Fascinace ženou v čele KLDR. Kimovi jde ale zřejmě o něco jiného

Zhruba desetiletá dívka v bílém prošívaném kabátku kráčí po přistávací dráze pustého letiště. Za ruku ji drží podsaditý severokorejský vůdce a o něčem si povídají.

V jiném světě by to mohla být nevšední fotografie do rodinného alba, kdyby se za dvojicí netyčila mezikontinentální balistická raketa Hwasong-17 schopná doletět 15 tisíc kilometrů.

Kim Ču-e se tak před více než třemi lety stala prvním oficiálně potvrzeným potomkem Kim Čong-una - a prvotní senzace přerostla v trvalou fascinaci další ženou z bezprostředního okolí diktátora.

Množství zpráv věnovaných spekulacím o možné budoucí lídryni KLDR se však často zapomíná ptát, zda je Severní Korea připravena přijmout v čele státu ženu.

V Severní Koreji není rodina soukromá záležitost, ale součást státní ideologie. Už první vůdce z dynastie, Kim Ir-sen, kolem sebe vytvořil obraz multifunkční osobnosti - pro severokorejskou společnost ztělesnil matku i otce zároveň.

„Propaganda ho představovala jako ‚naše rodiče‘. Není to tedy jen jeden otec, ale rodičovská autorita v širším smyslu,“ říká pro Seznam Zprávy přední česká koreanistka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka Miriam Löwensteinová.

Severokorejci tak stát chápou v kontextu rodiny, v jejímž čele stojí matka a otec v osobě vůdce. „Režim je sice navenek nalakován na socialismus či komunismus, ale v zásadě stojí na tradičních hodnotách, aby byl pro společnost srozumitelný,“ rozvádí dál Löwensteinová.

Mezi tyto tradiční hodnoty patří i rodová posloupnost, silná zejména od 14. století. „Tehdy se zavedla primogenitura, tedy nástupnictví nejstaršího syna, která zpřehlednila rodinnou i státní strukturu - nenastupovali sourozenci, ale vždy nejstarší syn,“ vysvětluje odbornice.

Od vzniku KLDR v roce 1948 se tak moc předává z generace na generaci uvnitř jedné rodiny.

Současný vládce Kim Čong-un má podle informací zpravodajských služeb pravděpodobně tři děti - nejstaršího syna, mladší dceru a nejmladšího syna. Jisté však není ani jejich pořadí, ani počet. Ohledně vlastní rodiny je Kim Čong-un velmi tajnůstkářský. Například svou ženu veřejnosti představil až po určité době manželství.

Spekulovat o následovníkovi 42letého Kim Čong-una je lákavé, poněkud předčasné, ale také ospravedlnitelné - právě pravidelné ukazování Kim Ču-e na důležitých státních akcích i zahraničních návštěvách posiluje dohady, že má Severní Korea o svém budoucím vládci představu. A že by to mohla být žena.

Úvahám o nástupnictví ženy by měla předcházet odpověď na zásadní otázku - jaké místo vlastně ženy v severokorejském systému mají?

Ačkoli se na severokorejských webech lze dočíst, že ženy „využívají skutečná lidská práva ve všech sférách veřejného života a užívají si šťastný život“, svědectví o realitě tomu neodpovídají.

Jejich postavení i v tomto případě formovaly tradiční konfuciánské hodnoty a totalitní systém. „Moderní politická role žen se začala objevovat až ve 20. století, mimo jiné i vlivem japonské éry a revolučních hnutí. Za Japonců byly ženy-revolucionářky novým elementem, v případě Číny a manželky Mao Ce-tunga už bylo zjevné, že ženy začínají mluvit do politiky a jsou velmi akční a ambiciózní,“ uvádí Miriam Löwensteinová.

Severokorejská propaganda tak spojila tradiční představu matky-ochránkyně se socialistickým obrazem revolucionářky. Tento model se projevil i ve zbožštění první manželky Kim Čong-ila a v symbolice „vlasti-matky“. Vznikla tak kombinace dvou motivů: mateřství a revoluční ženské síly.

Do tohoto rámce zapadá i postavení žen v bezprostředním okolí vůdce.

První severokorejskou dámou je Ri Sol-ču, tento status jí však velkou moc nezaručuje - manželky jsou dle Löwensteinové v korejské tradici chápány jako cizí prvek. Žena si ponechává rodové jméno i proto, aby bylo jasné, že do rodu původně nepatří.

„Historicky se objevovaly ambiciózní manželky, například Kim Song-e, druhá žena Kim Ir-sena, ale jejich vliv byl omezen. Manželka může reprezentovat, ale nezasahuje do moci. Současná manželka Kim Čong-una je viditelná spíše symbolicky. Doprovází ho, působí jako módní ikona, ale politickou roli nehraje,“ říká Löwensteinová o Ri Sol-ču.

