Článek
Americké a izraelské letecké údery na Teherán nezahrnují pouze vojenské cíle. Bomby dopadly i na nechvalně proslulou věznici Evin, kde režim drží politické vězně, nositelku Nobelovy ceny i cizince. Podle zjištění deníku The Wall Street Journal (WSJ) se tak válka přímo dotýká tisíců lidí, včetně zahraničních rukojmích.
„Začalo to,“ řekla Britka Lindsay Foremanová držená ve věznici Evin svému synu Joeovi ve chvíli, kdy nad městem od rána kroužila letadla a dunění výbuchů hnalo vězně pod kovové palandy.
Krátce nato tlaková vlna rozbila okna věznice. „Co to bylo?“ zaznělo do telefonu, než se spojení přerušilo, popisuje dramatickou situaci WSJ nebo britská stanice BBC.
Foremanová byla zatčena před rokem během motocyklového výletu se svým manželem Craigem. Írán je obvinil ze špionáže pro Británii a Izrael a odsoudil k deseti letům vězení. Oba obvinění odmítají, připomíná agentura Reuters.
Podobnou zkušenost popsal pro WSJ i íránsko-švédský lékař Ahmadrezá Džalálí, odsouzený k trestu smrti, který během útoků telefonoval se svou ženou.
Řekl jí, že nálety vyrazily okna na oddělení č. 4 a ze stropu opadává omítka. Mnoho dozorců uprchlo a nahradili je příslušníci revolučních gard. Jediný vězeňský obchod byl uzavřen a vězni přežívají na skromných přídělech jídla, zatuchlém chlebu a znečištěné vodě. „Situace připomíná chaos,“ uvedl.
Věznice jako cíl
Věznice Evin patří k nejznámějším symbolům íránských represí. Režim v ní i v dalších zařízeních drží politické vězně, účastníky protestů i cizince využívané jako vyjednávací nástroj. Celkem jde podle odhadů zhruba o 200 000 lidí. Mnozí z nich byli zatčeni během lednové vlny protestů, kdy úřady zadržely asi 50 000 osob a kvůli přeplněnosti začaly využívat i sklady či sportovní haly.
Satelitní snímky ukazují, že od začátku konfliktu bylo zasaženo nejméně sedm bezpečnostních komplexů s detenčními zařízeními. Další věznice utrpěly škody při útocích na okolní infrastrukturu. Vězni tak čelí dvojímu riziku – represím režimu i dopadům bombardování.
„Tyto vojenské údery vystavují životy tisíců vězňů vážnému nebezpečí,“ varovala nadace spojená s nositelkou Nobelovy ceny míru Narges Mohammadíovou.
Podle bývalých vězňů jsou podmínky v Evinu dlouhodobě tvrdé. Popisují přeplněné cely, špatnou hygienu i psychický a fyzický nátlak během výslechů. Každodenní život se řídí přísnými pravidly a závisí na vůli dozorců.
Další obavy vyvolávají i přímé zásahy. Izraelské letectvo loni v červnu bombardovalo areál věznice a poškodilo cely, návštěvní centrum i zdravotnické zařízení. Írán tehdy uvedl, že zahynulo 79 lidí.
Mezi zadrženými jsou i Američané a další cizinci. Podle posledních informací se nejméně tři nacházejí ve věznici Evin. Organizace hájící práva zadržených upozorňují, že nyní čelí „bezprecedentnímu nebezpečí“.
Vězni cítí zradu
Rodiny vězňů zároveň kritizují nedostatečnou podporu ze strany vlád. Zadržený Craig Foreman, manžel zmíněné Lindsay, v hlasové zprávě nahrané v teheránském vězení, kterou má agentura Reuters k dispozici, uvedl, že on a jeho žena žijí ve „válečné zóně“, a obvinil britskou vládu, že selhala při obhajobě jejich neviny.
Řekl také, že se s manželkou cítí „zrazeni, osamoceni a zcela frustrováni nedostatkem veřejné obhajoby ze strany lidí ve vládě“. Podle nich od britské vlády neobdrželi „žádné informace“ o tom, co dělat, pokud by se podmínky dále zhoršily.
„Víte, že jsme nevinní,“ řekl. „Zveřejněte informace, které máte, jasně se ozvěte, vystupte ze stínu a pomozte nám. Naše životy jsou neustále v ohrožení,“ dodal Foreman.
Manželé podle rodiny nebyli informováni o tom, že byl personál britské ambasády minulý měsíc dočasně stažen z Íránu.
„Moje maminka je úplně zdrcená,“ uvedl její syn Joe pro BBC. „Z člověka, který vždy hledal něco pozitivního, se stala někým, kdo je naprosto ztracený. Pocit, že ji opustila vlastní vláda, ji ničí.“
Britské ministerstvo zahraničí označilo rozsudky za „naprosto neospravedlnitelné“ a uvedlo, že bude na jejich zrušení dál tlačit.
Válka zároveň komplikuje diplomatické snahy. Švýcarsko, které dlouhodobě zastupovalo americké zájmy v Íránu, stáhlo své diplomaty ze země. Rodiny rukojmích proto vyzývají západní vlády, aby se z propuštění jejich blízkých stala priorita.
Analytici upozorňují na zásadní paradox: Údery mají oslabit represivní aparát režimu, zároveň však mohou ohrozit právě ty, které by mohly nepřímo osvobodit.
Vězni v Evinu i dalších zařízeních tak zůstávají odříznuti od informací, ale válku vnímají bezprostředně. Výbuchy, kouř a popel pronikají i za vězeňské zdi a připomínají, že se ocitli mezi dvěma nebezpečími, která nemohou ovlivnit.
