáků dané jednotky. Návrh prošel běžným procesem, dostal se na stůl prezidentovi a ten jej podepsal, aniž by si plně uvědomil, jak silnou reakci to vyvolá v Polsku.

Na Ukrajině totiž UPA není vnímána tak kontroverzně jako v Polsku. Často je spojována především s bojem proti sovětské nadvládě. Právě proto si myslím, že v Kyjevě jednoduše podcenili, jak citlivě bude tento krok ve Varšavě přijat.

Nešlo podle mě o promyšlenou strategii, ale spíše o podcenění důsledků a určitou nevnímavost vůči polské historické zkušenosti.

Nepodcenil Kyjev polskou reakci? Tohle téma je silné palivo pro nacionalisty a krajní pravici, ale nejen pro ně. Bylo to vidět na sociálních sítích, kde se spor rychle vyhrotil. Vypjatě reagovala i ukrajinská strana, začalo vracení vyznamenání a řádů. Nezamotal se do toho Zelenskyj zbytečně? A když teď dokonce přirovnal Karola Nawrockého k Viktoru Orbánovi, neeskaluje se ten spor každým dalším dnem?

Zatím to tak bohužel vypadá. Obě strany se postupně dostávají do spirály, ze které je stále těžší vystoupit.

Do určité míry chápu, proč Zelenskyj Nawrockého přirovnává k Orbánovi. Ne kvůli vnitřní politice, Nawrocki nemá srovnatelné postavení ani pravomoci. Z ukrajinského pohledu ale může být vnímán jako potenciální překážka evropské integrace Ukrajiny nebo užších vztahů s Kyjevem.

Současně je zřejmé, že ukrajinská strana sílu polské reakce podcenila. Eskalaci ale bylo možné zastavit na obou stranách. Po pojmenování jednotky po „hrdinech UPA“ mohla z Polska přijít umírněnější reakce, ale prezident Nawrocki místo toho otevřel otázku odebrání Řádu bílé orlice.

Stejně tak mohla být zdrženlivější i ukrajinská reakce, například pokud jde o vracení polských vyznamenání. V tu chvíli už se ale spor dostal do emocionální roviny a začal převládat spíše symbolický střet než racionální kalkul.

Jakou roli teď hraje polská vláda Donalda Tuska?

Snaží se situaci zklidňovat. Premiér, ministr zahraničí Radosław Sikorski i ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz opakovaně zdůrazňují, že eskalace sporu nahrává především Rusku.

Právě polská vláda dnes může sehrát roli prostředníka, protože spor se odehrává především mezi prezidenty.

Pro Tuskův kabinet je to navíc velmi citlivá situace. V nejbližších dnech se v Gdaňsku koná konference o obnově Ukrajiny, jedna z nejvýznamnějších akcí svého druhu. Měl na ni přijet i Zelenskyj, budou se tam uzavírat obchodní partnerství a bude se jednat o budoucích investicích do poválečné obnovy země.

Místo toho konferenci zastiňuje tento spor. Ještě donedávna ani nebylo jasné, zda se jí ukrajinský prezident vůbec zúčastní. I proto se polská vláda snaží volit výrazně umírněnější tón a situaci uklidňovat. (Rozhodnutí, zda Zelenskyj do Gdaňsku přijede, ještě nepadlo - pozn. red.)

Stane se Ukrajina jedním z hlavních témat kampaně před parlamentními volbami na podzim 2027?

Je to dost pravděpodobné. Viděli jsme to už během loňské prezidentské kampaně, kde se objevovala řada protiukrajinských motivů. V parlamentních volbách to může být ještě výraznější.

Významnou roli bude hrát krajní pravice, zejména Konfederace Koruny polské europoslance Grzegorze Brauna. Jde o výrazně protiukrajinskou sílu, která v některých ohledech vykazuje i proruské tendence. O stejné voliče bude soupeřit také PiS.

Nejde ale jen o pravici. Na protiukrajinské nálady částečně reaguje i současná vláda. Vidíme to například na medializovaných deportacích ukrajinských občanů nebo na Tuskově rétorice na sociálních sítích.

Politici napříč stranami si uvědomují, že téma Ukrajiny mezi voliči rezonuje. Pokud se bude hodit k mobilizaci elektorátu nebo k překrytí jiných domácích problémů, pravděpodobně v kampani před volbami v roce 2027 sehraje významnou roli.

Existuje dnes v Polsku skutečně široký „protiukrajinský konsenzus“, nebo jde spíš o optický klam sociálních sítí a politických debat?

Do značné míry je to skutečně optický klam. To, co vidíme na sociálních sítích, rozhodně není úplným obrazem polské reality. Situace je ve skutečnosti o něco složitější a méně vyhrocená.

V Polsku žijí miliony Ukrajinců a každodenní soužití většinou funguje bez větších problémů. Velká část polské společnosti navíc Ukrajinu stále podporuje. Viděli jsme to například letos v zimě, kdy Rusko intenzivně útočilo na ukrajinskou energetickou infrastrukturu a řada měst čelila výpadkům elektřiny, tepla i vody. V Polsku tehdy probíhaly rozsáhlé sbírky na generátory a další pomoc. Solidarita tedy rozhodně nezmizela.

Na druhou stranu by bylo chybou tvrdit, že protiukrajinské nálady neexistují. Ty skutečně sílí a do budoucna mohou představovat vážný problém. Pravidelně se objevují zprávy o incidentech namířených proti Ukrajincům a také politická rétorika je dnes mnohem ostřejší než před několika lety.

Když se zaměříme na Ukrajince, připouští si tamní společnost, že šlo ze strany Kyjeva o přešlap? Uvědomují si citlivost tématu a historickou odpovědnost za volyňské masakry? Chápou, proč Polsko reaguje tak ostře?

Na Ukrajině teď zcela zjevně funguje mechanismus semknutí se proti tomu, co vnímají jako tlak zvenčí. V zemi, která už několik let vede válku o vlastní přežití, je to přirozená reakce.

Současně ale platí, že otázce Volyně a polsko-ukrajinským historickým sporům se na Ukrajině nikdy nevěnovala taková pozornost jako v Polsku. A právě to je jeden ze zásadních problémů vzájemných vztahů.

Obě společnosti jsou v tomto směru asymetrické. V Polsku hraje Ukrajina a společná historická zkušenost významnou roli v kolektivní paměti i politické debatě. Na Ukrajině bylo Polsko dlouho spíše na okraji zájmu, zatímco mnohem důležitější byl vztah k Rusku.

S tím souvisí i to, že historie obecně nehraje v ukrajinské společnosti tak významnou roli jako v Polsku. Téma volyňských masakrů bylo navíc pro velkou část Ukrajinců dlouho poměrně vzdálené.

Paradoxně až současné spory dostávají tuto otázku do širšího povědomí. Přesto si nemyslím, že by většina Ukrajinců dnes vnímala Volyň jako zásadní problém. Jejich každodenní realitu určují především starosti spojené s válkou.

To ale neznamená, že téma zmizí. Právě současná krize z něj může udělat mnohem významnější součást ukrajinské veřejné debaty.