O poznání výraznější roli zastává Kim Čong-unova sestra Kim Jo-čong. Také o ní se svět dozvídal postupně. V průběhu let se z nenápadné ženy s notýskem prakticky stala politická mluvčí a prostřednice mezi Kimem a státním aparátem, známá pro svou ostrou rétoriku vůči Jižní Koreji a Spojeným státům.

Dokud se na scéně nezačala objevovat Kim Ču-e, panovalo přesvědčení, že právě ona se připravuje na dráhu budoucí vůdkyně KLDR.

Existuje několik důvodů, proč dceru Ri Sol-ču a Kim Čong-una považuje jihokorejská Národní zpravodajská služba (NIS) za následnici.

„Vzhledem k tomu, že Kim Ču-e prokázala svou přítomnost na různých akcích, včetně výročí založení Korejské lidové armády a návštěvy Paláce slunce Kumsusan, a byly zjištěny náznaky, že vyjadřuje svůj názor na určitou státní politiku, se NIS domnívá, že vstoupila do fáze jmenování nástupkyní,“ uvedla služba.

Zároveň dodala, že „Kim Čong-un je stále mladý, nemá žádné větší zdravotní problémy a stále existuje spousta proměnných“.

O existenci Kim Ču-e se svět poprvé dozvěděl v roce 2013, kdy o ní do médií promluvil americký basketbalista Dennis Rodman.

O necelých 10 let později se dívka objevila ve státní televizi v blízkosti mezikontinentálních balistických raket, následně i u jejich odpalu, dostala se na poštovní známky i mezi účastníky banketů pro vysoké úředníky.

Stát o ní informuje jako o „vážené“ dceři Kim Čong-una - titulem vyhrazeným pro nejuznávanější osoby v Severní Koreji. Sám Kim Čong-un byl „váženým soudruhem“ označován až poté, co si upevnil status budoucího vůdce, píše BBC.

Zahraniční spekulace o nástupnictví však mohou být jen vedlejší efekt, kterým se Kim Čong-un baví.

„Všimněte si, že se o nástupci hovoří pokaždé, když se vedle něj někdo ukáže. Stejně tak to bylo s jeho sestrou. Mám pocit, že vystupování jeho dcery je určeno široké veřejnosti, možná i zahraničí - je to dítě s dobromyslným obličejem, které vyvolává sympatie a vůdce zlidšťuje,“ domnívá se Löwensteinová.

Jaký je však skutečný důvod Kim Čong-unova počínání, těžko povědět. „Kim Ču-e je zjevně vybrané dítě a je úplně jasné, že jím chce dojmout. Je pravděpodobně jednoduše ‚zobrazitelná‘, ale nemusí to znamenat, že bude jeho nástupkyní,“ podotýká odbornice.

Připomíná, že Kim Ir-sen ani Kim Čong-il veřejně děti neukazovali. „Spíše se Kim Čong-un snaží zviditelnit jinak než jeho předchůdci,“ dodává. Pokud by Kim Čong-un skutečně svět zvykal na novou budoucí vůdkyni, činil by tak neobvykle brzy.

Někteří příbuzní severokorejských vůdců byli vyzdviženi do stranických funkcí, ale nástupnictví se připravovalo postupně.

„Například Kim Čong-il byl připravován dlouho: nejprve uvnitř stranických struktur, pak byl představen elitám a teprve později veřejnosti. Byla to třífázová příprava, ne okamžité oznámení nástupce,“ popisuje pro Seznam Zprávy koreanistka.

Spekuluje se také o tom, že se Kim Čong-un pokouší překonat předsudky v hluboce patriarchálním státě, který nikdy nevedla žena. Podle Löwensteinové však Severní Korea není připravena na to, aby v jejím čele nestál muž.

„Severokorejská společnost je vysoce patriarchální a nepředpokládám, že by ženy byly přijímány v nejvyšších funkcích. To nepovažuji za reálné,“ říká odbornice a poukazuje na zkušenosti jižního souseda.

„Jižní Korea měla svou prezidentku (Pak Kun-hje, pozn. red.), jejíž chyby byly srovnatelné s chybami mužů prezidentů před ní i po ní. Jednou jsem dostala otázku, jestli k jejímu svržení přispělo, že je žena, a já si myslím, že ano. Že mužům by to prošlo. Žena v tom nejvyšším postavení pro Korejce zatím není nic přirozeného,“ uvádí s tím, že si je vědoma, že tímto „jde proti všem spekulacím“.

„Sestra nepatří do primogeniturní linie, a co bude s tou holčičkou, je ve hvězdách. Ale já si nemyslím, že by ukazoval svou nástupkyni, nebo že by společnost byla ochotna ji přijmout. Podle mého názoru Kim Čong-un jen ukazuje harmonii prostřednictvím dítěte, které ke zbraním sice nepatří, ale můžeme si tak říct, že on je ta rodina - matka i otec, a společně se jako rodina starají o bezpečnost lidí,“ uzavírá Miriam Löwensteinová.