Falešné nevěsty v Číně obírají osamělé muže o miliony

Sedmatřicetiletý Wang Čuang žil sám tak dlouho, až postupně přestával věřit, že se někdy dočká vlastní rodiny.

Patří ke generaci čínských mužů, na kterou tvrdě dopadají následky někdejší politiky jednoho dítěte a dlouhodobé preference synů.

V zemi dnes žije téměř o 29 milionů více mužů než žen a zejména na venkově pro část z nich představuje hledání partnerky stále obtížnější úkol.

Vše ale mohl změnit atraktivní inzerát jedné z mnoha dohazovacích agentur, které zejména ve venkovských oblastech jihozápadní provincie Kuej-čou zažívají boom.

Žádné ztracené roky budováním vztahu, který nemá budoucnost. Stačí poznat jednu, pečlivě vybranou a prověřenou.

„Dohazovači říkali, že dívky z Kuej-čou jsou skromné,“ popsal Wang novinářům z BBC, kteří jeho případ zmapovali. „Řekli mi, že umí vést domácnost, zvládají domácí práce a že jsou jejich rodiny velmi chudé, takže až se provdají, usadí se a budou chtít s vámi žít.“

Odstěhoval se do Kuej-čou. Agentura slibovala provést důkladnou prověrku potenciálních manželek a pro případ podvodu garantovala nárok na odškodnění.

Wang Čuang zaplatil a absolvoval řadu schůzek naslepo. Pod pečlivým dohledem agentury poznal sedm žen. Ptal se jich na původ, předešlá manželství i děti. Až osmá žena splňovala jeho požadavky - nikdy nebyla vdaná, je bezdětná a mladší než Wang, kterému se velmi zamlouvala.

„Oblékala se také velmi jednoduše,“ vzpomíná. „Působila introvertně a upřímně.“

Proběhlo několik schůzek, ne delších než 10 minut. Mimo ně měly dvojice přísný zákaz vyměňovat si telefonní čísla a osobní údaje v soukromých zprávách.

Po pár dnech se Wang rozhodl, že žena č. 8 je ta pravá. Za tradiční svatební platbu cchaj-li utratil více než 300 tisíc jüanů (asi 933 tisíc korun).

„Když započítám svatební hostinu a všechno ostatní, utratil jsem asi 400 až 500 tisíc jüanů (až cca 1,5 milionu korun),“ uvedl Wang.

Svatba ale byla začátkem jednoho velkého chaosu a problémů pro celou jeho rodinu.

Pár měsíců poté se začali ozývat vymahači kvůli dluhům, o nichž Wang neměl tušení. Po nějaké době podezírání své ženě projel telefon a našel informace o jejím dřívějším životě, včetně rodného listu a dokumentů z předchozího manželství.

Z introvertní, decentní dámy se rázem stala třikrát rozvedená a hluboce zadlužená hosteska z karaoke baru se třemi dětmi a vážnou pohlavně přenosnou nemocí. Neseděl ani věk - byla starší, než agentura uváděla. Po konfrontaci byla ochotna přistoupit na rozvod - odmítla ale vrátit z věna byť jen jediný jüan.

Po svatbě a poplatcích agentury toho Wangovi ze životních úspor příliš nezbylo. Podvedený ženich navíc podle svých slov začal mít i psychické obtíže - čelí velkému nátlaku ze strany rodiny, trpí nespavostí, úzkostmi a v práci má problémy se soustředěním.

Dva roky po svatbě se alespoň snaží šířit osvětu a pomáhat dalším obětem podobných podvodů - jeho byt je plný mužů, kteří buď pátrají po majitelích agentury, která je podvedla, nebo se snaží získat zpět alespoň část ztráty po svých manželkách, které utekly po několika týdnech manželství.

Dohazovací agentury slibující komplexní a rychlé řešení jsou v Číně běžné. Stejně jako příběhů podobných tomu Wangovu - mezi lednem 2024 a březnem 2025 prokuratura řešila případy týkající se 1546 osob obviněných ze zločinů souvisejících s odvětvím seznamovacích služeb.

Skutečný rozsah těchto podvodů je však náročné odhadnout. V jednom případě údajně seznamovací agentura využila servírky z karaoke barů jako návnadu, aby podvedla 128 obětí o více než 2,5 milionu jüanů (asi 7,78 milionu korun).

Atraktivitu dohazovacího byznysu vysvětluje i čínská demografie. V zemi dnes žije asi o 28,8 milionu více mužů než žen. Ještě výraznější je ale nepoměr mezi lidmi ve věku, kdy obvykle hledají partnera - studie založená na sčítání z roku 2020 zjistila, že mezi dvaceti- až čtyřicetiletými připadalo zhruba 110 mužů na 100 žen.

