Už ne jen Středomoří. Katastrofální požáry se přesouvají do střední Evropy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po třech letech od velkého požáru v Českém Švýcarsku se letos v červenci nad sever Čech opět snesl kouř, štiplavý zápach a s ním doporučení a meteorologů nevětrat a vyhýbat se venkovním aktivitám. Tentokrát byly důvodem požáry v Německu, kde už letos plameny zasáhly plochu rozsáhlejší než pět tisíc hektarů.

Nejde přitom tak úplně o náhodu.

Lesní požáry totiž jsou a velmi pravděpodobně nadále budou v našem regionu stále častější. Kvůli klimatické změně se totiž i ve středoevropské oblasti nezřídka objevuje počasí vhodné k jejich vzniku a šíření v kombinaci se suchem.

Hned na úvod je potřeba říct, že počasí a vláha v krajině jsou pouze jedněmi z více faktorů, které ovlivňují riziko vzniku lesních požárů a jejich potenciál působit škody.

Ostatně na jeho začátku je v drtivé většině buď nepozorný člověk, nebo rovnou žhář. Nemalou roli hraje i správa lesů a jejich složení. V neposlední řadě záleží samozřejmě také na tom, jak rychle je oheň identifikován a jak velké kapacity jsou dostupné pro hašení.

Velkou část faktorů máme tedy ve svých rukách bezprostředně, a ne jen nepřímo skrze to, jak ovlivňujeme klima skleníkovými plyny. Letošek se nicméně přidává k již delší řadě let, které ukazují, že i přesto je vliv klimatu velký.

Lesní požáry podle dat Evropského systému pro informace o lesních požárech (EFFIS) v posledních letech začaly být nápadně časté. Jak můžete vidět, v Česku a všech jeho sousedních zemích byly co do počtu požárů (zahrnuty jsou jen větší požáry) i spálené plochy z posledních téměř dvou dekád „nejplodnější“ právě až poslední roky:

Například právě Německo (ale třeba i Slovensko) zažilo největší požáry za 20 let, od kdy jsou dostupná data ze satelitů, právě letos.

Ve všech případech sice nejde o největší požáry historie – například v Německu v roce 1975, kdy po vlně sucha podpořené množstvím popadaných stromů po silné bouři shořelo přes 7400 hektarů lesů – zvyšující se frekvence větších požárů v posledních letech mimo Středomoří je však evidentní. A netýká se to jen Česka a sousedních zemí.

Co je ale ještě důležitější, zvyšující se riziko lesních požárů v našem regionu potvrzují i vědecké studie.

Například studie českých vědců z roku 2020 ukázala, že u nás významně přibývá požárů vegetace přinejmenším od roku 1971, a přestože se na tom podílí i urbanizace a rozšiřování lidských sídel, klimatická změna a jí způsobené delší a intenzivnější vlny veder a sucha jsou hlavními příčinami.

Dní s takzvaným požárním počasím (tedy počasím, které vytváří vhodné podmínky pro vznik a šíření požáru) podle další studie z roku 2021 přibývá od roku 1956 na většině území Česka.

„Zatímco střední Evropa nebývala centrem takových událostí, pozorovaná klimatická data a klimatické projekce naznačují, že je tu tendence k častějším rokům s vlhkými a teplými zimami a suchými a horkými léty, což spolu s akumulací paliva vede k rizikovějším podmínkám,“ uvedli mimo jiné autoři studie v čele s bioklimatologem Miroslavem Trnkou a vyzvali k adaptačním opatřením.

Kvůli rostoucímu riziku čeští vědci v roce 2020 spustili webový portál FireRisk, který předpovídá míru rizika vzniku a šíření požáru napříč ČR na několik dní dopředu.

Podoba předpovědi z doby, kdy hořelo České Švýcarsko:

„Požár je jasným signálem toho, na co upozorňujeme už roky – dnů s počasím vhodným pro šíření požáru kvůli změně klimatu stále přibývá. Riziko požárů tak roste a my bychom si ho měli uvědomit a reagovat na něj,“ komentoval Trnka význam požáru v Českém Švýcarsku před třemi lety.

