Evropa váhá s pomocí USA. Potřebuje Trumpa, ale chce si zachovat tvář

Tahle válka se nás netýká, vzkazují evropští lídři americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Týden po začátku americko-izraelských úderů na Írán nadále velká část Evropy zůstává u zdrženlivých komentářů. Neutrální pozice ale nepůjde udržet dlouho.

Už nyní totiž panuje rozpor mezi tím, co evropští lídři říkají ve veřejných prohlášeních, a tím, jaké rozkazy dávají svým generálům k vyslání válečných lodí, letadel a další bojové techniky na Blízký východ.

Pro Evropu je to dilema. Úder totiž porušil mezinárodní právo a hodnoty, které Unie často obhajuje, zároveň ale evropští lídři čelí tlaku ze Spojených států, aby Washingtonu umožnily využívat své vojenské základny, a vyhnuli se tak kritice Bílého domu.

„Prezident očekává, že celá Evropa – samozřejmě všichni naši evropští spojenci – budou spolupracovat na této dlouho očekávané misi, a to nejen pro Spojené státy, ale i pro Evropu, jejímž cílem je rozdrtit ničemný íránský režim, který ohrožuje nejen Ameriku, ale i naše evropské spojence,“ řekla mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová ve středu. Washington přitom nekonzultoval útok na Írán se svými klíčovými spojenci v NATO, podobně jako v případě dřívější akce ve Venezuele.

Trump si tento týden postěžoval, že americko-izraelská válka proti Íránu by byla v úvodních dnech mnohem snazší, kdyby britský premiér Keir Starmer neodepřel americkým bombardérům povolení ke vzletu z britských leteckých základen.

Starmer si však stojí za svým a odmítá povolit cokoli víc než „obranné“ operace ze zařízení jejich letectva ve Velké Británii i v zahraničí.

Také francouzský prezident Emmanuel Macron označil válku s Íránem za nebezpečnou a varoval, že není v souladu s mezinárodním právem a nelze ji podporovat.

Paříž přesto vyslala stíhačky Rafale nad Spojené arabské emiráty poté, co dron zasáhl francouzskou námořní základnu v Abú Zabí. A Macron nařídil letadlové lodi Charles de Gaulle přesunout se do východního Středozemního moře, kde by se mohla zapojit do francouzského úsilí o udržení otevřených strategických námořních tras, jak popsal deník The New York Times.

Právě taková shovívavá reakce, která dělá ústupky Washingtonu, je ale podle expertů problematická. „Jádrem evropské strategie v Íránu je touha udržet ‚tatínka‘ Trumpa šťastným. Zapadá to do širší transatlantické politiky, v níž se Evropa snaží zajistit pokračující podporu Spojených států – především kvůli válce Ruska proti Ukrajině,“ píše v analýze think tank European Council on Foreign Relations.

„Tento přístup je však strategicky kontraproduktivní. Válka USA proti Íránu pouze oslabí širší evropské ambice na Ukrajině – a Rusko z toho bude mít klíčový prospěch,“ dodává. Podle expertů by si měly státy vzít příklad ze Španělska.

Tamní premiér Pedro Sánchez se k Trumpovi staví dlouhodobě rezervovaně a i nyní odsoudil americké akce na Blízkém východě s tím, že porušují zákon. S tímto argumentem pak odmítl povolit americkým letadlům vzlétat z letišť pod jeho kontrolou. To nezůstalo dlouho bez reakce, která je pro Trumpovy snahy přesvědčit země příznačná.

V úterý večer kritizoval Sánchezovu vládu jako „hroznou“ a „nepřátelskou“. Pohrozil také, že pokud se to nezmění, přeruší veškerý obchod se čtvrtou největší ekonomikou EU.

Nezdá se ale, že by to Španělskem nějak hnulo. „Z obavy z odvetných opatření ze strany ostatních nezaujmeme postoj, který je v rozporu s našimi hodnotami a principy,“ poznamenal Sánchez během televizního projevu k národu. Stejně tak se za jihoevropskou zemi postavil i německý kancléř Friedrich Merz.

Itálie pak souhlasila s nasazením sil protivzdušné obrany v zemích Perského zálivu na obranu před íránskými raketami a drony. Povolila také americkým letadlům využívat své základny, ačkoli premiérka Giorgia Meloniová zdůraznila, že se jedná o logistickou podporu, nikoli o útočné operace.

Je to zajímavá situace, ve které se částečně obrátily role. Od chvíle, co se Trump vrátil do úřadu minulý rok, se pro evropské představitele rozplynuly dosavadní představy o jejich vztazích se Spojenými státy.

„Pro Evropu je hlavním příběhem to, že nebyla připravená na tak radikální odklon americké politiky od morálky a liberalismu. Samozřejmě existovalo očekávání, že vztahy s Trumpovou administrativou budou odlišné než s Bidenem nebo předchozími vládami. Myšlenka ale byla, že máme tolik strategických zájmů, že jsme spojenci a Amerika zde zůstane,“ popsal pro Seznam Zprávy politolog Ivan Krastev.

„Dnes vidíme změnu. Naše vztahy se nevrátí do předchozí podoby, protože význam Evropy v americkém strategickém myšlení se mění,“ dodal.

Americký prezident omezil americkou podporu Ukrajině a snažil se Kyjev tlačit k pro něj nevýhodné mírové dohodě. Stejně tak vyčítal evropským státům, že se jim nepodařilo zvládnout migrační krizi a podpořil krajně pravicové strany, které se hlásí v řadě zemí o moc.

Tím největším otřesem pak určitě byly americké nároky na Grónsko. Přestože krize alespoň pro teď utichla, v Evropanech zůstává nalomená důvěra. Proto se nelze divit, že nyní ihned nejdou Washingtonu na pomoc.

Pro některé je navíc problém i to, že Trump ohýbá hodnoty, na nichž Evropská unie stojí.

„Pokud chceme, aby převládlo mezinárodní právo a řád založený na pravidlech, musíme být schopni vyjádřit znepokojení nad americkými kroky,“ řekl serveru Politico jeden z evropských diplomatů. „Jaký budeme mít vliv na Putinovu válku na Ukrajině, pokud Evropa nebude schopná kritizovat válku USA proti Íránu? Ztratili bychom důvěryhodnost.“

Evropskou reakci totiž sleduje i Kreml. Americkou akci sice odsoudil, k výraznější podpoře svých spojenců v Teheránu se ale nemá. Ve státem kontrolovaných médiích zároveň zaznívá narativ, že Evropa je pokrytecká: když Trump útočí na jiné země, mlčí, zatímco v případě Ukrajiny protestuje.

Některé evropské státy se navíc obávají i reakce domácího publika. Například italská premiérka Giorgia Meloniová by mohla narazit, protože Trump, s nímž si buduje dobrý vztah, je v Itálii velmi nepopulární.

Evropa ovšem nadále potřebuje, aby měla Spojené státy na svojí straně.

Jak už bylo zmíněno, Washington má nadále důležité slovo v jednáních o míru na Ukrajině, kde by chtěly svou pozici posílit i evropské státy, zejména z tzv. koalice ochotných. Ty se totiž obávají, že by mohlo dojít k dohodě, která by byla ve prospěch Moskvy, a ve výsledku by tak znamenala ohrožení i pro Evropu.

Zadruhé, obrana evropských států z velké části závisí na největší armádě světa - té americké.

Nyní tak nezbývá než sledovat, jak se Evropané ke konfliktu, u kterého je zatím těžké vidět konec, budou stavět.