Hlavní obsah

Dostat se mezi „slona“ a „osla“ bude pro Muska těžké

Foto: Anna Moneymaker, Shutterstock.com

Elon Musk. Nedávno nosil Trumpovu čepici. Nyní jde do politiky na vlastní pěst.

Podporoval demokraty i republikány. Nyní se ale rozhodl, že se pokusí vklínit mezi ně a rozbít dlouholetou hegemonii. Elon Musk založil politickou stranu. Má nástroje a nahrává mu i doba, ovšem stále má před sebou nelehkou misi.

Článek

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Angus King a Bernie Sanders. Jediní dva američtí zákonodárci, kteří v závorce za jménem nemají písmeno R ani D, značící jednu nebo druhou z dominantních amerických politických stran – republikány a demokraty. Oba jsou ovšem členy demokratického senátorského klubu a druhý jmenovaný byl dvakrát dokonce členem Demokratické strany, a to když se v letech 2016 a 2020 ucházel o stranickou prezidentskou nominaci.

Podobně to historicky měli i další nezávislí zákonodárci. Často se také nechali zvolit za jednu ze stran a následně z ní vystoupili a stali se nezávislými, případně vstoupili do některé malé strany. Přesto je jich poměrně poskromnu – od začátku století celkem osm senátorů a pět členů Sněmovny reprezentantů.

Nerepublikánští a nedemokratičtí zákonodárci od roku 2000:

Senát: Angus King (Maine, 2013-), Bernie Sanders (Vermont, 2007-), Joe Manchin (Západní Virginie, 2010-2025), Krysten Synemaová (Arizona, 2019-2025), Joe Lieberman (Connecticut, 1989-2013), Dean Markley (Minnesota, 2002-2003), Jim Jeffords (Vermont, 1989-2007), Bob Smith (New Hampshire, 1990-2003)

Sněmovna reprezentantů: Paul Mitchell (Michigan, 2017-2021), Justin Amash (Michigan, 2011-2021), Virgil Goode (Virginie, 1997-2009), Jo Ann Emerson (Missouri, 1996-2013), Bernie Sanders (Vermont, 1991-2007)

U některých členů a členek Kongresu je stranická příslušnost poněkud složitější, jelikož oficiálně kandidují za místní stranu, která je však na celostátní úrovni součástí jedné z hlavních stran. Příkladem je například minnesotská senátorka Amy Klobucharová, zvolená za Minnesotskou demokratickou zemědělskou stranu práce, součást Demokratické strany. Její členové mají někdy v závorce za jménem (DFL a nikoli D).

Sdělení je tedy poměrně jasné – Spojeným státům vládnou slon a osel, zvířata která mají ve znaku republikáni, resp. demokraté. Zhruba od poloviny 19. století jsou jasnými hegemony a až na úplné výjimky do svého elitního politického klubu nikoho nepouští.

Ne, že by se o rozbití duopolu nikdo nepokoušel, ovšem poměrně rigidními americkými institucemi žádná třetí strana k moci nepřišla. Postupně tak ztroskotala Populistická strana (People's Party) na konci 19. století, v 10. letech minulého století pak Pokroková strany (Progressive nebo také Bull Moose Party) bývalého prezidenta Theodora Roosevelta, který nedostal republikánskou nominaci do prezidentských voleb, Americká nezávislá strana (American Independent Party) v 60. letech nebo naposledy Reformní strana (Reform Party of the United States of America) Rosse Perota v 90. letech.

Všechny měly ve své době nějaký význam a dokázaly více či méně ovlivnit politiku – například Rooseveltova prezidentská kandidatura za progresivisty v roce 1912 rozštěpila republikánské hlasy a zapříčinila tak vítězství demokrata Woodrowa Wilsona – ovšem dlouhodobě se žádná z nich neudržela.

