Článek
Od masakru spáchaného teroristy Hamásu v jižním Izraeli uplynuly tři měsíce, konec války ale stále není na dohled.
Izraeli se nepodařil ani jeden z deklarovaných cílů. Hamás stále drží v Gaze na 120 rukojmích a navzdory drtivému bombardování je organizace stále schopna, byť omezeně, odpalovat rakety na území židovského státu. Naživu rovněž zůstávají dvě hlavní postavy Hamásu v Pásmu Gazy – vůdce hnutí Jahjá Sinvár a šéf Brigád Kásam Muhammad Dajf.
V Pásmu Gazy naopak přibývají oběti z řad civilistů. Mrtvých je už podle palestinského ministerstva zdravotnictví (jeho údaje už za relevantní označila i izraelská armáda) přes 22 tisíc, třetinu z toho tvoří děti.
Jihoafrická republika obvinila Izrael z genocidy a obrátila se na Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Americký prezident Joe Biden i jeho administrativa pak na Izraelce tlačí, aby jejich operace v Gaze byly s ohledem na civilní obyvatelstvo cílenější.
Jaká by měla být budoucnost Gazy a jak současná válka ovlivní izraelskou politiku? Co může rozhodnout o konci války? Na tyto otázky jsme se zeptali expertů, kteří se blízkovýchodním konfliktem dlouhodobě zabývají. Na otázky Seznam Zpráv odpovídali politolog Marek Čejka, někdejší agent Mosadu Gad Šimron a Dana El Kurdová, politoložka z univerzity v americkém Richmondu.
Co vás během tří měsíců války, následujících po útoku Hamásu, překvapilo?
Marek Čejka: Nepřestává mě překvapovat, že se izraelští stratégové dlouhodobě drží protipovstaleckých postupů z přelomu 19. a 20. století – to znamená strategie „železné pěsti a spálené země“ – v podobě brutálního trestného tažení.
Přitom se už tolikrát přesvědčili, a to jak několikrát u Gazy, tak třeba i v Libanonu, že to nejen dlouhodobě nefunguje, ale výsledek je spíše opačný. Vždy se objeví ještě nebezpečnější organizace. Po libanonském tažení v 80. letech to byl Hizballáh a po mnohonásobných bombardováních Gazy v uplynulých dvou desetiletích tu máme militanty Hamásu brutální jako nikdy předtím.
Utrpení prostých Palestinců z Gazy bylo přitom za poslední dva měsíce v kontextu historie izraelsko-palestinského konfliktu bezprecedentní a bezpečnostní situace Izraelců je z dlouhodobé perspektivy v hustějších mlhách než dříve.
Gad Šimron: Velmi rychlá obnova izraelské armády po překvapivém útoku ze 7. října. Celková jednota izraelské občanské společnosti, která je v rozporu s „temným proroctvím“ o rozkolu v důsledku snahy vlády zavést právní „reformy“. Vzestup demonstrací na podporu Hamásu po celém světě, které ve skutečnosti podporují teroristy ve stylu ISIS (zkratka pro Islámský stát, pozn. red.).
Dana El Kurdová: Věděla jsem, že útok ze 7. října bude mít odezvu, ale nikdy jsem si nedokázala představit její rozsah a dosah. Ničení, ztráty na životech a válečné zločiny spáchané v Gaze jsou nepředstavitelné. Za druhé jsem nečekala, že americká reakce bude tak zjevně jednostranná. Američané ztratili veškerou důvěryhodnost a pokrok, kterého dosáhli v otázkách, jako je Ukrajina, v důsledku toho, že dali zelenou chování Izraele.
Izrael chce poslat Gazany do Konga
Přečtěte si o plánech Netanjahuovy vlády, které odsuzují USA i francouzský prezident Emmanuel Macron:
Mluví se o budoucí podobě Gazy. Netanjahuova vláda by chtěla vládu místních klanů, zbytek světa spíš návrat Palestinské samosprávy. Jaký reálný scénář vidíte vy?
Marek Čejka: Osobně si žádný ideální plán pro Gazu, který by měl respektovat vůli lokálního obyvatelstva a zároveň eliminovat moc radikálů, nedokážu za současné situace představit. Je to tedy stále otázka za milion, přičemž dokonce i největšího izraelského spojence – USA – překvapilo, že izraelští politici a generálové už dříve jasněji nedefinovali, jaké mají o budoucnosti Gazy představy.
Až nyní dávají dohromady jakési plány, u kterých ale vůbec není jasné, jak budou schopny v - z poloviny zničené a zbídačené - Gaze fungovat. To ostatně vyvolává i vzpomínky na americkou obnovu Afghánistánu a Iráku nedlouho po 11. září 2001, které skončily mnoharozměrnou katastrofou a blamáží.
