Článek
Když Harvardova univerzita ve čtvrtek obdržela oznámení od ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noemové, že s okamžitou platností ztrácí právo vzdělávat zahraniční studenty, rozhodla se – na rozdíl od jiných elitních škol – pro konfrontační přístup. Požadavkům vlády se odmítla podvolit a na pozastavení federálních grantů reagovala žalobou.
Soudkyně následně rozhodnutí dočasně zablokovala, finální verdikt se však očekává už příští týden. „Podle plánu by zahraniční studenti měli do 72 hodin po rozhodnutí buď přestoupit na jinou školu, nebo ztratí vízum a budou muset opustit zemi,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy zpravodajka Deníku N v USA Jana Ciglerová.
Podle novinářky má Trumpovo tažení proti univerzitám hned několik rovin. Tou nejširší je systematický útok na vzdělání jako celek – dlouhodobá strategie, jak oslabit instituci, která produkuje kriticky smýšlející a většinově demokraticky volící elitu. Druhá rovina se týká konkrétních škol, především Harvardu, který se ocitl v centru pozornosti kvůli propalestinským protestům a obviněním z antisemitismu.
„A třetí motiv může být osobní – podle spekulací se totiž Trumpův syn Baron na Harvard nedostal,“ říká Ciglerová.
Proč Trump zakázal Harvardu přijímat zahraniční studenty?
Úplně jednoduše – jde o peníze. Harvard má ze zahraničních studentů obrovské příjmy, protože na rozdíl od amerických studentů nečerpají stipendia a platí plné školné – to je kolem 80 000 dolarů ročně, tedy skoro dva miliony korun. Američtí studenti často studují zdarma, pokud splní extrémně přísné akademické podmínky a pocházejí z rodin s příjmem pod 100 000 dolarů ročně.
To znamená, že když v Americe rodina bere pod 200 tisíc korun měsíčně, Harvard ji považuje za nízkopříjmovou – a dítě může studovat zdarma. Zahraniční studenti tyto úlevy nemají, a tak tvoří významnou část příjmů univerzity. Navíc tvoří asi třetinu studentů a často jde o špičkové mozky, kteří si studium mohou dovolit.
Takže jde o ekonomický i politický nátlak – pokračování Trumpovy snahy oslabit univerzity. Už jim odebral federální financování ve výši asi dvou miliard dolarů, chce jim zrušit daňové výjimky, které mají jako vzdělávací instituce, aby platily daně jako firmy. A teď útočí i na zahraniční studenty – tedy další významný zdroj příjmů.
Čili je to cílený útok?
Ano, a má to tři roviny. První je obecná – Trumpovy útoky na vzdělání jako takové, je to vlastně systematický postup. Druhá je konkrétní – týká se Harvardu a dalších univerzit kvůli například propalestinským a protižidovským protestům, ke kterým na kampusech došlo například během léta. A třetí je osobní. Ta je spekulativní, ale podle vícero zdrojů se jeho syn na Harvard hlásil a nedostal se. I to může hrát roli.
Mluvíte o tom, že to zapadá do strategie, můžete být konkrétnější?
Mluvíme tu o strategii, která je detailně rozpracovaná v dokumentu Project 2025, který má asi 900 stran. Jde o plán, jak transformovat liberální demokracii na konzervativní stát s autoritářskými prvky, po vzoru Maďarska nebo Ruska. Stojí za tím vzdělaní, strategicky uvažující právníci z organizace Heritage Foundation. Trump se od toho sice před volbami distancoval, ale v praxi jednotlivé body naplňuje – včetně třeba zrušení ministerstva školství.
Takže za tím vším je vlastně snaha o oslabení vzdělaných vrstev…
Ano. Vzdělaní lidé ho nevolí, naopak podporují demokraty. Když se podíváte na volební výsledky, tak státy s nejvyšší úrovní veřejného vzdělávání – jako třeba Massachusetts, kde je Harvard nebo MIT – volí demokraticky. Naopak státy s nejnižší úrovní vzdělání, jako Oklahoma, volí Trumpa. Tam nezvítězil jediný demokratický kandidát. Trump ví, že méně vzdělaní lidé jsou pro něj přístupnější – a vzdělanost je pro něj hrozba.
Zmínila jste, že útok na Harvard má i konkrétní rovinu související s protesty na kampusech a obviněními z antisemitismu. V létě jsme to viděli na Columbia University, teď je v centru pozornosti Harvard. Jak zásadní roli podle vás sehrály právě tyto protesty? A je to skutečně o boji proti antisemitismu, nebo spíš o širším politickém tlaku na univerzity?
Ano, tahle rovina je velmi důležitá. Trump – a nejen on, ale i další republikáni – dnes prezentují zásah proti univerzitám jako nutnou reakci na antisemitismus, který se měl podle nich na některých školách šířit během propalestinských protestů. Tohle se týká zejména Columbie a Harvardu, které se ocitly v centru mediální pozornosti.
Je pravda, že na kampusech zazněly problematické výroky – ať už antisemitské, nebo naopak islamofobní. To akademické prostředí je ale ze své podstaty otevřenější a víc tolerantní ke střetu názorů než běžná veřejná debata. Univerzity jsou místem, kde se má diskutovat, konfrontovat, pochybovat.