Už tehdy v Číně žilo 17,3 milionu nikdy neženatých mužů starších 35 let. A podle autorů studie může být nejhůř teprve kolem roku 2036.

Ženy tak mají na manželském trhu větší možnost volby a z venkova odcházejí za vzděláním a prací do měst. Studie ukazuje, že největší skupinu nedobrovolně svobodných tvoří právě chudší venkovští muži s nižším socioekonomickým statusem a horšími životními podmínkami.

„V mém městě jsou požadavky na muže velmi vysoké. Musíte mít auto, dům a vaše rodina by měla pokud možno podnikat,“ říká Wang. Pro muže jako on je značnou překážkou také zažitý požadavek na takzvané cchaj-li, tradiční platby či svatební dar rodiny ženicha rodině nevěsty.

V některých venkovských oblastech se vysoké cchaj-li stalo natolik vážným problémem, že proti němu Peking opakovaně zasahuje. Proti „vysokým cenám za nevěsty“ brojí i ústřední dokument čínských úřadů, které mimo jiné zmiňují právě zásahy proti podvodnému dohazování a „marriage fraud“.

V některých lokalitách už vznikají doporučené stropy - třeba Ťia-jü-kuan letos stanovil doporučenou hranici 60 tisíc jüanů (asi 186 tisíc korun).

Na policejní stanice a úřady se vydal prosit o pomoc i Wang. Cestoval také do Pekingu, kde naléhal na úředníky, aby v boji proti tomuto druhu trestné činnosti podnikli více kroků. Podle právníků je však obtížné tyto trestné činy stíhat.

Čínské právo neobsahuje žádný konkrétní trestný čin, který by se vztahoval na tento druh manželského podvodu, a proto musí oběť pro podání trestního oznámení prokázat, že záměrem jejího manžela či manželky bylo od počátku pouze získat její peníze.

„V případech, které jsem řešil, podezřelí často tvrdí, že měli upřímný záměr uzavřít manželství a vést spokojený život, ale uvědomili si, že se k sobě nehodí, měli konflikty a rozhodli se vztah ukončit,“ uvedl pro BBC právník Fan Ping-che. „V takových situacích se hranice stává nejasnou. Problémy ve vztahu se těžko vyvrací.“

Ještě těžší je získat zpět peníze od podvodných dohazovacích agentur, které často „zavírají krám“, jakmile vydělají dost peněz. Wangovi se nicméně podařilo část peněz získat zpět.

„Po tom, čím jsem si prošel, ani nevím, jestli se ještě dokážu oženit. Už tak bylo těžké pro mě někoho najít. A teď jsem utratil tolik peněz. Teď o tom ani neuvažuji,“ dodal.

Čínská vláda dnes potřebuje, aby se lidé více brali a měli děti, zároveň ale sklízí následky někdejší politiky jednoho dítěte a dlouhodobé preference synů. Přebytek mužů, vysoké náklady na sňatek a společenský tlak na založení rodiny vytvořily trh, na kterém nevydělávají jen podvodné dohazovací agentury.

Zatímco muži z případů popsaných BBC zaplatili za „nevěsty“, které je podvedly nebo po čase zmizely i s penězi, existuje i mnohem temnější odvrácená strana tohoto trhu - ženy, které se nevěstami stát vůbec nechtěly a zločinecké sítě je do Číny prodaly.

Například lidskoprávní organizace Human Rights Watch v roce 2019 zdokumentovala případy žen z Kačjinského a Šanského státu v Myanmaru, které slyšely o lákavých pracovních nabídkách v Číně. Místo toho ale byly prodány jako sexuální otrokyně do čínských rodin za částku odpovídající 3 až 13 tisícům amerických dolarů (63 až 273 tisíc korun). Byly drženy pod zámkem a znásilňovány, dokud neotěhotněly.

„Rodina mě odvedla do jedné místnosti. Tam mě znovu svázali. Zamkli dveře – na jeden nebo dva měsíce. Když přišel čas na jídlo, přinesli mi jídlo dovnitř. Plakala jsem. Pokaždé, když mi ten Číňan přinesl jídlo, znásilnil mě,“ uvedla jedna z žen z kmene Kachin, kterou v šestnácti letech prodala její švagrová.

Přeživší uváděly, že čínské rodiny často projevovaly větší zájem o dítě než o „nevěstu“. Pokud se některým podařilo utéct, i za cenu toho, že své dítě již nespatří, po návratu do Myanmaru se potýkaly s traumaty a stigmatizací.