Zkoumá Putina a říká: Je zvláštní, že chce stále vypadat jako před 25 lety

Ruský prezident Vladimir Putin by chtěl žít co nejdéle. Velmi proto dbá na svou dobrou fyzickou kondici, ale také zapřáhl celý stát, aby investoval v přepočtu stovky miliard korun do výzkumu dlouhověkosti.

Vzhledem k tomu, že nechal upravit ústavu tak, aby mohl vládnout déle, je otázka věku spojena i s tím, kdo bude v čele země stát.

„Putin nepřemýšlí jen v horizontu příštích šesti nebo 12 měsíců jako většina politiků. Přemýšlí v řádu desetiletí, možná i staletí, a především o tom, jaký historický odkaz po sobě zanechá. A právě s tím podle mě souvisí i jeho zájem o prodlužování života,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Brian D. Taylor, autor knihy Kód putinismu, která zkoumá způsob ruského vládnutí.

Deník The Wall Street Journal přišel se zjištěním, že Kreml investuje v přepočtu stovky miliard korun do výzkumu dlouhověkosti. Co vlastně víme o tom, jak vážně Putin bere otázku dlouhověkosti a případně i svého zdraví?

Velká část toho, o čem se bavíme, je do jisté míry spekulace. Je těžké přesně vědět, co si Vladimir Putin o těchto věcech skutečně myslí.

Zároveň vidíme, že v Rusku proudí značné finanční prostředky do výzkumu zaměřeného na prodlužování života. Víme, že je do něj zapojena i Putinova dcera a také jeho blízký spojenec Michail Kovalčuk. Zdá se tedy, že jde o oblast, kterou jeho okolí bere velmi vážně.

Z politologického hlediska Putin zapadá do kategorie takzvaných personalistických diktatur.

Co to v tomto kontextu znamená? Jak se personalistické diktatury liší od dalších autoritářských režimů, jako jsou vlády jedné strany nebo vojenské junty?

Je pro ně charakteristické, že vůdce čelí jen velmi omezeným institucionálním brzdám a protiváhám. Chybějí mechanismy, které by jeho moc vyvažovaly – a to i ve srovnání s některými jinými autoritářskými systémy. Celý aparát se přizpůsobuje přáním a rozmarům samotného vůdce.

Z investic do tohoto výzkumu i z jeho známého rozhovoru s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem z loňského podzimu lze usuzovat, že se Putin otázkou dlouhověkosti skutečně zabývá. Média navíc opakovaně informovala, že podstupuje neobvyklé léčebné procedury, což jen posiluje dojem, že tématu přikládá osobní význam.

Asi nejpodivnější z těch zpráv byla ta, že se koupe v krvi získané z paroží určitého druhu sibiřského jelena. Koluje kolem něj celá řada podobných informací.

Je mu 73 let, což je na ruského muže poměrně vysoký věk. V porovnání s některými světovými lídry to samozřejmě není tolik – americkému prezidentovi je přes osmdesát –, ale přesto už jde o věk, kdy člověk o těchto věcech přemýšlí.

Víme, že Putin je posedlý zdravím dlouhodobě. Ale máte pocit, že v poslední době to je pro něj ještě větší téma?

Ano, mám dojem, že čím déle je u moci, čím je starší a čím méně institucionálních omezení jeho vláda má, tím více začíná svou roli chápat v širším historickém kontextu. Přemýšlí o svém odkazu, o tom, jaké místo zaujme v dějinách.

Často mluví o „tisíci letech ruských dějin“ – což historicky není úplně přesné – , ale zjevně uvažuje o staletích ruské historie a porovnává se s nejvýznamnějšími ruskými a sovětskými vládci.

V této souvislosti je zajímavý jeden známý výrok ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova z prvního dne invaze na Ukrajinu.