A navíc samotný koncept svobody slova je v Americe jiný než u nás, mnohem širší…
Přesně tak, jenže část americké veřejnosti, a zejména politická pravice, to začala chápat jako selhání, nebo dokonce jako podporu nenávistných projevů. Trump to teď používá jako záminku k tlaku na univerzity: chce měnit obsah výuky, způsob přijímání studentů, dožaduje se přístupu k informacím o zahraničních studentech, a to všechno pod záminkou boje proti extremismu.
Harvard byl jedna z mála škol, která tomuto tlaku odolala, odmítl předat plné údaje, brání se právně a vlastně zvedl prapor autonomie vysokého školství. Po něm se přidaly i další univerzity – MIT, Columbia… Ale Harvard byl první, a tím se stal cílem. Takže ano, ta konkrétní rovina hraje velkou roli, ale neoddělitelně se prolíná s tím dlouhodobým tažením proti vzdělání, proti elitám, proti univerzitám jako takovým.
Není tedy trochu paradox, že právě republikáni, kteří se nejvíc ohánějí ochranou svobody slova, teď chtějí omezit projevy na univerzitách?
Jsou to právě oni, kdo dnes svobodu slova omezují. A co je na tom ještě závažnější: dělají to na akademické půdě. V USA je zhruba šest a půl tisíce univerzit a důvod, proč je americké vysoké školství považováno za nejlepší na světě, je ten, že univerzity si samy určují, co a jak se učí. Mají vlastní struktury, debatují mezi sebou, vytvářejí kurikulum bez zásahů politiků. To je obrovský rozdíl oproti Evropě, kde se politici do vzdělávání často vměšují.
Trump a jeho administrativa teď tenhle princip narušují, ohrožují nezávislost univerzit a snaží se do vzdělávání vnést politický tlak. A to se týká i těch nejprestižnějších škol, třeba Harvardu. To je jedna z nejuznávanějších institucí na světě, a právě proto na ni útočí – protože z ní často zaznívá kritika vůči němu. A on nechce, aby ho kritizovali ti nejchytřejší lidé.
Jak moc dokážou soudy a právní systém zabránit těmto zásahům do vysokoškolského vzdělávání?
Pokud jde o právní stránku, Harvard podal žalobu na Trumpovu administrativu a soudkyně zatím na čas pozastavila jejich nařízení. Ale konečné rozhodnutí se čeká už příští týden. Podle plánu by zahraniční studenti měli do 72 hodin po rozhodnutí buď přestoupit na jinou školu, nebo ztratí vízum a budou muset odejít ze země. To je obrovský stres pro ty nejlepší studenty, kteří byli přijati jen díky své špičkové akademické úrovni.
A když se zamyslíte – pokud je někdo z Indie, Afriky nebo jiných zemí a nebude mít možnost dál studovat v USA, jednoduše odejde jinam, třeba do Kanady nebo Velké Británie. Takže Amerika přijde o špičkový talent a dlouhodobě oslabí svou pozici světové akademické velmoci.
A myslíte, že Trumpovi vůbec záleží na tom, jaká je reakce veřejnosti a soudů? Zajímá ho víc podpora jeho vlastních příznivců, nebo se obává případných právních překážek, které by mohly jeho kroky zastavit?
Myslím, že Trump určitě má ve svém okruhu MAGA příznivců podporu, protože oni ho za tyto kroky oslavují – vidí to jako obranu jejich hodnot a svobody. Ale z širší perspektivy je to mnohem složitější. Já například vidím, že mezi rodiči studentů, kteří se hlásí na vysoké školy, je to hodně různorodé – jsou tam republikáni, demokraté, mírní i extrémní… A většina z nich je k těmto změnám kritická.
Na druhou stranu je ale i menší, ale hlasitá skupina rodičů, kteří říkají něco jako: „No jo, když se tam nedostanou indičtí nebo afričtí studenti, tak je to vlastně dobře, protože tak bude víc místa pro naše americké děti.“ To je ale strašně krátkozraké. Ti lidé často odmítají princip DEI – tedy diverzity, rovnosti a inkluze – a chtějí ho zrušit. Tvrdí, že nechtějí upřednostňování znevýhodněných skupin, a zároveň chtějí víc šancí pro „své“ děti, které ale často nemají takovou akademickou připravenost jako ti zahraniční studenti.
Slyšíme, že demokraté často mlčí a na Trumpovy kroky jen přihlížejí. Máte pocit, že opozice vůbec něco dělá?
Zdá se, že opozice je v limbu a nevědí, jak na Trumpa reagovat. Mnoho protestů sice probíhá napříč státy, ale média se hlavně soustředí na Trumpovy kroky, protože on má exekutivní moc. Demokraté nemají jasného lídra, Joe Biden není dost aktivní, Kamala Harrisová není přesvědčivá, takže opozice zatím nemá jednotný hlas. Někteří politici něco dělají, ale zatím je to málo a bez efektivního nástroje na zastavení Trumpa.
Trump zatím působí téměř neotřesitelně – udělá věci, které by jiného politika srazily, ale jemu to „steče“ jako po teflonu. I v rámci republikánů má jen minimální opozici, takže žádný efektivní nástroj, který by ho opravdu zastavil, zatím neexistuje.
