Článek
V mojí generaci si všichni pamatují ikonickou fotografii, která zachytila americký ústup ze Saigonu v dubnu 1975. V bojích, které trvaly dvacet let, americká supervelmoc nepřítele převyšovala technologicky a v mnoha dalších ohledech. Přesto ztratila skoro šedesát tisíc vojáků a nakonec se k městu blížily tanky vítězných vietnamských komunistů. Podobná scéna se odehrála v srpnu 2021 v Kábulu. Po dvaceti letech bezvýchodných šarvátek a ztrátách na životech se Washington odhodlal stáhnout poslední jednotky, když se k místnímu letišti blížily jednotky vítězného Tálibánu.
Porážka ve Vietnamu a útěk z Afghánistánu se odehrály ve zcela odlišných geopolitických kontextech a měly různé příčiny: ve Vietnamu se Američané od roku 1955 snažili zadržet skutečnou komunistickou agresi, v Afghánistánu mělo jít o vágně definovanou odplatu za teroristické útoky v září 2001. V obou případech Spojené státy utrpěly strategickou porážku.
Teď se zdá, že Washington bude možná muset skousnout další prohru, tentokrát ve své válce s Íránem. Donald Trump teheránskému teokratickému režimu často slovně vyhrožuje. Například v dubnu 2026 varoval, že „dnes v noci nenávratně zanikne celá [perská] civilizace“.
Jindy zase slíbil, že Teherán „vymaže, zničí a vygumuje“. Přesto je ale na bojišti většinou klid, nebo naopak iniciativa patří Íráncům. Bude to nejspíš tím, že na pozemní invazi do hornaté země s devadesáti miliony obyvatel si Trumpovi generálové netroufají a vlny leteckých útoků ani po sto dnech slibovanou změnu režimu nepřinesly.
Situaci navíc komplikuje skutečnost, že Pentagonu došla munice. Nechtěně to světu potvrdil Mike Walsh, Trumpův velvyslanec v OSN. V tragikomickém televizním rozhovoru nejprve energicky popřel, že by americké zbrojní sklady byly poloprázdné, načež řekl, že kdo to vyzradil, by měl jít do vězení, a svůj výstup zakončil tvrzením, že za nedostatek munice může – Joe Biden.
Bezradnost Washingtonu ve válce s Íránem nejlépe dokumentují záběry z poslední schůze Donalda Trumpa s jeho ministry. Za přítomnosti novinářů prezident vysvětlil, jak dostane Íránce na kolena a přinutí je ke kapitulaci: „Zaútočíme na ně velmi tvrdě. A víte, oni v jednu chvíli řeknou ‚Už to dál nejde vydržet‘.“ Svůj rozbor situace zakončil, jak bývá jeho zvykem, myšlenkovým salátem: „My jen chceme vyhrát. Daří se nám velmi dobře.“ Pokud tohle představuje válečnou strategii americké nukleární supervelmoci, tak nás všechny pánbůh potěš.
Intelektuální vakuum v Bílém domě nutí Trumpovy ministry, aby se snažili svého prezidenta povzbudit a inspirovat. Nejdále to zatím dotáhl ministr obrany (sám si říká „ministr války“) Pete Hegseth. V roce 2024 vydal knihu Válka proti válečníkům (The War on Warriors), v níž si stěžuje, že od demokratů převzal „měkké vojáky a slabé vojsko“ a opakovaně zdůrazňuje, že nesnáší „zženštilé“ nebo přímo „tlusté“ důstojníky. Co se týče žen, tak ty nepotřebuje vůbec, ať vypadají jakkoli: brzo po nástupu do úřadu vyhodil z velitelských funkcí skoro všechny ženy a zastavil jejich povyšování.
Tohle všechno korunuje Hegsethův rozkaz z 16. července 2026. Pan ministr rozhodl, že veškerý vojenský personál starší třiceti let se podrobí testu na testosteron. „Válečníci“ s nízkou hladinou, řekl Hegseth, budou mít přístup k substituční terapii testosteronem (T. R. T.), aby dosáhli a udrželi si „co nejvyšší smrtící účinnost“ (leading edge of lethality). K Hegsethově rozkazu se skepticky vyjádřili odborníci z lékařské profese a další. Varují, že vnucovat testosteron mužům a ženám ve vojenské službě může způsobit vážné zdravotní komplikace. To vše by bylo třeba předem pečlivě studovat, a teprve potom T. R. T. vojákům předepsat.