Tehdy se v Kremlu konalo setkání s řadou nejbohatších ruských podnikatelů. Cílem setkání bylo mimo jiné připoutat tyto podnikatele k válce a přimět je, aby za ni nesli spoluodpovědnost. Jeden z nich tehdy zahlédl Sergeje Lavrova, kterého znal, a šel za ním. Zeptal se ho: „Co se děje? Kdo Putinovi poradil, aby tuhle válku rozpoutal? Proč se to stalo? Kdo byl jeho poradcem?“

Podle zdrojů deníku Financial Times se na něj Lavrov podíval a odpověděl: „Vladimir Putin má tři poradce: Ivana Hrozného, Petra Velikého a Kateřinu Velikou.“

Putin často používá tato historická přirovnání.

Myslím, že tato historka dobře vystihuje způsob, jakým Putin uvažuje. Ostatně v některých svých projevech se sám přirovnává k Petru Velikému a mluví o tom, čeho se mu údajně podařilo dosáhnout. Putin tedy nepřemýšlí jen v horizontu příštích šesti nebo 12 měsíců jako většina politiků. Přemýšlí v řádu desetiletí, možná i staletí, a především o tom, jaký historický odkaz po sobě zanechá.

A právě s tím podle mě souvisí i jeho zájem o prodlužování života. Pokud přemýšlí o tom, jak dlouho chce vládnout a jaké místo chce zaujmout v dějinách, je logické, že uvažuje i o tom, jak si život co nejvíce prodloužit. Podle současné ústavy může zůstat u moci až do roku 2036. To mu bude asi 85 let. A zdá se, že i s touto možností ve svých úvahách počítá.

Myslíte, že uvažuje i za tímto horizontem?

Myslím, že ano. Je to samozřejmě jen odhad. Nevím, jestli přemýšlí i o době po roce 2036, ale zjevně mu velmi záleží na tom, jak bude jednou hodnocen v dějinách a jak obstojí ve srovnání s dalšími takzvanými velkými ruskými vládci.

O tom, zda byli skutečně velcí, můžeme vést debatu, ale jde o osobnosti, které jsou takto běžně vnímány. Zdá se mi, že právě v tomto rámci o sobě uvažuje i Putin.

Zmínil jste, že téma dlouhověkosti není jen vědeckou otázkou, ale také politickou. Co podle vás tento vývoj vypovídá o stále větší personalizaci ruského politického systému?

Skutečnost, že stát investuje miliardy dolarů do výzkumu zaměřeného na prodlužování života a že do jeho vedení dosazuje lidi z Putinova nejbližšího okruhu, ukazuje, že jde o jeho osobní prioritu.

A v okamžiku, kdy se něco stane osobní prioritou Vladimira Putina, stává se to automaticky prioritou celého ruského státu. Tak jednoduše tento systém funguje. I kdyby šlo jen o jeho osobní posedlost, lidé kolem něj musí dávat najevo, že ji berou vážně a aktivně se jí věnují.

To dobře ilustruje způsob, jakým se dnes v Rusku přijímají rozhodnutí. Putin může prakticky podle svého zájmu měnit směřování státní politiky v jakékoli oblasti. Samozřejmě se nemůže zabývat vším a řadu témat jednoduše přehlíží, protože se soustředí jen na některé z nich. Zdá se ale, že právě dlouhověkost je z nějakého důvodu jedním z témat, kterým přikládá mimořádnou důležitost.

Viděli jsme, že jeho prioritou je i zdraví obecně. Vídáme mnoho fotografií, kde plave, jezdí na koni, zkrátka se prezentuje jako člověk ve formě. V jistém smyslu to lze asi vnímat jako vzkaz veřejnosti. Nebo jak to vidíte vy?

To byla velmi důležitá součást jeho image, zejména když se poprvé stal prezidentem. Tehdy totiž výrazně kontrastoval s Borisem Jelcinem, který byl vnímán jako unavený, nemocný a silně závislý na alkoholu. Putin naopak působil mladě, fyzicky zdatně a atleticky.

Existuje i diskuze o tom, jak jeho tým poradců a mediálních stratégů velmi cíleně budoval obraz „macho“ vůdce, který je fyzicky aktivní. Má černý pás v judu a podobně.

Mluvil jsem o tom s jedním novinářem v Petrohradě, který řekl, že to není jen marketingová strategie, ale že takhle se Putin skutečně vnímá. Že se sám chce vidět jako silný, maskulinní muž a že jízda na koni bez trička a podobné věci do toho zapadají.