Do řady vyzyvatelů dvou dominantních stranických struktur se nyní přidává nové jméno. A není na místě jej podceňovat, do politického boje se totiž vrhá nejbohatší muž Ameriky i světa Elon Musk. Má zkušenosti s oběma velkými stranami: nejdříve podporoval demokraty, následně byl blízkým důvěrníkem a členem kabinetu současného republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Po vzájemné roztržce a ostrých hádkách se však rozhodl založit vlastní stranu, kterou všelidově nazval America Party, Strana Ameriky.

Zahájí však America Party (v narážce na hitovou písničku zpěvačky Miley Cyrus) také Muskovu Party in the U.S.A.?

V tuto chvíli je to zatím těžké předpokládat. Miliardář rozhodně drží zajímavé – zejména finanční – karty a svou hru rozehrává v příhodné době. Nicméně, jak ukazuje i výše popsaná historie, vklínit se mezi slona a osla bude přesto enormně náročné.

Touha po nové straně

Musk – motivován tím, co označil jako pohrdání vysokými vládními výdaji, zejména v souvislosti s Trumpovým zákonem o masivní daňové politice a výdajích – oznámil vznik nové strany v sobotu. Den poté, co prezident svůj „big beautiful bill“ podepsal. Na své sociální síť X k tomu napsal, že strana byla oficiálně založena, aby vrátila Američanům svobodu, a že bude zastupovat 80 % voličů „uprostřed“.

Ještě o den dříve – na páteční Den nezávislosti – uspořádal na svém profilu anketu, kde se téměř dvě třetiny z více než 1,2 milionu hlasujících vyslovily pro vznik America Party.

Miliardář si tedy slibuje masivní podporu veřejnosti. Doba je pro to příhodná. Politologové již dlouhou dobu upozorňují na trend, který se zdaleka netýká jen USA, ale celého globálního Západu – úpadku tradičních politických stran a touze voličů po alternativách.

Ostatně již Muskův bývalý kůň – současný prezident Donald Trump – je toho poměrně dobrým příkladem. Ve všech třech svých kandidaturách měl sice obrazně oblečený republikánský trikot, ovšem mnohem důležitější než to byla jeho červená kšiltovka „Make America Great Again“. Trump totiž rozhodně není tradiční republikán ani tradiční politik a jeho hnutí MAGA se zdá být velmi silné – dost možná i silnější než samotná Republikánské strana.

Touha po něčem novém, netradičním a neokoukaném je tedy zcela zřejmá. Odhlédněme od ankety na Muskově účtu, která může být – a pravděpodobně také je – ovlivněná cílovou skupinou fanoušků podnikatele a v níž mohly hlasovat i účty, které nemají volební právo v USA. Co k tomu říkají sběry dat renomovaných agentur?

Podle loňského průzkumu agentury Gallup 58 % dospělých Američanů souhlasí s tím, že je v USA zapotřebí třetí strany, protože republikáni i demokraté „špatně reprezentují“ americký lid. To je pro Muska jistě dobrá zpráva, zvlášť v kombinaci s tím, že čistý rating Donalda Trumpa je v záporných číslech a podle nejnovějších dat společnosti YouGov téměř tři z pěti Američanů hodnotí nepříznivě i Demokratickou stranu.

To však neznamená, že nová strana automaticky uspěje. Podle Gallupu je podpora vzniku třetí strany již přes dvacet let v podstatě stabilní. Od roku 2003 se pro tuto myšlenku ve sběrech dat o veřejném mínění v průměru vyslovuje 56 % dotázaných Američanů. I přesto v mezičase žádné projekty neuspěly.

Studie dvou amerických politologů, Victora Y. Wu a Josepha Bafumiho, z května 2024 zjistila, že „nespokojení straníci“ – republikáni a demokraté nespokojení s vlastními stranami – by pravděpodobně centristickou alternativu ve velkém nepodpořili, jelikož i nespokojení voliči jsou na tuto variantu příliš polarizovaní. „Ochota signalizovat nespokojenost s vlastní stranou může naznačovat, že stranictví nefunguje jako výraz sociální identity, ale jako instrumentální odraz osobních ideologických preferencí,“ píší autoři.

