Dojde Česku voda? Deště je stejně, ale zásob pro studny méně

„Ekologické zaplavování lužních lesů letos neproběhlo. Situace je vážná.“ „Sněhové zásoby byly zanedbatelné. Tání, které by obvykle na jaře doplnilo řeky, prakticky neexistovalo.“ Taková varování před rizikem velkého sucha na jaře přednášeli čeští hydrologové z České zemědělské univerzity.

Měli k tomu dobrý důvod. Obvyklé sněhové pokrývky, která se každoročně stará o doplnění vody na povrchu, ale i v podzemí, napadlo letos ve srovnání s minulostí o poznání méně. Třeba v únoru spadlo jen třicet procent srážek oproti dlouhodobému normálu let 1991 až 2020. „Zima byla hodně špatná,“ potvrzuje Martin Zrzavecký, vedoucí oddělení podzemních vod Českého hydrometeorologického ústavu.

Jenže výraznější epizoda sucha nakonec nepřišla. Zemi před ním zachránil červenec. Ten byl sice z dlouhodobého hlediska co se týče srážek jen mírně nad normálem, i tak ale přinesl dostatek vody, aby rozsáhlejšímu suchu v Česku zabránil.

Roků, jako je tento, by do budoucna mohlo přibývat. Jak naznačují modely, počasí v budoucnu bude vlivem klimatických změn nejen teplejší, ale také extrémnější. Obvyklejší by tak měla být období sucha, ale také výrazné přívalové srážky.

Experti tak očekávají, že může nastat zdánlivě paradoxní situace. Z pohledu čísel nebudou roky vycházet jako nějak zvlášť suché - srážky přijdou. Podobně i z klimatických modelů vychází, že jich ani v příštích dekádách neubyde. Jenže i tak může být vody v přírodě méně.

Zatímco dnů se sněhovou pokrývkou má v budoucích dekádách ubývat, roční úhrny srážek se výrazně měnit nebudou.

„Mění se rozložení srážek v čase a prostoru,“ upozorňuje Zrzavecký. „Pro podzemní vody je nejdůležitější jarní období. Není vegetace, jsou nižší teploty, srážky bývají dlouhodobější. Voda má čas se po zimě zasáknout do podzemí a je to startovací pozice pro zbytek roku,“ vysvětluje.

Jenže v létě je situace jiná. Ze stejného množství srážek se v červenci či v srpnu dostane až do podzemních zásobáren vody méně než na jaře. „Srážky bývají intenzivnější, takže se voda nestihne vsáknout. Kvůli vyšším teplotám se také větší část odpaří. A musíme také počítat s vegetací, která si něco natáhne do sebe,“ upozorňuje Zrzavecký.

To není jediný problém. Srážky by také měly být lokálnější. „To znamená, že se může častěji stávat, že v určitém období spadne třeba v  Jeseníkách extrémní množství srážek a jinde nic,“ vysvětluje Zrzavecký.

To může mít vliv třeba na budoucí úrovně podzemních vod. Situace nyní podle expertů není nijak alarmující, do budoucna bychom ale měli být na pozoru. „Je to problematické. Už to není tak jednoduché jako dříve, kdy jsme věděli, že na jaře se nám to doplní a postupně se budou do podzimu kolektory vypouštět. Situace bude méně předvídatelná,“ říká Zrzavecký.

Že se hladiny podzemních vod mění, naznačují údaje zaznamenané vrty, které monitoruje Český hydrometeorologický ústav. Například v prostředí české křídové pánve v severních Čechách. Její podzemí tvoří pískovce, které mají velkou schopnost shromažďovat a vést vodu.

Zvláštností tohoto prostředí je, že zde tradičně trvá nějakou dobu, než se suchá období projeví. Například ačkoli nejsilnější období sucha skončilo rokem 2020, na některých místech se zde v posledních letech dostala hladina nejníže za zaznamenanou dobu měření.

Ondřej Nol z České geologické služby ale upozorňuje, že zatím není třeba panikařit - podobné výkyvy nastaly už v minulosti. „V 80. letech byla hladina nejvýše a pak třicet let víceméně klesala. Potom přišly povodňové roky v letech 2010 a 2013, došlo k doplnění zásob podzemní vody a hladina podzemní vody se začala zvyšovat. Růst hladin pokračoval až do roku 2015. Od té doby však hladina podzemní vody klesá a na některých vrtech se dokonce pohybuje na historickém minimu,“ shrnuje Nol.

Kde však nastávají problémy už dnes, je jiný typ prostředí – tedy takzvaný hydrogeologický masiv. To je například celá Vysočina. Podloží zde tvoří tvrdé rozpukané horniny. A velkých jímacích území je zde pomálu, lidé jsou tedy závislí na individuálních studnách.

Území je zde z hlediska vytváření zásob podzemní vody nejzranitelnější. Právě zde mohou v době velkého sucha nastávat největší krize. Mnohé obce zde už v posledních letech narazily na problémy, opakovaně třeba Vojnův Městec. „Když je velké sucho a horko, nezbývá voda na doplňování zásob podzemní vody a podzemní vody tak zde může být nedostatek,“ vysvětluje Nol.

Ačkoli oba experti říkají, že v tuto chvíli úbytek podzemní vody není nijak alarmující, upozorňují, že by se lidé měli připravit na krizové situace. Pomoct s tím mohou jakákoli opatření, která zajistí větší zasakování vody v krajině - třeba budování tůní a remízků či rozdělování polí pásy zeleně. S úbytkem vody v některých obcích by mohly pomoci také investice do propojování vodárenských systémů.

Taková opatření slibuje i stát. „Ze širšího pohledu chce stát především zlepšit vodní režim krajiny pomocí investic z národních i evropských fondů od adaptačních opatření, odolnějších lesů a krajiny schopné lépe zadržovat vodu, až po provoz celoplošné pozorovací sítě podzemních vod, kterou zajišťuje Český hydrometeorologický ústav. Díky tomu máme přehled o stavu a množství podzemních vod,“ uvedla mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.