Článek
Jeden toulavý pes spustil před pár týdny v Itálii sérii mimořádných opatření. V pohotovosti byli lékaři, veterináři i hygienici. Nezbytné bylo trasování kontaktů, nutnost karantény i mimořádné očkování u tisíců psů a koček. Důvod? Pes byl nakažený vzteklinou.
Postexpozičnímu očkování se nevyhnuli ani lidé, kteří byli se zvířetem v kontaktu. Může se to zdát jako přehnané jen kvůli jednomu zvířeti, ale k těmto opatřením měly italské úřady dost vážné důvody. Od roku 2013 nebyl v zemi zaznamenán žádný případ této nebezpečné infekce.
Jakmile se u vztekliny objeví příznaky, je na 100 % smrtelná, a to jak u zvířat, tak u lidí. Žádná účinná léčba dodnes neexistuje.
„To, že je Česko od roku 2004 oficiálně zemí prostou vztekliny, neznamená, že by vzteklina zmizela ze světa. Naopak, v mnoha zemích je stále běžná,“ upozorňuje Milan Trojánek, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol a Homolka.
Právě tam každý týden ošetří několik Čechů, které v zahraničí pokousalo nebo poranilo zvíře a hrozí, že by se mohli nakazit vzteklinou. Zatím tam na rozdíl od podobných pracovišť jinde v Evropě nemusí řešit, že by k pokousání nebo poranění psem či kočkou došlo přímo v Česku.
Tak to ale nemusí zůstat. Skutečnost, že se v Česku vzteklina nevyskytuje, nemusí platit napořád, jak ukazuje i zmiňovaný případ z Itálie. V souvislosti s ním vydala varování i Státní veterinární správa.
Zachráněné štěně se vzteklinou
Štěně původem z Maroka si italská rodina adoptovala během dovolené na jihu Španělska v listopadu 2025. Tam také dostalo první očkování, které ale v této zemi standardně neobsahuje vakcínu proti vzteklině.
Na začátku prosince fenku převezli do Itálie a registrovali do italské databáze psů. I tam bylo zvíře očkováno, ale opět nikoliv proti vzteklině. Letos v květnu se u feny objevily neurologické příznaky a agresivita. Pokousala svou majitelku a nakonec musela být utracena. Vyšetření vzorků nervové tkáně potvrdilo vzteklinu, což zalarmovalo italské úřady.
„Ačkoli k události nedošlo na území České republiky, případ je důležitým varováním i pro českou veřejnost. Ukazuje, že dovoz nebo adopce zvířete ze zahraničí, zejména z oblastí, kde neplatí veterinární standardy Evropské unie, může představovat vážné zdravotní riziko,“ varuje Zbyněk Semerád, ústřední ředitel Státní veterinární správy ČR.
Příznaky vztekliny
První příznaky se mohou objevit až po několika týdnech nebo měsících. Onemocnění prochází několika fázemi.
Nástup nemoci se může projevit brněním a/nebo necitlivostí kůže v okolí místa kousnutí nebo škrábnutí, jež infekci způsobilo, bolestí svalů, nevolností a zvracením, hydrofobií (úzkostí při pohledu na vodu nebo při kontaktu s ní) a aerofobií (úzkost při větrání).
Pak se nemoc rozvine buď do zuřivé formy, nebo do paralytické formy.
Příznaky zuřivé formy jsou extrémní rozrušení nebo agrese, neklid, záchvaty, halucinace, delirium, tachykardie, záškuby svalů, paralýza obličeje, nadměrné slinění.
Paralytická forma se projevuje slabostí počínající v místě kousnutí a šířící se do celého těla, brněním, paralýzou a kómatem. Vždy končí úmrtím pacienta.