Není přitom jisté, zda by je jakákoli nová strana dokázala zastřešit. Dostatečně silné stranické struktury a výrazné osobnosti jsou přitom pro jakýkoli ambiciózní projekt nutností.

Systémová a byrokratická bariéra

Volební systém USA není vůči třetím stranám vstřícný. Je založený na většinovém volebním systému a řídí se tedy zásadou vítěz bere vše. Není proto možné přijít s modelem, který funguje v řadě evropských zemí včetně České republiky. U nás může nová strana kandidovat díky silné osobnosti jejího zakladatele, získat část křesel v parlamentu a následně si vytvořit další osobnosti a dál posilovat.

V USA je k průniku do zákonodárných sborů nutné porazit obě etablované strany. Ovlivnit výsledek je možné i za menších zisků – jednoduše tím, že nová strana sebere výrazně více hlasů buď u republikánů, nebo u demokratů – ovšem excentrický miliardář Musk má dost možná větší ambice.

Vliv třetích stran na volby v USA

O tom, že na ovlivnění výsledku voleb – i těch prezidentských – a tedy i směřování Ameriky a celého světa stačí jen poměrně málo, se USA přesvědčily několikrát. Kandidát třetí strany přitom nemusí získat nikterak významný počet hlasů, natož pak členů Sboru volitelů.

Ty ostatně naposledy jinam než k republikánům nebo demokratům putovaly v roce 1968, kdy pět jižních států volilo kandidáta Americké nezávislé strany George Wallace. Miliardář a magnát Ross Perot získal v roce 1992 asi 19 % hlasů voličů a žádný hlas ve sboru volitelů, jelikož v žádném státě nebyl i přes celkově úžasný výsledek první na pásce.

Klasickým příkladem rušivé kampaně třetích stran je však prezidentská kandidatura Ralpha Nadera v roce 2000. Přispěla k velmi těsnému výsledku, kdy o šéfovi Bílého domu nakonec rozhodlo pouhých 537 hlasů na Floridě. Nader za Stranu zelených jich dostal více než 97 000. Lze přitom předpokládat, že pokud by liberální strana svého kandidáta nepostavila, směřovala by značná část těchto hlasů k demokratům a prezidentem by se tak místo George W. Bushe stal Al Gore.

Mimochodem více hlasů, než byl rozdíl mezi oběma favority, tehdy získalo i zbylých sedm kandidátů.

Foto: Flickr, Ralph Nader

Ralph Nader, který se o Bílý dům ucházel celkem čtyřikrát, na snímku z kampaně v roce 2008.

Pro jejich naplnění bude jeho strana muset splnit také různé byrokratické požadavky pro vstup na volební lístky. Státy a Federální volební komise mají pravidla a požadavky pro registraci nové politické strany. Státy mají také vlastní pravidla, často včetně požadavků na bydliště a podpisy voličů na petici. Mac McCorkle, profesor na Sanford School of Public Policy na Duke University, uvádí, že může jít o zásadní problém.

„Abyste se dostali na volební lístek, bude zde spousta požadavků na podpisy na petici,“ tvrdí profesor a upozorňuje, že například při loňských prezidentských volbách se s výjimkou Donalda Trumpa za republikány a Kamaly Harrisové za demokraty žádný kandidát či kandidátka neobjevil na volebních lístcích ve všech 50 státech. A to včetně Chase Olivera z Libertariánské strany, Jill Steinové ze Strany zelených a nezávislého Roberta F. Kennedyho mladšího. „Na druhou stranu (Musk) má pravděpodobně dost peněz na to, aby to dokázal,“ tvrdí politolog.

První střet s prezidentem? Kentucky

Peníze jsou zcela jistě nejsilnější kartou v ruce majitele společností SpaceX či Tesla. Jeho jmění má hodnotu více než 400 miliard dolarů a je nejbohatším mužem planety.

