Vláda selhala, ale „zemětřesení je boží trest“. Erdogan má i hlasy ze stanů

/Od našeho zvláštního zpravodaje v Turecku/

Zhruba šest tisíc let starý hrad byl jedním z poznávacích znaků jihotureckého Gaziantepu. Po únorovém zemětřesení je na něj ale smutný pohled. Značná část zdí se následkem otřesů zřítila, a to navzdory tomu, že město u syrských hranic neleží přímo na tektonickém zlomu, jako třeba Hatay nebo Adiyaman.

Jinak ale ve městě známém pistáciemi zemětřesení příliš znát není, hromady suti jsou vidět spíš výjimečně, stejně jako bagry. Přesto hraje Gaziantep v oblasti postižené neštěstím klíčovou roli – právě zde se nachází hlavní centrum humanitární pomoci a působí tu mnohé světové neziskové organizace včetně českého Člověka v tísni, jenž tu má základnu pro pomoc Sýrii.

I ve zdejší provincii jsou nicméně města, která byla zasažena mnohem hůře než právě Gaziantep: „Například města Islahiye a Nurdagi leží více na trase zlomu, ta byla téměř celá zničena. Míra destrukce záleží na více faktorech: typu půdy, blízkosti epicentra i kvalitě staveb,“ vysvětlil v rozhovoru pracovník jedné z mezinárodních neziskovek, který si nepřál zveřejnit své jméno, ale redakce ho zná.

Syřanka Aya, jež působí také v humanitárním sektoru, přidává ještě jedno specifikum Gaziantepu, kterým je kvalitní samospráva. V jejím čele stojí Fatma Şahinová, jež se na rozdíl od některých kolegů v jiných městech vypořádala s následky katastrofy mnohem lépe.

„Zemětřesení například výrazně poničilo dálnici vedoucí do Gaziantepu. Opravili ji prakticky okamžitě, i to byla její zásluha,“ chválí Aya političku vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).

Dům, v němž Aya bydlí, má sice mnohé praskliny, statik ho ale uznal za obyvatelný. Bezprostředně po zemětřesení Aya na týden odjela z města, protože zde nebyla elektřina, nešel plyn a panovala právě velká zima.

Stanové tábory už ve městě nejsou, jednou z mála výjimek je městečko s osmi desítkami stanů v parku Masal. V době návštěvy Seznam Zpráv v něm byly pouze ženy a děti, jednou z nich je i 40letá Jasmine, jejíž dům se zřítil. „Nevíme kdy, nové domy ale určitě dostaneme co nejdříve,“ věří a zmiňuje pomoc, jež lidem poskytly Pákistán a Velká Británie.

Na otázku, koho bude volit, odpovídá Tayyipa, tedy prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V tom ji podporuje i několik okolo stojících žen. Původně sice zmiňovaly, že se státní pomocí spokojené nejsou, za to prý ale může jen radnice, ne prezident.

V provincii Gaziantep se ostatně vládní AKP tradičně daří. V posledních volbách zde dostala přes 65 procent, v nedalekém hraničním městě Kilis pak bylo její vítězství naprosto drtivé.

Síla Erdoganovy strany je vidět i ve 175tisícovém městě Nizip, v jehož centru stále bagry odklízejí trosky dvou domů. „V sutinách jednoho z nich zahynulo 53 lidí,“ říká smutně mladý inženýr Adem, který se jako jeden z mála místních chystá volit opoziční Národní koalici.

Většina ostatních oslovených byla s reakcí vlády na zemětřesení spokojená a hodlá znovu podpořit AKP, která zde minule dosáhla na pěkných 70 procent.

Při rozhovorech s mladými lidmi je často slyšet ještě jedno jméno, a to bývalého politika opozičních republikánů Muharrema Inceho. Ten je sice podle průzkumů zcela bez šance, přesto ale odmítl vzdát svou kandidaturu a očekává se, že může sebrat několik procent opozičnímu vůdci Kemalu Kiliçdarogluovi, a snížit tak jeho šance na případné vítězství v prvním kole. Část lidí dokonce Inceho podezřívá, že se nechal z tohoto důvodu Erdoganem koupit.

Popularitu u mladých možná získal i svou aktivitou na sociálních sítích, ale roli hraje i jeho věk – Erdogan se sedmdesátce blíží, Kiliçdaroglu ji už dávno překročil. Incemu je 58 let.

Jak se nakonec následky zemětřesení na volbách projeví, je podle výše zmíněného pracovníka neziskovky těžké odhadovat. „Faktem ale je, že došlo k obrovským přesunům lidí, z provincie Hatay odešlo 60 procent obyvatel, z provincie Adiyaman přes 50 procent. Nejsou na to průzkumy, stejně jako mnoho analytiků a novinářů si ale myslím, že to mít dopady bude,“ odhaduje.

Poukazuje přitom i na skutečnost, že přesídlení lidé si buď musí požádat o změnu voličské registrace, nebo se vrátit a volit v místě trvalého bydliště. První varianta je poněkud ošidná, protože pak mohou přijít o některé sociální dávky určené obětem zemětřesení.

„Důležitým faktorem je i náboženství. Máme tu tisíce lidí, kteří jsou přesvědčení, že katastrofa je trestem od Boha, ti pak vládu z ničeho vinit nebudou,“ dodává.

Lidé ze zničených měst mířili dvěma směry – zatímco část odešla do provincií, které pokládala za bezpečné, jako je Mardin, Kayseri, ale třeba i do vzdáleného Istanbulu, část lidí zůstala v regionu a jen se přesunula na venkov.

„Takových lidí jsou dva miliony,“ říká zaměstnanec neziskovky s tím, že tito lidé odešli většinou za příbuznými. Venkov je přece jen z hlediska zemětřesení bezpečnější, je snazší vyběhnout z rodinného domu než z desetipatrové budovy.

V oblastech, kde zemětřesení udeřilo, byla vládní Strana spravedlnosti a rozvoje silná. Co udělalo zemětřesení s její podporou, se dozvíme v polovině května.