Článek
Z bylinných čajů, akupunktury nebo meditace se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může stát plnohodnotná součást zdravotnictví, píše Guardian. Tradiční medicína má podle odborníků obrovský potenciál, jen je potřeba ho vědecky podložit.
„Je to nesmírně vzrušující,“ říká Shyama Kuruvilla, která vede Globální centrum WHO pro tradiční medicínu. „Netvrdím, že už víme, co funguje a co ne, ale právě teď tu máme příležitost to zjistit.“
Podle WHO mají léčebné systémy, které vznikly dávno před moderní biomedicínou, dosud nevyužitý potenciál. Jde například o indickou ájurvédu, čínskou akupunkturu nebo bylinnou léčbu s africkými kořeny. Jejich možnosti by nyní měla pomoci odhalit nová desetiletá strategie, kterou státy letos odsouhlasily. Jejím cílem je mimo jiné opatřit důkazy, zavést regulaci praktik a tam, kde to dává smysl, je začlenit do klasického zdravotnictví.
Tradiční léčbu dnes WHO definuje jako soubor přístupů k péči o zdraví, které vznikly mimo západní biomedicínu.
„Například meditace byla považována za něco ezoterického, ale díky pokroku v neurovědě dnes vidíme na magnetické rezonanci změny mozkových vln, které jsme dřív nemohli zachytit,“ uvedla Kuruvilla.
K dispozici jsou nástroje, které umožní praktiky tradiční medicíny ověřit – od umělé inteligence přes genomiku až po magnetickou rezonanci. Vědci tak mohou například zkoumat chemické vlastnosti bylin nebo sledovat změny v mozku lidí během meditace.
WHO tento týden na světovém summitu v Indii představila novou skupinu zaměřenou na tradiční medicínu. Podle Dr. Yukiko Nakatani, zástupkyně generálního ředitele WHO pro zdravotní systémy, přístup a data, jde o klíčový moment: „Tradiční medicína je součástí kulturního dědictví a národní identity a stále víc se ukazuje jako důležitý prvek primární zdravotní péče.“
Za modelový příklad dává WHO Thajsko. Tamní vědci sledují tradiční léčebné postupy, provádějí klinické studie a díky tomu se některé bylinné přípravky dostaly na seznam základních léků. Letos v květnu thajské ministerstvo zdravotnictví dokonce doporučilo lékařům nahradit část klasickým léků tradičními přípravky.
V některých zemích už tradiční léčbu zajišťují vysokoškolsky vzdělaní odborníci, například v Indii či Číně. Právě zapojení těchto pracovníků ve více zemích by podle WHO mohlo pomoci řešit celosvětový nedostatek zdravotníků.
Objevily se však obavy, že se tímto způsobem může do zdravotnických systémů dostat i nevědecká homeopatie. Od toho se ale organizace distancuje: „Homeopatie nespadá do definice tradiční medicíny WHO. Vznikla až na konci 18. století a pro tuto praxi neexistují dostatečně silné důkazy,“ říká Kuruvilla. Zároveň ale dodává, že bychom neměli být nepřístupní novým zjištěním: „Pokud se objeví nové důkazy, myslím, že máme povinnost být jim otevřeni.“
WHO podle ní posuzuje všechny přístupy medicíny podle stejných kritérií: „Je to podloženo spolehlivými důkazy, zejména co se týče bezpečnosti a účinnosti? A pokud ne, WHO to nepodporuje – ať už jde o biomedicínu, nebo tradiční medicínu.“
Z průzkumů organizace vyplývá, že většina tradičních a doplňkových metod není součástí veřejného zdravotnictví. Lidé si je platí sami a často takové praktiky nepodléhají žádným standardům. Zájem o ně ale roste, i kvůli tomu, že moderní zdravotnictví je v některých zemích pro řadu lidí nedostupné. „Ignorovat to nešlo, protože by to znamenalo, že se vše bude dít bez jakýchkoli bezpečnostních standardů,“ říká Kuruvilla.
