Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od naší spolupracovnice na Slovensku/
Když začátkem roku ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové přebíralo nové znění slovenské hymny, snesla se na výsledné dílo vlna kritiky.
Její autor Oskar Rózsa, jemuž resort zaplatil téměř 50 tisíc eur, tedy přepočtu necelý milion a čtvrt korun, tehdy kritikům vzkázal: „Tu hymnu nedělám pro vás. Vy jste stále nepochopili, že to není vaše hymna. To je hymna pro úplně jinou skupinu lidí.“
S odstupem času se ukázalo, že má pravdu, byť pravděpodobně jinak, než zamýšlel.
Hymnu zatím stát využil jen na hrstce oficiálních akcí. Nevybral si ji prezident Peter Pellegrini při udělování vyznamenání, nezněla ani na zahajovacím zápasu mistrovství Evropy hráčů do 21 let v Bratislavě.
Důvod? Není k dispozici notový záznam Rózsovy verze pro jednotlivá hudební tělesa, hudebníci tedy nemají podle čeho hrát, upozorňuje hudební producentka Gabriela Húsková, která byla u nahrávání předchozí verze hymny (v hudební úpravě Alexandera Moyzese a Ladislava Burlase) z roku 1992.
Proč se soulad řeší až teď?
Na vysvětlenou: Státní symboly musí splňovat předepsanou podobu, která je zapsaná v zákoně. Dohled nad dodržováním normy má v gesci ministerstvo vnitra, které řídí Matúš Šutaj Eštok z Hlasu.
Nad samotným nahráváním nicméně převzal kontrolu resort kultury - zúčastnili se ho ministryně Šimkovičová i její pravá ruka Lukáš Machala, generální tajemník kanceláře ministerstva.
To, že hymna nemusí splňovat zákonné požadavky, nyní připustila i heraldická komise, která působí pod ministerstvem vnitra.
Samotné vnitro se otázkou začalo zabývat až na základě interpelace poslance KDH Františka Mikloška. „Heraldická komise ve stanovisku konstatovala podezření, že uvedená notace není v souladu s notací státní hymny podle zákona o státních symbolech,“ dostalo se mu v odpovědi na interpelaci.
Mikloško je posledním poslancem současného parlamentu, který byl osobně přítomen na zasedání parlamentního výboru k nahrávání předchozí hudební verze hymny před více než 33 lety.
Ministerstvo nyní osloví dva subjekty, které by měly shodu ověřit. „Ministerstvo vnitra si vytipovalo dva subjekty, kterým zašle žádost o posouzení verze státní hymny od Oskara Rózsy,“ uvedl pro Aktuality.sk mluvčí resortu Matej Neumann.
Nová verze hymny:
O téměř čtvrt tónu níže
„Nová úprava státní hymny je v souladu s pokyny Ministerstva vnitra SR doporučena jako oficiální státní hymna Slovenské republiky. Může se hrát na všech oficiálních akcích státní správy, územní samosprávy, školských zařízení, sportovišť, kulturních zařízení,“ oznamovalo ministerstvo kultury v lednu na svém webu.
Mikloško se vnitra dotazoval, na základě jakých podkladů vydalo pro ministerstvo kultury doporučující stanovisko k používání nové úpravy hymny, když předtím nezkontrolovalo, zda se shoduje s oficiální notací podle zákona.
„Ministerstvo vnitra v době vydání svého stanoviska k verzi státní hymny od Oskara Rózsy ještě nemělo k dispozici její písemný notový záznam a zvukový záznam, proto ani nemohlo posoudit její shodu se zákonem o státních symbolech Slovenské republiky a jejich používání,“ reagovalo ministerstvo.
Problémy měla hymna od začátku roku, kdy po jejím poslechu hudební obec reagovala několika výhradami.
Podle šéfa heraldické komise Ladislava Vrtela musí hymna splňovat základní podmínky – tedy, že je v g moll a v refrénu se hraje v B dur, a že tempo hymny je „risoluto“ a 88 bpm.
Gabriela Húsková a Marek Bartovič v analýze pro portál Postoj upozornili, že v Rózsově nové úpravě bylo změněno metrum, čímž došlo ke změně organizace rytmu melodické linie.
V analýze také Rózsově hymně vytýkali, že nahrávka zní, jako by byla podladěná o téměř čtvrt tónu níže. Referenční frekvence pro ladění hudebních nástrojů je 442 Hz. Je standardní a zažité, že orchestrální hudební nástroje ladí podle tónu známého jako komorní A (a1), jehož kmitočet odpovídá frekvenci 442 hertzů.
Odborníci tak už v lednu vyslovili obavu, že hymna neodpovídá zákonným požadavkům.
Nad Tatrou sa blýska
Hymnická píseň Nad Tatrou sa blýska, podle analýzy Gabriely Húskové pro portál Postoj, která se později stala slovenskou státní hymnou, vznikla v souvislosti s demonstrativním odchodem slovenských studentů z Bratislavy do Levoče dne 5. března 1844, který byl reakcí na suspendování Ľudovíta Štúra z Evangelického lycea v Bratislavě.
Text napsal spisovatel a básník Janko Matúška na nápěv lidové písně Kopala studienku.
Novou hudební verzi hymny si objednalo ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové. Rózsa na ní spolupracoval se Slovenskou filharmonií, Bratislavským chlapeckým sborem a Dětským sborem Slovenského rozhlasu.
S nápadem vytvořit nové aranžmá státní hymny přišel sám Rózsa. Neúspěšně ji nabízel už předchozímu vedení ministerstva kultury od roku 2011.
Rózsa se s resortem dohodl na dvou verzích hymny – jedné se zpěvem a druhé bez. Po kritice připravil i verzi v rychlejším tempu a s hlasitějším zpěvem.