A o tom, jak důležité je v americké kampani nemít hluboko do kapsy, toho málokdo ví tak moc jako právě sám Musk. V loňském roce na podporu Donalda Trumpa a dalších republikánů utratil 288 milionů dolarů. Navíc může mít podporu i podstatné části miliardářů ze Silicon Valley, kteří tvoří nezanedbatelné mocenské centrum.

Silicon Valley v kontextu roztržky Trumpa s Muskem:

Musk v sobotu na X napsal, že se hodlá zaměřit na volby v polovině příštího roku. Svou strategii přirovnal k taktice řeckého generála Epaminonda proti Sparťanům: „Extrémně koncentrovaná síla na přesném místě na bojišti.“

Touto silou může být kromě peněz i mediální podpora. Miliardář Musk má v zádech sociální síť X (dříve Twitter) a nebojí se ji použít. Ba naopak ji používá extrémně často – frekvence jeho příspěvků je ohromná a jeho účet je s přehledem nejsledovanější.

ProfilPočet sledujících (v milionech)
@elonmusk222
@BarackObama130
@Cristiano116
@naredramodi109
@justinbieber109

Problém ovšem je, že Musk se u řady voličů zdiskreditoval a jeho aura již zdaleka není tak silná jako dřív. Liberální voliče tíhnoucí k demokratům, kteří jej dříve obdivovali jako progresivního podnikatele s ekologickými úmysly, proti sobě poštval zdánlivě bezmeznou podporou Trumpa a velmi konzervativní agendy. Naopak konzervativce si znepřátelil ostrými hádkami s prezidentem, který na něj během nejhlubší krize vzájemných vztahů vytahoval špínu včetně údajného užívání tvrdých drog.

Někteří politologové tak věří, že by Musk nejlépe udělal, pokud by se stáhnul do ústraní a pouze do kampaně sypal peníze. Jeho popularita totiž není nijak závratná. Podle přehledu statistika Nate Silvera z časopisu Silver Bulletin, který shromažďuje stovky průzkumů o Muskovi, má na podnikatele přibližně 55 % Američanů negativní názor, zatímco pozitivně jej vnímá 37 % obyvatel USA. Trend navíc hovoří jasně v jeho neprospěch.

Limity Muskovy osobnosti se ukázaly už na začátku letošního roku. Miliardář a s ním spojené skupiny věnovaly více než 20 milionů dolarů ve snaze pomoci konzervativcům převzít kontrolu nad Nejvyšším soudem ve Wisconsinu. Ale i když byl závod zaplaven Muskovými penězi, konzervativní kandidát na soudce – kterého podpořil i Trump – v dubnu s velkým náskokem prohrál s liberální kandidátkou Susan Crawfordovou.

Muskova osobní angažovanost v závodě jeho kandidátovi uškodila, komentoval později pro média Barry Burden, ředitel Centra pro výzkum voleb na Wisconsinské univerzitě.

Nepomohlo ani to, že Musk nařídil svému America PAC, aby platil registrovaným voličům za podpis petice, a několik voličů tak vyhrálo ceny v hodnotě milionu dolarů. Miliardář sklidil i posměšky, když osobně vedl kampaň v pěnové sýrové čepici na hlavě, která je však pro místní symbolem jisté hrdosti a talismanem fanoušků tamního fotbalového týmu.

Foto: Getty Images

Ve Wisconsinu Muskovi nepomohla ani sýrová čepice.

I kdyby ovšem Musk získal veřejnost na svou stranu a nechal ji zapomenout na vlastní rozporuplnou osobnost, stále se to nemusí přetavit ve volební vítězství. V tuto chvíli ani nevíme, zda o volený mandát plánuje usilovat on sám.