Nějakou dobu jsem měl pocit, že se snaží posunout jeho image. Že z něj nejdříve dělali mladého „macho“ vůdce – silného chlapa, ke kterému chtěli muži vzhlížet a do kterého se ženy měly zamilovat. A pak jsem si myslel, že to postupně mění na obraz „moudrého dědečka“ nebo „moudrého strýce“.

Přesto ale dál trvá na tom fyzickém obrazu, a to i navzdory zdravotním problémům – některým známým a některým, o kterých se můžeme jen domnívat.

Dá se argumentovat tím, že podobné projekty vznikají v mnoha zemích. Je tento podle vás opravdu mnohem více napojen na politiku?

Podle mě jsou vědecká a politická rovina naprosto propojené. Pokud by šlo čistě o vědecký projekt, viděli bychom výsledky v podobě recenzovaných studií v hlavních odborných časopisech. To ale není to, co pozorujeme, ani to není zjevně cílem. Spíš to ukazuje, že nejde jen o vědu, ale o osobní prioritu prezidenta.

Jak obecně ovlivňuje zdravotní stav a stárnutí autoritářských lídrů jejich rozhodování, případně konkrétně Putinovo?

Existuje kniha z roku 1993, kterou napsali psycholog a lékař. Jmenuje se When Illness Strikes the Leader a popisuje různé případy lídrů a to, jak reagovali na nemoc. Myslím, že je to relevantní i pro Putina – jednak kvůli jeho stárnutí, ale i kvůli zprávám, například od serveru The Insider, že mohl mít rakovinu štítné žlázy.

Onkolog a specialista na štítnou žlázu s ním tehdy údajně létal mezi Soči a Moskvou. Bylo to někdy před sedmi osmi lety. Pokud by ale skutečně měl vážnější zdravotní problém, jedna z věcí, o kterých se v té knize, kterou jsem zmiňoval, mluví, je to, že když se lídr začne vyrovnávat se svou smrtelností, často ho to vede k tomu, že více přemýšlí o tom, co po něm zůstane.

My samozřejmě nevíme, jak to přesně je, ale někdy se opravdu ptám, jestli jedním z motivů pro zahájení plnohodnotné invaze nebyl i Putinův pocit, že se Ukrajina od Ruska odklání a příliš se přibližuje Západu – a že mu dochází čas s tím ještě něco udělat.

A svým nástupcům nevěřil, že by to zvládli, a proto to pro něj byla věc, kterou prostě „musel udělat“. Je tedy možné, i když to nevíme jistě, že kvůli stárnutí a případným zdravotním problémům byl při rozhodování unáhlenější. Že už nepřemýšlí jen v rovině „jak si udržet moc na rok nebo dva“, ale spíš „jak si mě budou pamatovat v budoucnosti“.

Vy jste zmínil, že možná nevěří svým nástupcům. Ale není ani úplně jasné, kdo by ho případně mohl nahradit. Myslíte, že i s tím souvisí ty jeho snahy o to, zůstat naživu co nejdéle?

I kdyby měl nějaké vlastní představy o tom, kdo by ho měl jednou nahradit, pravděpodobně by to nikdy neřekl nahlas. Kdyby ho jasně označil, veškeré elity by si okamžitě řekly: „Dobře, tenhle člověk bude další vůdce.“ A jejich loajalita by se pak postupně přesouvala od Putina k tomuto budoucímu nástupci.

To by ale oslabilo samotného Putina. I kdyby tedy nějakou představu o nástupnictví měl – a my vůbec nevíme, jestli ji má –, nemůže ji veřejně sdílet ani jasně naznačit, kdo by tím člověkem měl být.

Pokud se ptáte lidí, kteří se zabývají ruskou politikou a elitami, určitě existují některá jména, která by vám dokázali říct. Ale v tuto chvíli je to velmi těžké předvídat.

Putin může zůstat u moci ještě dalších 12 let, takže je složité říct, kdo by mohl být jeho nástupcem za tak dlouhou dobu. Samozřejmě je možné, že odejde i dříve, ale v tuto chvíli to prostě nevíme.