Zdroj: Evropské středisko pro kontrolu nemocí
Jakýkoliv případ vztekliny znamená vážná rizika pro zdraví lidí i zvířat. A jakmile se v nějaké zemi objeví, může přijít o svůj status země prosté vztekliny. Získat ho znamená velké úsilí veterinářů, lékařů, hygieniků i dalších a také nutnost značně investovat.
Důkazem je i Česko. Ačkoliv úřady řeší vzteklinu už od začátku 20. století a povinně se psi očkují od roku 1953, trvalo sedm desetiletí práce, než stát získal oficiální status země prosté vztekliny.
A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč veterináři varují před adopcemi psů ze zahraničí. Do Česka se totiž běžně dostávají psi ze zemí, kde se vzteklina stále vyskytuje, včetně Rumunska nebo Ukrajiny. Stačí pomyslné psí oči, dojemný příběh, který získá pozornost na sociálních sítích, a takový pes už je na cestě do Česka.
„Algoritmy sociálních sítích ty nejdojemnější příběhy vystřelí nahoru a lidé získají pocit, že takové zvíře prostě musí rychle zachránit. Zvlášť když si přečtou, že jinak bude pes utracen,“ říká pro Seznam Zprávy Kateřina Řežábková, zakladatelka útulku AniDef, který má za sebou více než 3500 úspěšných adopcí.
Podle ní se lidé v takové chvíli rozhodují hlavně emotivně a jiné zásadní aspekty adopce opomíjejí. „Asi kdokoliv, kdo se poprvé v cizině setká se smečkami toulavých psů, je v šoku, protože nic takového u nás neznáme. Je těžké se smířit s realitou viditelně nemocných nebo zraněných psů, kteří živoří v těžkých podmínkách, a u řady lidí vyhraje touha zachránit aspoň jednoho z nich,“ dodává.
Právě tak nějak možná začal případ vztekliny v Itálii. Podobný příběh se odehrál i v roce 2021 v Sasku, kde se objevila vzteklina u psa, kterého majitel adoptoval během dovolené v Turecku a nelegálně dovezl do Německa.
Přesné statistky, kolik takových zachráněných psů se do Česka dostalo, neexistují. Mnohdy tyto adopce probíhají nelegálně a zvířatům chybí potřebné dokumenty potvrzující, že nejsou z hlediska vztekliny i dalších infekcí rizikem.
„Můžeme jen odhadovat, kolik takových psů v Česku žije. Může jich být několik tisíc, možná i deset tisíc. Ale jak část adopcí probíhá nelegálně, nedá se to přesně zjistit,“ konstatuje Řežábková.
Obcházení pravidel stálo i za nedávným případem vztekliny v Sasku. Letos v únoru německé úřady potvrdily vzteklinu psa, který byl adoptován původem z Ruska. Ukázalo se, že i když podle dokumentů mělo být zvíře očkováno a také vyšetřeno na přítomnost protilátek, ve skutečnosti tomu tak nebylo.
Vzteklina se objevuje i v sousedních zemích
Výskyt vztekliny úřady napříč Evropou pečlivě sledují. Zatímco západoevropské země, včetně Česka, jsou v tomto ohledu bezpečné a vzteklina se tu až na jednotlivé zavlečené případy neobjevuje, v jiných zemích se toto onemocnění stále vyskytuje. Nejčastěji ho přenáší lišky, psi nebo kočky, ale nakazit se může jakýkoliv savec, včetně přežvýkavců a koní.
Sporadicky se případy vztekliny objevují v Polsku, v Maďarsku nebo na Slovensku. „V některých oblastech světa, například v části Evropy, byla vzteklina eradikována díky orální vakcinaci lišek a očkováním domácích psů. I přesto se ale vzteklina stále vyskytuje především na východě Evropy a na Balkáně,“ popisuje pro Seznam Zprávy profesor David Modrý, který působí na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity.
