V davu na Svatopetrském náměstí. Jak vypadá čekání na nového papeže

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštní zpravodajky z Vatikánu/

Svatopetrské náměstí je naplněné k prasknutí. Ve vzduchu se vznáší atmosféra napětí. Téměř padesát tisíc lidí čeká na výsledky prvního kola konkláve, z nějž vzejde nový papež.

Zraky se upírají k nenápadném komínu v pravé části náměstí. Je na Sixtinské kapli, kde sbor kardinálů hlasuje o budoucí hlavě katolické církve.

Symbolika je jasná – bílý kouř znamená, že volba byla úspěšná. V případě, že se sbor na nástupci neshodne, je dým černý.

Jedním z příchozích je Jorge Luis Roque Pérez. Do Vatikánu přijel z devět tisíc kilometrů vzdáleného Mexika.

„Toto je moje náboženství, které je pro mě neuvěřitelně důležité,“ vysvětluje, proč dlouhou cestu podnikl. „Co k tomu říct víc – potřebujeme dalšího papeže. A ten musí vnímat současnou realitu,“ dodává.

A jak čekání na výsledek tráví? „S modlitbou,“ zní prostá odpověď.

Podobně k volbě přistupuje skupina jeptišek. „Je požehnání mít možnost být tady v Římě, tak blízko. Modlíme se za toho, kdo bude zvolen,“ sděluje žena, která se představuje jako sestra Angélique. Přicestovala z dalekého Mauricia, ostrovního státu v Indickém oceánu.

„Je to čas naděje, ale i radosti. Potřebujeme někoho, kdo bude pozorný ke všem možným potřebám, co na světě jsou. Dnes je celá řada výzev, starostí. Přála bych si, aby našel pozornost pro každého člověka, kterému sloužíme,“ shrnuje.

Někteří lidé přicházejí sami, jiní ve větších skupinách. Zatímco někteří tiše hypnotizují drobný komín, jiní si krátí čas zpěvem.

Mnozí s sebou přinášejí vlajky zemí svého původu. S jednou takovou na náměstí trpělivě vyčkává i hlouček Kanaďanů. Na místo dorazili před třemi hodinami. „Po celém světě se občas objevuje odpor vůči katolické církvi. Ale toto dokazuje, že jsme to překonali,“ říká žena, která se představuje jako Sara.

Se skupinou dalších věřících se vydali na pouť v rámci takzvaného Svatého roku, tedy Jubilea, které vyšlo právě na tento rok. V katolické tradici jde o rok odpuštění dluhů a trestů za spáchané hříchy, koná se pravidelně každých 25 let. „Neplánovali jsme to, ale stalo se to. Jsme rádi, že tu můžeme být. Je to pro nás událost, která nastane jednou za život. Nemáme možnost cestovat tak daleko,“ podotýká.

Vysvětluje, že žijí v oblastech bývalých rezervací. Právě přístup k původním obyvatelům oceňuje na zesnulé hlavě církve. „Papež František přijel do Kanady, aby se omluvil původním obyvatelům za dřívější činy katolické církve a aby se setkal s prvními národy. To pro nás znamenalo opravdu hodně,“ popisuje.

Na tom, kdo konkrétně se papežem stane, jí prý tolik nezáleží. Chtěla by ale, aby se podoba církve příliš nezměnila. „Líbí se mi, jaké je aktuální nastavení. Je silné a dělá mě tím, kým jsem. Doufám, že se to nezmění,“ vysvětluje.

O několik kroků dál postává další skupinka. Nepřinesli si s sebou vlajku, ale transparent s názvem farnosti, ze které přijeli – Skalité poblíž českých hranic. I oni se vydali na Jubileum.

„Zhodnotila bych to tak, že jako hluboce věřící lidé jsme celý život poutníci. To, že nám odešel tak úžasný otec, nás velmi zasáhlo. Ale Pán Bůh nám dal velkou milost – rok jsme měli naplánovanou pouť do Říma. A teď jsme se mohli dostat na konkláve,“ říká Slovenka Jana Marjáková.

Dodává, že si nemyslí, že by někdo ve volbě uspěl hned v prvním kole. „Jsme ve velkém očekávání – částečně to je napětí, ale částečně i radost. Je to zaplnění prázdného místa. Doufáme, že to bude co nejdřív,“ přibližuje.

„Za tento týden se nám dostalo mnoho milosti. Třeba se nám dostane i té v podobě bílého dýmu,“ doufá.

Toho se jí nakonec nedostalo – kouř vycházející ze Sixtinské kaple je černý. Na Svatopetrské náměstí se proto vydá znovu zítra. To budou mít kardinálové další pokusy zvolit Františkova nástupce.