Změna času jako pomocník v krizi. Jenže nevýhody převažují

Zažíváme největší energetickou krizi v historii, napsal v komentáři pro Seznam Zprávy ekonomický analytik UNIQA investiční společnosti Václav Franče. Válka USA a Izraele v Íránu šponuje ceny ropy do výše, která podle ekonomů zasáhne průmysl i domácnosti.

Šok na komoditním trhu navíc přichází jen velmi krátce poté, co ceny fosilních paliv výrazně stouply po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022.

Konflikty ale cenu ropy a zemního plynu zvyšovaly téměř vždy. Základní pravidla trhu jsou velmi jednoduchá a hovoří neúprosně. Nabídková křivka klesá – třeba tím, že Teherán nařídil zablokování Hormuzského průlivu, kudy proudí ropa z celého Perského zálivu – a naopak poptávka začne vesměs postupně stoupat. Vedení ozbrojených operací i zbrojení pro doplňování zásob jsou totiž surovinově i energeticky velmi náročnými oblastmi.

To není v zásadě nic nového. Naplno to ukázala už první světová válka, první globální konflikt, který zasáhl takřka celé lidstvo. Primární komoditou tehdejší ekonomiky bylo uhlí. Jeho spotřeba během války raketově rostla a k hrůzám konfliktu se tak přidala i silná energetická krize.

Německé císařství a Rakousko-Uhersko, tehdejší spojenci v rámci tzv. Centrálních mocností, tak přišly s originálním řešením. Posledního dubna roku 1916, necelé dva roky od sarajevského atentátu, tamní vlády vůbec poprvé změnily čas. Na letní měsíce čas o hodinu posunuly směrem k dennímu světlu, aby kriticky potřebnou surovinu ušetřily.

Území dnešní České republiky tak bylo u zavedení praxe, která do té doby neměla na státní úrovni obdoby. Do té doby byl letní čas zaveden pouze na úrovni některých měst, což se však z dlouhodobého pohledu ukázalo jako velmi zmatečná varianta.

Po konci první světové války se s praxí opět skoncovalo. Znovu se pak čas měnil opět mezi lety 1940 a 1949 a poté od roku 1979. První období splývá s druhou světovou válkou a následnou poválečnou obnovou, druhé datum vychází z tehdejší celoevropské energetické krize. Tentokrát však praxe přežila až do dneška.

V neděli opět hodinky přetáčíme o hodinu vpřed. Přicházející energetická krize může dosáhnout nebývalých rozměrů a mohlo by se zdát, že je to správný krok.

Ale je to tak opravdu?

Není vhodné dělat ukvapené závěry. Metaanalýza 44 studií z roku 2017 totiž zjistila, že letní čas vede během dnů, kdy platí, k úspoře elektřiny v průměru o 0,3 %.

V České republice byla energetická úspora vyčíslena naposledy ještě v předpandemické době. V roce 2019, kdy téma vzhledem k realistickým evropským diskusím veřejným prostorem rezonovalo, se hovořilo o přibližně 45 milionech korun ročně. To z pohledu národního hospodářství znamená zcela zanedbatelnou částku – v poměru k tehdejšímu HDP šlo o přibližně 0,0008 % (slovy osm desetitisícin procenta).

V některých zemích je toto číslo vyšší, jelikož se zvyšuje zároveň se vzdáleností od rovníku, naopak v subtropických oblastech je každoroční nastolování letního času energeticky neúsporné. A tak tam k němu také nedochází. Mapa naznačuje, že v současné době je rituál přeřizování hodinek, k němuž dochází každého půl roku, záležitostí zejména prostoru na březích severního Atlantiku.

Otázkou je, na jak dlouho, protože praxe má celou řadu kritiků. Nedávno její konec oznámila vláda Britské Kolumbie. Občané provincie na západě Kanady tak hodinky přetočili na začátku března na letní čas, nicméně v listopadu už se k zimnímu času – tedy času standardnímu (!) – nevrátí. Tamní exekutiva své rozhodnutí zdůvodnila snahou zlepšit zdraví obyvatel, omezit narušení běžného chodu, zjednodušit plánování a zajistit více denního světla ve večerních hodinách.

Nad rituálem se pozastavil i americký prezident Donald Trump, který si už v prosinci 2024 na své sociální síti Truth Social postěžoval: „Republikánská strana se bude ze všech sil snažit zrušit letní čas, který má sice malou, ale silnou voličskou základnu, ale neměl by! Letní čas je nepohodlný a pro náš národ velmi nákladný.“

Nákladný? Vždyť na energetické úspoře – byť velmi drobné – panuje v podmínkách USA podobně jako v Evropě shoda mezi všemi studiemi. Trump má ovšem v tomto pravdu.

Spotřeba elektrické energie totiž není jediným ekonomickým aspektem souvisejícím s přetáčením hodinek.

