Článek
V severošvédské Kiruně začal výjimečný přesun 113 let starého kostela, který je ohrožen sesuvy půdy způsobenými více než stoletou těžbou železné rudy. Rozsáhlá červená dřevěná stavba z roku 1912 byla naložena na obří pojízdné plošiny, které ji přesunou pět kilometrů k novému centru města. Maximální rychlost přesunu činí 500 metrů za hodinu a cesta má trvat dva dny.
Podle projektového manažera Stefana Holmblada Johanssona, který má přesun na starosti, šlo o dlouhé a detailní přípravy. „Je to historická událost, velmi velká a složitá operace a nemáme prostor pro chybu. Ale všechno je pod kontrolou,“ řekl pro BBC.
Kiruna leží 145 kilometrů severně od polárního kruhu. Už v minulosti se zde přesouvaly nebo bouraly a znovu stavěly jiné budovy. Některé pamětihodnosti byly přemístěny v celku – například staré dřevěné domy v Hjalmar Lundbohmsgården, bývalý dům těžařského manažera Hjalmara Lundbohma či hodinová věž z původní radnice.
Podle švédských zákonů nesmí těžba probíhat pod budovami. „Nehrozí, že by lidé propadli trhlinami. Ale časem by došlo k poškození vody, elektřiny a kanalizace. Lidé se musí přestěhovat dříve, než selže infrastruktura,“ vysvětluje Robert Ylitalo, ředitel rozvojové společnosti Kiruny.
Náklady na stěhování města, odhadované na více než 10 miliard švédských korun (asi 22 miliard korun), hradí těžební společnost LKAB – největší zaměstnavatel v Kiruně.
Kostel, který byl kdysi zvolen nejkrásnější švédskou stavbou postavenou před rokem 1950, měří 35 metrů na výšku, 40 metrů na šířku a váží 672 tun. Inženýři jej nepřemisťují rozebraný, ale celý, podepřený ocelovými nosníky a převážený na samohybných modulech.
„Největší výzvou byla příprava silnice pro tak širokou budovu,“ říká Johansson. „Rozšířili jsme ji na 24 metrů, cestou jsme odstranili lampy, semafory i most, který měl být stejně zbourán,“ doplňuje.
Citlivou součástí přesunu je ochrana uměleckých pokladů uvnitř, zejména oltářního obrazu prince Eugena, člena švédské královské rodiny. „Není to něco, co byste sundali z háčku,“ vysvětluje Johansson. „Je přímo přilepený ke zdi, takže by hrozilo jeho poškození. Proto zůstává uvnitř, zcela zakrytý a zajištěný. Totéž platí pro varhany s tisícem píšťal.“
Pro místní obyvatele jde o hluboce emotivní událost. „Kostel sloužil po generace jako duchovní centrum i místo setkávání,“ vzpomíná Sofia Lagerlöf Määttä, která sem poprvé přišla jako dítě se svou babičkou. „Stěhování v nás probouzí vzpomínky na radost i smutek – a teď si ty vzpomínky bereme s sebou,“ říká Sofia.
Podobně to vnímá i projektový manažer Johansson, který kromě inženýrské práce zpívá v kostelním gospelovém sboru. „Je to pro mě velmi speciální úkol. Kostel před více než 100 lety postavila pro obec společnost LKAB. Teď ho stěhujeme do nového města. Jiná možnost zkrátka není,“ popisuje.
Pro místní farářku Lenu Tjärnberg má okamžik zvláštní význam. „Kostel odchází z místa, kam skutečně patří. Všichni víme, že se musí přestěhovat – žijeme v hornické komunitě a na dole závisíme. Jsem vděčná, že ho bereme s sebou do nového centra, ale je v tom i smutek, když vidíme, jak opouští půdu, kde se stal kostelem,“ říká farářka Tjärnberg.
Na trasu se vydaly tisíce místních obyvatel i návštěvníků, mezi nimi i švédský král Carl Gustaf. Celý přesun zachycuje švédská televize jako vzácnou chvíli, kdy se kus historie nejen zachovává, ale doslova se pohybuje spolu s ní.