Česko přitom není žádnou výjimkou. Podle dat unijní služby Copernicus zpracovaných týmem datových novinářů španělské organizace CIVIO se v Evropě území, kde nastává požární počasí s velmi vysokým nebo extrémním rizikem, od roku 1971 do roku 2021 zdvojnásobilo a nyní pokrývá už 40 % rozlohy kontinentu.

„Rostoucí počet evropských zemí zažívá velmi vysoké nebo extrémní riziko. Pro některé z nich je to novinka. V posledních letech se nebezpečnost lesních požárů zvyšuje i ve střední, východní a střední Evropě,“ uvádí text a připomíná, že například v roce 2018 došlo k požárům i ve Švédsku, kde shořelo přes 21 tisíc hektarů lesů.

Lesy středního pásu patří k oblastem, kde se nejvíc projevuje globální nárůst frekvence požárního počasí i podle letošní studie publikované v časopise Nature Communications.

Co do spálené plochy i ohrožení požárním počasím jsou na tom ve srovnání stále o poznání hůř státy Středomoří, kde v rámci jedné země v nejhorších sezonách shoří i nižší stovky tisíc hektarů. V budoucnu ale s pokračující změnou podle Trnky můžeme očekávat, že se k tomu, co jsme zvyklí vidět třeba při dovolené u moře, bude náš region přibližovat.

Z části už k tomu ostatně dochází.

Podle dat mezinárodního projektu FIRE-RES v posledních 30 letech připadalo průměrně 80 % veškeré spálené plochy lesními požáry na státy Středomoří. V roce 2018 a 2022 už se ale stalo, že lesy středního pásu a boreální lesy tvořily skoro polovinu spálené plochy – ač dodejme, že menší část lesů středního pásu leží i v Itálii a na Balkáně.

Třeba v Rumunsku v roce 2022 rekordní požáry spálily 162 tisíc hektarů, což už je srovnatelná plocha s velkými požáry ve Středomoří. Novináři z CIVIO k tomu dodávají, že spálená plocha tam byla co do procent z celkové rozlohy státu dokonce větší než ve Španělsku, které ve stejném roce rovněž zaznamenalo nerozsáhlejší požáry v historii záznamů dat EFFISu (přes 300 tisíc hektarů).

Rumunské požáry v roce 2022 jsou rovněž ukázkovým příkladem dalšího neblahého trendu, kterým je prodlužování požárové sezony. K většině z nich totiž došlo v březnu, přičemž brzo na jaře hořelo letos i na Slovensku a v Německu.

„Požární sezona se prodloužila a začíná už v únoru. Dřív byl až do března sníh, ale teď je ho málo a máme tu suché křoví,“ řekli k tomu novinářům z CIVIO polští hasiči.

Globálně se podle zprávy OECD požární sezona od roku 1979 prodloužila o 27 %.

Celosvětový pohled na požáry je nicméně velmi komplikovaný.

Například letošní studie na základě satelitních snímků zjistila, že požárů lesů globálně přibývá. Když bychom se ale podívali nejen na lesní požáry, ale na veškeré požáry vegetace, uvidíme globální úbytek.

Na paradox upozornila například už tato práce publikovaná v roce 2017, podle níž se za předcházejících 18 let plocha spálená divokými požáry celosvětově snížila téměř o čtvrtinu.

Bohužel tomu není proto, že by se člověku během let podařilo významně lépe bojovat s požáry nebo zlepšit prevenci. Autoři studie uvádějí, že hlavním důvodem celosvětového poklesu jsou změny krajiny v savanách a travnatých oblastech způsobené zejména rozšířením zemědělství a jeho intenzifikací. „Poklesy plochy se koncentrují v oblastech s nízkou až střední úrovní stromového porostu, zatímco v hustých lesech je pozorován nárůst,“ uvádí studie.

Konkrétně je největší dopad snižování spálené plochy připisován změnám v Africe, kde se významně zmenšila požární oblast kvůli omezení cíleného vypalování savan lidmi způsobeného obavami o majetek.

Podle hlavního autora studie Nielse Andely z NASA práce ukázala světu, že přímé lidské zásahy do krajiny mají na některých místech světa „jednoduše větší vliv“ než klimatická změna. Nikoliv, že klimatická změna nemá žádný vliv.