Hlavní obsah

V porodnici je oddělili a prodali. Dvojčata se našla po letech přes TikTok

Foto: Facebook Anno Sartaniové

Amy Khvitiová a Anno Sartaniová na sebe narazily díky sociálním sítím.

Reklama

Gruzínská minulost zahrnuje zřejmě i nelegální adopce desítky tisíc dětí, o kterých lékaři tvrdili, že zemřely. Stanice BBC přinesla příběh dvojčat, která se díky internetu shledala po 19 letech.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jednoho dne, když jí bylo 12 let, se Amy Khvitiová dívala v domě své kmotry u Černého moře na svůj oblíbený pořad Gruzie má talent (Georgia's Got Talent). Tentokrát se však stalo něco, s čím dívka nepočítala. Na obrazovce se objevila dívka, která tančila jive a vypadala přesně jako ona.

Přestože si podobnosti všimli i přátelé jejích rodičů, rodina tuto podivnou skutečnost smetla ze stolu. Každý podle nich prý má na světě dvojníka, a Amy tak neznámou dívku nechala plavat.

Tehdy ale ještě nevěděla, že ji neviděla naposledy.

Trvalo to sice celých sedm let, ale dívky na sebe narazily znovu. Amy totiž v listopadu 2021 přidala video na platformu TikTok a vlna algoritmů ji dovedla až k Anno Sartaniové. Té její příspěvek poslala kamarádka, jelikož si všimla podobnosti mezi oběma dívkami, a o pár zpráv v univerzitní skupinové konverzaci dále už na sebe dívky dostaly kontakt.

„Tak dlouho jsem tě hledala!“ napsala Amy své dvojnici. Okamžitě prý věděla, že jde o dívku, kterou před lety viděla v televizi.

„Nápodobně,“ odpověděla jí před dvěma lety Anno.

Dvojice dívek strávila následující dny seznamováním se a zjišťováním, kolik toho mají společného. Obě se narodily v porodnici Kirtskhi, která dnes již neexistuje, a podle rodných listů je dělilo několik týdnů. Měly rády stejnou hudbu, milovaly tanec, měly stejný účes, a dokonce zjistily, že mají stejnou genetickou chorobu - poruchu kostí zvanou dysplazie.

Nic z toho jim nedávalo smysl a s každou novou shodou se situace stávala podivnější. Cítily se prý ovšem, jako by rozplétaly nějakou záhadu, a nakonec se rozhodly sejít osobně.

„Bylo to jako pohled do zrcadla, úplně stejná tvář, úplně stejný hlas. Já jsem ona a ona je já,“ vzpomínala na první setkání Amy pro britskou stanici BBC. Tehdy už prý uvnitř věděla, že jsou dvojčata.

Když se svým zjištěním dívky konfrontovaly rodiče, dozvěděly se, že v roce 2002 byly adoptovány v odstupu jen pár týdnů. Zatímco Amy byla z nové reality rozrušená a měla pocit, že celý její život byla lež, Anno byla naštvaná na svou rodinu a přála si, aby už vše skončilo a ona se mohla v životě posunout dál.

Toto přání ale nebylo tak jednoduché splnit. Dívky totiž pátraly dál a kromě chyb v rodných listech se dozvěděly i to, jak vlastně k jejich adopci došlo.

Obě jejich matky prý měly problém s početím a přes známé se dozvěděly, že v tamní nemocnici je nechtěné dítě, které by si po úplatě lékařům mohly vzít domů a vychovat jako svoje vlastní. Ani jedna z rodin prý nevěděla, že je „jejich“ dítě z dvojčat, a nechtějí prozradit, kolik peněz za dítě zaplatily.

Dvojčata se nemohla ubránit dojmu, že je jejich biologičtí rodiče prodali za účelem zisku. Amy proto chtěla najít jejich biologickou matku a vyslechnout si její verzi příběhu, zatímco Anno si tímto plánem vůbec nebyla jistá. Když ale za pomoci skupiny na facebooku sdružující lidi s podobným příběhem našly svou nevlastní sestru, postupně změnila názor.