Pentagon v 80. letech minulého století založil vědecký tým (R. M. A., Revolution in Military Affairs), jehož cílem je studovat a předvídat, jak nové technologie změní bitevní pole. Ruská agrese proti Ukrajině jen potvrdila, že dnešní válčiště je vysoce integrované a dominují mu informace, běžně se používají autonomní systémy a umělá inteligence. Věří ministr Hegseth, že Spojené státy ve válce s Íránem zvítězí, když Pentagon prosadí u amerických vojáků vyšší hladiny testosteronu?
Více k tématu:
Donald Trump zatáhl Spojené státy do války s Íránem – jak potvrdil ministr zahraničních věcí Marco Rubio –, když ho ujistil izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu, že půjde jen o „krátkou exkurzi“. Ta se sice protáhla, ale Izraelci přesto dál Trumpa tlačí, aby neodcházel od nedokončeného projektu, tedy aniž by svrhl teheránskou vládu. Heslem Izraelců je „Žádné dohody, žádný klid zbraní. Na Írán neplatí nic než síla“.
Na opačné straně stojí další Trumpův spojenec, Saúdská Arábie. Rijád vyslal 29. července do Washingtonu ministra obrany Chálida bin Salmána, aby Trumpovi řekl, že Saúdové si nepřejí pokračování bojových operací proti Íránu. Podle jejich informací je prý naopak důvod se obávat, že eskalace by mohla přinést „vážná rizika“.
Trump mezi oběma tábory tápe. Proto jednoho dne za pomoci nejsprostších slov ve slovníku americké angličtiny Íránu hrozí vymazáním z povrchu Země, aby vzápětí prohlásil, že diplomatická jednání, o něž ho prý Íránci na kolenou prosí, jsou produktivní a blíží se k cíli. (Teherán existenci jednání většinou popírá.)
Jak to všechno skončí, nelze seriózně předpovědět. Mám ale tušení, k čemu se Trump chystá. Konflikt s Íránem buď v dnešní podobě zmrazí a bude doufat, že se na jeho „krátkou exkurzi“ v nekonečném cyklu zpráv co nejdřív zapomene. Nebo s Teheránem uzavře kompromis, zejména stran Hormuzského průlivu a obohaceného uranu. Své voličské základně (MAGA) jakýkoli scénář představí jako senzační americké vítězství.
Může se ale stát, že tentokrát mu to neprojde ani u těch nejoddanějších fanoušků, jejichž domácí výdaje od Trumpova příchodu do Bílého domu systematicky rostou. Naznačují to údaje, které shromáždila vedoucí redaktorka pro průzkumy veřejného mínění CNN Ariel Edwards-Levy. Podle ní veřejnost masově odsuzuje, že se Donald Trump věnuje americkým zájmům až na posledním místě.
Je to tak zřejmé, že si toho všímají i jeho skalní voliči: jen 34 % Američanů je s prezidentem spokojeno a 73 % dotázaných říká, že se jejich problémům nevěnuje. Plných 75 % je nešťastných z toho, že Trump ignoruje rostoucí inflaci a jiné ekonomické problémy, a 79 % dotázaných Trumpa viní z vysokých cen paliv – před válkou s Íránem stál galon benzinu v Bostonu 2,83 dolaru. Teď je to 4,11 dolaru, národní průměr je 4,60 a v Kalifornii se cena pohybuje nad 5,80 dolaru.
„Úspěch má mnoho otců, ale porážka je sirotek“, říká staré přísloví. Pokud republikáni v listopadových volbách prohrají, Trump by mohl ztratit vliv a jeho dosavadní spojenci (hlavně senátoři, stejně jako Marco Rubio a J. D. Vance) pochopí, že se od něj budou muset distancovat. Trumpova strategická porážka ve válce s Íránem by mohla z dosavadního krále americké politiky udělat opuštěného sirotka.