Gad Šimron: Prozatímní období s mezinárodními silami (složenými ze Saúdů, Emiráťanů, Indonésanů a dalších umírněných muslimských zemí). A poté občanská palestinská vláda uznávající právo Izraele na existenci.
Dana El Kurdová: O otázce správy v Gaze jsem psala do deníku Financial Times. Vzhledem k tomu, že Američané vůbec neženou Izrael k odpovědnosti, je velmi pravděpodobné, že Izrael nakonec udrží své síly na místě a usnadní základní správu - tedy pokud v Gaze ještě nějaká zůstane. Je také velmi pravděpodobné, že zcela vytlačí Gazany z Gazy.
Jak se zotavují oběti útoku Hamásu
Terapeutka Lia Naorová se stará o účastníky hudebního festivalu Nova, na který zaútočili teroristé Hamásu. Našla si čas i na rozhovor pro Seznam Zprávy:
Zdá se, že hlavní cíle izraelské operace nebyly ani po třech měsících naplněny. V jakém bodě válka skončí, resp. co o jejím konci rozhodne?
Marek Čejka: Roli určitě hraje zřejmě zákulisní americký tlak. A pak také předpokládám, že vliv apokalypticky uvažujících ministrů v izraelské vládě (nejsou to jen známí Ben Gvir a Becal'el Smotrič, ale třeba i Amichai Elijahu, který nedávno navrhoval atomové bombardování Gazy) je stále nižší než hlasy těch racionálně uvažujících.
Ti zřejmě budou mít stále na mysli jisté hranice, které by zabránily kataklyzmatickému konfliktu spojenému např. s možnou implozí Libanonu či s otevřenou válkou s Íránem. A pak tu máme třeba jemenské Hútíje, kteří v přímém kontextu se současné válkou v Gaze začínají nově ohrožovat nejen izraelské zájmy, ale i globální obchod.
Gad Šimron: Boj proti teroristům, kteří se skrývají za civilisty a používají je jako živý štít, je dlouhodobý proces. V roce 2016 trvalo irácké armádě podporované americkou armádou šest měsíců, než ovládla Mosul a vyhnala teroristy ISIS.
Dana El Kurdová: Tady si nejsem jistá. Možná kombinace mezinárodního tlaku a tlaku rodin rukojmích. Těžko si dovedu představit, jakého stupně zkázy musíme dosáhnout, aby izraelská vláda zkusila jiný přístup, vzhledem k tomu, kolik se toho už stalo.
Egyptský mírový plán
Sjednat klid v Pásmu Gazy se snaží tradiční zprostředkovatelé z Káhiry:
Jak tato válka ovlivní izraelské voliče? Pomůže spíše pravici, nebo levici?
Marek Čejka: Izraelská levice je i svou vlastní vinou v mimořádně hluboké krizi a nejsem si jistý, že jí vlastně ještě kdy něco pomůže. Dnešní dění možná posílí středopravé politiky typu Bennyho Gance, ale to jsou s trochou nadsázky takoví „Bibiové v bleděmodré“. Půlrok předcházející válce v Gaze jasně ukázal, že izraelská společnost a politika jsou v nesmírně hluboké systémové krizi, u které bude definitivní odchod Benjamina Netanjahua jen zcela základním předpokladem pro začátek procesu proměn. Ale jestli na konci tohoto procesu bude stát posílená demokracie, nebo naopak stát dominovaný teokratickými a osadnickými politiky, tak to dnes už není vůbec jasné.
Gad Šimron: Netanjahu a strana Likud končí, k moci přijde středová vláda.
Dana El Kurdová: Pokud jde o to, jak válka ovlivní izraelské voliče, přenechávám tuto otázku analytikům, jako je Dahlia Scheindlinová (odbornice na izraelské veřejné mínění z think tanku Century International v Tel Avivu, pozn. red.). Nedávno pro časopis Foreign Affairs napsala, že během krizí se izraelští voliči přiklánějí spíše k pravici. Zároveň uvádí, že v posledních průzkumech veřejného mínění ultrapravicové strany nezískaly příliš velkou podporu. Z mého pohledu je důležité poznamenat: levice a pravice v Izraeli se v otázce Palestiny a Palestinců příliš neliší. Nejsem si tedy jistá, že uvnitř izraelské politiky dochází ke smysluplným změnám. Potřebujeme mezinárodní intervenci a tlak.
Oprava: V původní verzi článku byl chybný údaj v tom, že se JAR obrátila na Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Ve skutečnosti se obrátila na Mezinárodní soudní dvůr sídlící tamtéž. Za chybu se omlouváme.
