Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Lidé ve světě po začátku ruské agrese projevují zájem o překlady ukrajinských knih a o ukrajinské filmy.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká šéf Ukrajinského institutu Volodymyr Šejko.
Institut se věnuje takzvané kulturní diplomacii a snaží se propagovat ukrajinské spisovatele, filmové tvůrce či výtvarníky v zahraničí.
„Mnoho lidí teprve po začátku ruské invaze takzvaně objevilo Ukrajinu. Dříve to byla země, o které jen věděli, že existuje, nebo si ji spojovali s Ruskem,“ vysvětluje Šejko.
Dá se říci, že ruská agrese vedla v Evropě ke vzestupu zájmu o ukrajinskou literaturu, nebo ukrajinské filmy?
Jednoznačně. A je dobré, že lidé v zahraničí v kultuře hledají informace o Ukrajině, protože - řekněme si upřímně - řada lidí za hranicemi Ukrajiny neměla do 24. února 2022 moc informací nad to, že taková země existuje. Ale od té doby skutečně sledujeme zájem o to, co je vlastně Ukrajina, proč začala válka a tak dále.
Ve vydavatelstvích mnoha zemí je zájem o knihy ukrajinských autorů a na filmových festivalech o ukrajinské filmy.
Vzpomínám si, že někdejší ukrajinský prezident Leonid Kučma napsal knihu s názvem Ukrajina není Rusko. Dá se říci, že i o tom přesvědčujete jako zástupce ukrajinské kultury svět?
Do jisté míry se snažíme sdělovat, že Ukrajina je odlišná od Ruska, ale není to jenom o tom. Nechceme historii a příběh Ukrajiny prezentovat přes Rusko, i když by to mělo být o odlišnosti od Ruska. Nevymezujeme se vůči Rusku a stavíme na tom, že jsme suverénní země s vlastní kulturou, která se nepotřebuje s někým srovnávat.
Ukrajinská básnířka Ella Jevtušenková mi loni v rozhovoru řekla, že ruskou literaturou a kulturou se záměrně nezabývá, protože si Rusko některé ukrajinské umělce přivlastnilo a vydává je za své, zatímco ve 30. letech minulého století Stalin likvidoval ukrajinské spisovatele a začalo vytěsňování ukrajinštiny. A že je pochopitelné, že po napadení ruskými okupanty takzvaně cancelují ruskou kulturu, včetně třeba Puškina…
Nemluvil bych o cancelování, spíše o ignorování. Ruská imperiální politika se vztahovala i na kultury zemí, které byly součástí impéria nebo později Sovětského svazu a nastal čas, aby Ukrajina mluvila svým hlasem a vzala si zpět, co je její.
Ruská kultura je dnes na Ukrajině nevítaná a není o ni zájem. Nepublikují se knihy v ruštině. Lidé mojí a několika předchozích generací vyrůstali a žili v prostředí ruské výuky, ruského jazyka a ruské kultury. Když jsem byl náctiletý, víc než 90 procent knih nabízených v knihkupectví bylo v ruštině. Kulturnímu trhu kompletně dominovala ruština. Teď se snažíme jen vrátit věci do normálu, jak mají být v zemi, která má vlastní jazyk a kulturu.
Kdo je podle vás v současné době nejznámějším ukrajinským spisovatelem ve světě? Můj tip je Serhij Žadan…
Řekl bych, že Serhij Žadan, Jurij Andruchovyč a Oksana Zabužko.
Žadan je jedním z velkých příběhů války - velmi známá umělecká osobnost, která prošla výcvikem a dobrovolně narukovala na frontu…
Je v Národní gardě v jednotce nazvané Chartija. Slouží se zbraní a zároveň založil vojenskou rozhlasovou stanici Rádio Chartija. Mají mobilní vysílač a vysílají zprávy z frontové linie a z území, které ukrajinská armáda zbavila okupantů. Dělá rozhovory s vojáky a lidmi z vesnic a měst blízko fronty. Je to unikátní projekt.
Loni získal Oscara jako nejlepší dokumentární film snímek Dvacet dní v Mariupolu. Mnoha lidmi, kteří ho viděli, otřásl. Je to film, který přispěl výrazně k tomu, aby svět pochopil Ukrajince?
Je to historická kronika toho, co se stalo v Mariupolu. A nevídaná práce ve městě pod palbou a postupně okupovaném, kterou předvedl režisér a kameraman Mstyslav Černov. Jedinečné zachycení dramatických událostí z první ruky.
Letos Černov představil nový film, 2000 metrů do Andrijyvky. Doprovázel četu ukrajinských vojáků, kteří bránili pozice u stejnojmenné vesnice na východě Ukrajiny. Zachytil, kolik úsilí stojí obrana každého kousku země.
Ukrajinský spisovatel a hudebník Serhij Žadan.
Prvním hraným filmem, který se zabýval válkou s Ruskem, se stal v roce 2017 hraný film Kyborgové. Je to první ukrajinský film, který se stal známým v zahraničí?
Byl to první ukrajinský pokus o blockbuster, založený na událostech války. Je o konkrétní události, o obraně letiště v Doněcku v roce 2014. Od té doby se odehrálo mnoho událostí, které si zaslouží zfilmování.
Oleh Sencov, dlouho vězněný v Rusku, natočil film také přímo z bojiště…
Ano, s názvem Real. Ale vlastně to není film. Jsou to syrové a nesestříhané záběry z GoPro kamery, kterou měl na helmě během boje s okupanty v době ukrajinské protiofenzivy na podzim 2023. Původně vlastně zapomněl tu kamerou zapnutou. Dvě hodiny natáčel reálnou situaci na bojišti v zákopech, přímo na frontě a nevěděl o tom. Sám říká, že to nepovažuje za film, ale za ukázku, jak skutečně vypadá válka viděná zblízka.
Nakolik propagaci ukrajinského filmu pomáhá streamovací platforma Netflix? Velký ohlas měla série První dny, natočená několika režiséry o začátku ruské invaze…
Netflix je pro mnoho lidí platforma, kde mohou vidět ukrajinské filmy, pokud chtějí. Ale není to jediná možnost. Myslím, že za pozornost stojí například projekt Generace Ukrajina, který vznikl ve spolupráce s evropskou televizí Arte. Ta se podílí na produkci a vzniku řady ukrajinských válečných dokumentů. Jsou to filmy, které pomohou pochopit, co se odehrává na Ukrajině a pohledy Ukrajinců.
Jak vlastně došlo v posledních letech k tak velkému rozvoji ukrajinské kinematografie? Je to zásluha bývalého prezidenta Petra Porošenka, že uvolnil peníze na fond, ze kterého mohou filmaři čerpat finance v rámci podpory ukrajinské kultury?
To není úplně přesné. Je to součást velké reformy, týkající se vztahu státu ke kultuře po událostech na Majdanu v roce 2014. Tehdy nová vláda rozhodla o vzniku Ukrajinského institutu, který vedu, a Ukrajinské kulturní nadace. Vznik těchto institucí měl za cíl transparentně rozdělovat peníze na kulturní projekty a podporovat ukrajinské umění. Výsledkem je vznik více ukrajinských filmů, velmi to změnilo kulturu k lepšímu.
Samozřejmě válka tento vývoj vrhla zpět, veřejné a státní finance jsou teď potřeba pro armády nebo zdravotnictví, takže rozpočet na kulturu se smrskl. Ale i tak byla a je tato reforma důležitá.