Jisté je pouze to, že do boje o nejdůležitější křeslo v zemi – to v Oválné pracovně – by musel vyslat nějakou dvojku. Americká ústava mu totiž coby rodákovi z Jižní Afriky prezidentství zakazuje.

Ostatně celkově toho zatím o America Party víme jen opravdu málo.

Kdo jsou Muskovi lidé? První významný politický spojenec se rýsuje ve 4. distriktu v Kentucky. V příštím roce bude tamní místo ve Sněmovně reprezentantů obhajovat republikán Thomas Massie, který hlasoval proti Trumpovu legislativnímu balíčku.

Kongresman na svém profilu na X sdílel zprávu o Muskových plánech podpořit jeho znovuzvolení a komentoval to prostým sdělením: „Právě se stala zajímavá věc.“ Musk odpověděl: „Jsi úžasný.“

Foto: thomasmassie.com

Kongresman Thomas Massie z Kentucky, nový Muskův spojenec.

Massie prezidenta kritizoval i za jeho útok na Írán, a vysloužil si tak od něj na Truth Social označení „slabý, neefektivní a neuctivý k naší skvělé armádě a všemu, za čím stojí“. Server Axios následně informoval o tom, že šéf Bílého domu spustil MAGA PAC ve snaze sesadit Massieho z Kongresu.

Tradičně konzervativní Kentucky tak pravděpodobně přivítá první ostrý střet bývalých spojenců – nejmocnějšího muže světa Trumpa a nejbohatšího muže světa Muska.

Hlavně trpělivost

Střet v Kentucky také možná ukazuje, že pravou podstatou Muskových současných snah je zejména touha postavit se Trumpovi. McCorkle uvedl, že nevěří tomu, že by Musk „strávil zbytek svého života snahou vytvořit novou stranu“. Jde podle něj pouze o osobní spor s Trumpem a snahu potopit prezidentovo dědictví.

Těžko ovšem říct. Miliardářovy ambice jsou jistě velké a i vznik nové strany prezentuje jako historický moment. K významnému úspěchu a vklínění do současných struktur před ním ovšem stojí ještě jedna výzva: překonat sám sebe, vlastní netrpělivost a enormní ego.

Pokud má skutečně využít šanci a vybudovat něco velkého, nemůže se zaměřit pouze na vymezování proti bývalému spojenci. Politologové upozorňují, že jím avizovaná taktika „extrémní koncentrace síly“ může mít krátkodobě značný význam, ale pravděpodobně nebude mít sílu změnit dosavadní pořádky.

Muskova netrpělivost navíc může na kandidátky America Party přitahovat oportunisty, kteří uslyší zejména na vysoké finanční prostředky, jimiž je podnikatel podpoří.

Velkou a ambiciózní politickou stranu je nutné vybudovat na funkčních strukturách a jasném programu. Ten zatím Musk nedefinoval. Na síti X pouze souhlasil s uživatelem, který se zasazoval o stranickou platformu, jež vyzývá ke snížení státního dluhu, modernizaci armády pomocí umělé inteligence a robotiky, podpoře deregulace a svobody projevu, podpoře „protechnických“ a pronatalistických postojů a podpoře „centristické politiky všude jinde“.

To jsou jistě přelomové a skoro až historické otázky. Přesně na takových nové velké strany vznikaly. Ostatně k poslednímu mohutnému otřesu v americké politice došlo v polovině 19. století, kdy v roce 1854 vznikla Republikánská strana, která se vyprofilovala na protiotrokářských postojích. Rostla rychle a již v roce 1860 se její kandidát poprvé stěhoval do Bílého domu. Nebyl to nikdo jiný než Abraham Lincoln.

Pro podobný otřes je však bezpodmínečně nutná uvěřitelnost. A v tuto chvíli se nezdá, že by měl Musk překonat všechny překážky v čele s vlastní rozporuplnou osobností a pro svou věc získat více hlasů než některá z etablovaných stran, natožpak kýžených 80 % voličů.

Doporučované