Evropa vysychá. Vodu si bere klima i děravé trubky

Evropské zásoby vody podle analýzy využívající satelitní data z roku 2002–2024 vysychají. Zároveň v jižní a střední Evropě, od Španělska a Itálie po Polsko a části Spojeného království, ubývají rezervy sladké vody. Analýzu provedli vědci z University College London (UCL) ve spolupráci s Watershed Investigations a britským deníkem The Guardian.

Satelitní snímky odhalily nerovnováhu. Skandinávie, části Spojeného království a Portugalska jsou stále vlhčí. Oproti tomu však jiné části Spojeného království, ale i Španělsko, Itálie, Francie, Švýcarsko, Německo, Rumunsko a Ukrajina vysychají.

„Data jasně ukazují probíhající změnu klimatu,“ řekl profesor Mohammad Shamsudduha z UCL, odborník na vodní krize a snižování rizik. Podle něj se trendy v celkových zásobách vody na pevnině shodují s klimatickými daty a měly by být „budíčkem pro politiky, kteří stále pochybují o snižování emisí“.

Evropa ustupuje od cíle udržet globální oteplení na 1,5 °C a směřuje přibližně k dvěma stupňům, což se podle Shamsudduhy už projevuje v praxi.

A vysychání zasahuje i odolnější vodní zdroje. Podzemní voda je přitom považována za klíčovou oporu v období klimatických extrémů. Změny jsou patrné i ve Velké Británii, kde podle Shamsudduhy zesiluje kontrast mezi vlhčím západem a vysychajícím východem.

Ačkoli celkové srážky mohou mírně růst, jejich vzorec se mění. Přibývá přívalových dešťů a prodlužuje se období sucha, zejména v létě. Shamsudduha upozorňuje, že právě prudké letní lijáky způsobují ztrátu vody kvůli odtoku a bleskovým povodním.

Zároveň se může zkracovat doplňování podzemní vody v zimním období. „V jihovýchodní Anglii, kde podzemní voda tvoří asi 70 procent veřejného zásobování, mohou tyto změny představovat vážný problém,“ uvedl.

Současně data Evropské agentury pro životní prostředí ukazují, že ačkoli celkové využívání povrchové a podzemní vody v Evropské unii mezi lety 2000 a 2022 kleslo, odběr podzemní vody stoupl o šest procent – především kvůli zásobování domácností vodou a zemědělství.

Členským státům EU má v podmínkách měnícího se klimatu pomoci lépe hospodařit s vodou strategie Evropské komise. Cílem je vybudovat ekonomiku, která bude nakládat s vodou chytře a úsporně. Ta by měla zároveň zlepšit efektivitu využívání vody nejméně o deset procent do roku 2030. S ohledem na velké rozdíly ve ztrátách vody v rámci bloku, od osmi do 57 procent, zdůrazňuje Komise nutnost snížení ztrát v potrubí a modernizaci infrastruktury.

Dopady nedostatku vody se přitom už nyní promítají i do každodenní reality obyvatel některých zemí. „Je znepokojivé sledovat dlouhodobý trend vysychání, zejména po tom, co jsme v poslední době zažili několik období sucha,“ uvedla profesorka hydrologie z univerzity v Readingu Hannah Clokeová.

Podle ní může nedostatek srážek na jaře a v létě vést ve Velké Británii k vážným omezením spotřeby vody. Tamní agentura pro životní prostředí již varovala, že bez výraznějších srážek může sucho pokračovat až do roku 2026. Ačkoli britská vláda připravuje výstavbu devíti nových přehrad, Clokeová upozorňuje, že jde o řešení na několik desetiletí, nikoli o opatření schopná zabránit současné krizi.

Profesorka zdůrazňuje, že by lidé měli nejprve spotřebovávat méně vody, zaměřit se na její recyklaci a využívat přírodní řešení. „Neděláme to dost rychle, abychom drželi krok s dlouhodobými trendy,“ míní.

Podle Shamsudduhy budou dopady vysychání v Evropě výrazné. Zasáhnou zemědělství, potravinovou bezpečnost i ekosystémy závislé na podzemní vodě. Upozorňuje například na Španělsko, jehož klesající zásoby mohou ovlivnit i státy, které od něj odebírají ovoce.

Výzkumníci zdůrazňují, že typy dopadů, které byly dříve spojovány převážně s globálním jihem, se nyní přesouvají na Evropu. „Musíme akceptovat, že změna klimatu je skutečná a ovlivňuje nás,“ řekl Shamsudduha a vyzval k lepšímu hospodaření s vodou.

Klesající vodní rezervy se objevují po celém světě – na Blízkém východě, v Asii, Jižní Americe, podél západního pobřeží USA a v úsecích Kanady. Problémům čelí také ​​Grónsko, Island a Špicberky.

Jedním z nejzávažnějších příkladů je Írán, kde se hlavní město Teherán podle místních úřadů letos blíží k takzvanému „dni nula“, kdy z kohoutků přestane téct voda. Prezident Masúd Pezeškján uvedl, že se obyvatelé budou muset evakuovat, pokud selže přídělový systém vody.