Dívka z Německa, která se dvojčatům ozvala, uvedla, že její matka Aza porodila v roce 2002 v porodnici v Kirtskhi dvojčata, a přestože jí bylo řečeno, že děti zemřely, má o tom jisté pochybnosti. Netrvalo dlouho a Amy s Anno se vydaly do německého Lipska, aby se setkaly se svou biologickou matkou.

Gruzie jako útočiště

Postsovětské státy se staly hlavním útočištěm Rusů, kteří kvůli obavám z mobilizace nebo nesouhlasu s invazí na Ukrajinu odešli z vlasti. Jejich přítomnost tam často vyostřuje společenskou atmosféru, byť přináší i ekonomický růst.

„Amy váhavě otevře dveře a Anno ji následuje a téměř strčí sestru do místnosti,“ popisuje BBC moment setkání v jednom z německých hotelů. „Aza se vrhne dopředu a pevně je obejme, z každé strany jedno dvojče. Uplyne několik minut a nikdo v objetí nepromluví.“

Zatímco Amy tento moment oplakala, Anno prý zůstala stoická a neochvějná, ba dokonce vypadala i trochu podrážděně. Všechny tři si následně povídaly v soukromí a dvojčata se dozvěděla, že po porodu upadla do kómatu, ze kterého se probudila do reality, ve které už obě měly být po smrti.

Opětovné setkání s dcerami prý dalo Azinu životu nový smysl. A přestože si z pochopitelných důvodů nejsou blízké, i nadále jsou v kontaktu.

V době, kdy k adopci dívek došlo, si Gruzie procházela obdobím zmatků a tyto nelegální adopce vlastně nebyly něčím neobvyklým. Již zmiňovaná facebooková skupina ostatně sdružuje více než 230 tisíc členů a je v ní nespočet příspěvků od matek s podobnými příběhy jako ten výše popsaný, nebo příspěvků od dětí, jako je Amy a Anno, které hledají své biologické rodiče.

Právě i tato skupina, kterou v roce 2021 založila novinářka Tamuna Museridzeová poté, co zjistila, že je adoptovaná, otevřela tuto temnou kapitolu gruzínské historie. Museridzeové se totiž podařilo odhalit skandál obchodování s dětmi, který se týká zřejmě desítek tisíc lidí a trvá desítky let.

Novinářka do dnešního dne pomohla sjednotit stovky rodin a odhalila černý trh s adopcemi, který se rozprostíral po celé Gruzii od počátku 70. let. Řídit ho měli organizovaní zločinci a podíleli se na něm lidé ze všech vrstev společnosti – od taxikářů až po vysoce postavené osoby ve vládě.

Tvrdý náraz v Gruzii

Bučení i odchod z koncertu. The Killers během loňského vystoupení v gruzínském městě Ozurgeti vytáhli na pódium ruského fanouška a přítomné vyzývali, aby o sobě smýšleli jako o bratrech a sestrách.

Pořízení dítěte prý bylo drahé, stálo asi roční plat. V roce 2006 však Gruzie změnila legislativu týkající se adopcí a posílila zákony proti obchodování s lidmi, což tehdejší nelegální adopce ztížilo.

Dřívější vyšetřování už vedlo k řadě zatčení, zveřejněno o nich ale bylo jen málo informací. V roce 2022 pak zahájila v této věci šetření také gruzínská vláda, výsledky její práce dosud nejsou známy a tamní orgány pro BBC uvedly, že sice hovořily s více než 40 lidmi, případy ale byly „velmi staré a historické údaje se ztratily“.

Museridzeová se navzdory ne příliš úspěšnému vývoji ovšem stále nevzdává a aktuálně spojila své síly s právničkou specializující se na ochranu lidských práv Liou Muchashavriovou, aby případy obětí předaly gruzínským soudům. Chtějí jim díky tomu zajistit právo na přístup k dokumentům souvisejícím s jejich narozením, což gruzínské zákony v současné době neumožňují.

I když je to trnitá cesta, obě věří, že tím mnoha lidem pomohou ke klidu na duši.

Reklama

Související témata:

Doporučované