Vzteklina u netopýrů
I když je Česko země bez výskytu vztekliny u psů, lišek a dalších savců, riziko nákazy není úplně nulové. U netopýrů, včetně těch, kteří žijí v Česku, se mohou objevit netopýří lyssaviry, ty jsou podobné virům způsobujícím vzteklinu u psů nebo lišek. Také mohou vyvolat stejně závažné a smrtelné onemocnění nervového systému.
Riziko nákazy pro běžného člověka je velmi nízké, ale roste, pokud člověk s netopýrem manipuluje holýma rukama, zvíře ho kousne nebo poškrábe. Problémem může být i to, když člověk spí v místnosti, kde se netopýr objevil a nejde vyloučit kontakt. I proto je na místě vyhledat lékařskou pomoc, která by pravděpodobně obnášela postexpoziční očkování proti vzteklině. I když v posledních třiceti letech bylo v Česku potvrzeno jen několik případů onemocnění u netopýrů, opatrnost je namístě.
Základní pravidlo je nesahat na netopýra holýma rukama. Pokud najdete zraněného nebo dezorientovaného netopýra, nesnažte se ho zachraňovat sami, ale kontaktuje záchrannou stanici pro volně žijící živočichy. Pokud vás netopýr kousne nebo poškrábe, ránu okamžitě omyjte vodou a mýdlem a vyhledejte lékaře.
Zvířata navíc nijak zvlášť neřeší hranice států, takže spolu s nimi může přijít i vzteklina. Zvlášť když v zemích, jako jsou Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Moldavsko nebo Rumunsko, se vzteklina objevuje jak u divokých, tak u domácích zvířat.
To také znamená, že mohou onemocnět i lidé. V roce 2025 takto v Rumunsku zemřel člověk na vzteklinu po pokousání toulavým psem.
Vzteklina z dovozu se týká i lidí
Většina evropských případů úmrtí na vzteklinu u lidí se ale týká těch, co se nakazili v zahraničí. Podle Evropského střediska pro kontrolu nemocí (ECDC) na podzim loňského roku zemřel ve Francii muž, který se během cest do zahraničí dostal do kontaktu s toulavými kočkami.
Smutný byl případ norské zdravotní sestry, která v roce 2019 trávila dovolenou na Filipínách. Na ulici našla opuštěné štěně a začala se o něj starat. Při hře jí štěně několikrát kouslo a poškrábalo. Měla jen drobné ranky, a tak nikdo nepomyslel na vzteklinu. Po pár týdnech ale žena zemřela na vzteklinu.
„Řada lidí si stále myslí, že nebezpečné je pouze dramatické pokousání agresivním zvířetem. Ve skutečnosti může být rizikové i malé kousnutí, škrábnutí kontaminované slinami nebo olíznutí otevřené rány zvířetem,“ vysvětluje Martina Načeradská, veterinární lékařka, která vede vlastní kliniku na Praze 10. Rizikový je i kontakt zvířecích slin se sliznicemi očí, nosu nebo úst.
Každý rok se podle ECDC objeví v Evropě několik jednotlivých případů úmrtí na vzteklinu u lidí. Naštěstí jich není víc i díky tomu, že existuje očkování, jak pro zvířata, tak pro lidi. Navíc lidé, u kterých existuje riziko, že se dostali do kontaktu s virem vztekliny, mohou podstoupit tzv. postexpoziční profylaxi.
Pacienti, které v zahraničí pokouše nebo poškrábe zvíře, běžně míří i na česká infekční oddělení a kliniky. Nejčastěji ke zranění došlo v Asii, Africe, na Blízkém východě nebo v Latinské Americe.
„Cílem tzv. postexpoziční profylaxe je zabránit tomu, aby se virus dostal z místa poranění do nervového systému. Jakmile se totiž rozvinou klinické příznaky vztekliny, je onemocnění prakticky vždy smrtelné, prevence po expozici proto musí být provedena včas,“ zdůrazňuje infektolog Trojánek. Jakmile se objeví první příznaky onemocnění, bývá pozdě.