„Problém je v tom, že jedinci utrpí skutečnou ztrátu, když dojde k náhlému zkrácení jejich denního režimu,“ vysvětloval už loni profesor Joan Costa-i-Font z London School of Economics (LSE), který o rok dříve na této univerzitě publikoval tematickou studii. „Tím, že se na jaře posunou hodiny o hodinu dopředu, se zkrátí celkový čas, který mají jednotlivci k dispozici ve svém rozvrhu, a vzniknou nová časová omezení ve dnech následujících po přechodu. Zjistili jsme škodlivé účinky na spánek a fyzické zdraví a na pocity únavy, stresu, časového stresu a duševního zdraví.“

Ve dnech následujících po jarním přechodu na letní čas se například zvyšuje pravděpodobnost srdečního infarktu, zvyšuje se celkový počet hospitalizací a stoupá i počet návštěv u lékaře. Z toho v konečném důsledku plynou náklady na zdravotnictví. Účastníci studie LSE také celkově častěji uváděli, že se ve dnech po změně času cítí „vyčerpaní“ a „méně energičtí“.

Rozhození spánkového rytmu způsobuje nedostatek spánku, který je pro lidský organismus nezbytný. Změna je kromě zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění spojena též s pomalejším metabolismem, zhoršeným mentálním zdravím, duševní pohodou a se zvýšenou produkcí zánětlivých markerů v reakci na stres.

Únava se navíc propisuje do různých aspektů života – například studie z roku 2020, analyzující databázi více než 700 tisíc amerických smrtelných dopravních nehod, zjistila, že v pracovním týdnu po zkrácení dne o hodinu dochází k šestiprocentnímu nárůstu rizika v bezpečnosti dopravního provozu. Jiná studie podobné závěry přinesla v souvislosti s počtem úrazů na pracovišti.

Negativní jsou i dopady v oblasti produktivity práce. Slovy Costy-i-Fonta: „Zjistili jsme, že počet odpracovaných hodin se v pondělí po přechodu na nový systém zvyšuje zhruba o 40 minut, zatímco doba, kdy respondent začíná pracovat, zůstává stejná,“ vysvětluje profesor. „To naznačuje, že respondenti tento den pracují s minimálně o hodinu kratším spánkem, což má vliv na jejich individuální produktivitu,“ dodává s tím, že nižší produktivita je patrná i v následujících dnech.

Studie jedné z předních britských škol ekonomické dopady letního času zároveň i kvantifikovala, odečetla od nich jeho známé přínosy a přišla s poměrně drsným verdiktem. „Z naší analýzy nákladů a přínosů vyplývá, že ukončení letního času by bylo spojeno se zvýšením blahobytu, které by v Evropě odpovídalo přírůstku příjmů ve výši zhruba 754 eur na obyvatele ročně.“

Suma, která odpovídá asi 18 500 korunám, je významná. V České republice s přibližně 10,8 milionu obyvatel (pro výpočet byly použity takto zaokrouhlené hodnoty – pozn. red.) toto číslo znamená 199,8 miliard.

Takovéto číslo samozřejmě plně na české poměry přenést nelze, jelikož některá výchozí data jsou zde jiná. Například průměrná cena za jednu noc hospitalizace je zde až za evropským průměrem. Na sdělení to nicméně nic nemění - případný konec přecházení ze zimního času na letní by byl ekonomicky přínosný v řádu miliard.

Proč tedy hodinky pořád přetáčíme?

Návrhů na konec střídání času byla v Evropě řada. Snad nejvážněji se o tom diskutovalo v roce 2018. „Lidé to chtějí, my to uděláme,“ prohlašoval tehdejší šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Reagoval na veřejnou konzultaci, tedy de facto anketu, kterou si komise zadala a v níž se naprostá většina - konkrétně 84 % - ze 4,6 milionu zapojených občanů ze všech členských států Evropské unie vyslovila pro zrušení přechodu na letní čas.

Ještě na podzim 2018 Juncker předložil návrh právního aktu, který by sezónní změny hodin ukončil. Podle evropského práva tak jen zbývalo, aby jej schválil Evropský parlament a následně vlády členských států zastoupené v Radě EU. Parlament v roce 2019 návrh velkou většinou podpořil - pro se vyjádřilo 384 europoslanců, proti jich bylo 153.

Státy však shodu najít nedokázaly.

Příčinu hledejme již v nedostatku samotné veřejné konzultace – mimochodem s přehledem nejširší v historii. Podpora zrušení střídání sice byla jednoznačná a odporovala jí většina obyvatel pouze dvou unijních zemí, Řecka a Kypru, a to jen velmi těsně, Komise ovšem nepoložila doplňující otázku.

Ta se nakonec ukázala zásadní: Letní, nebo zimní? Formulovat z veřejné diskuse jednoznačnou konsensuální odpověď již totiž není ani zdaleka tak snadné. A tak se neshodli ani lídři.

Spor přirozeně vzniká zejména na severojižní dělící linii. Země dál od rovníku dávají přednost stálému zimnímu času. Celoroční letní čas by totiž znamenal, že ve skandinávských zemích by v prosinci, kdy je den nejkratší, slunce vycházelo až dlouho po desáté hodině dopolední.

Naopak jih vesměs upřednostňuje stálý letní čas, protože přináší delší denní světlo ve večerních hodinách, což je výhodné pro turistiku a venkovní aktivity.

S tím souvisí i tradice dříve začínající pracovní doby v severní Evropě oproti té jižní.

Dílčí dělící linie vedou i napříč jednotlivými společnostmi na základě takzvaného chromotypu, což je označení pro biologickou predispozici člověka, určující, kdy má přirozenou tendenci být vzhůru a kdy spát. Ovlivňuje jej mnoho faktorů, včetně genetiky, věku, zdravotního stavu nebo životního stylu.

A rozdělení je zřejmé: sovy vs. skřivani. Ti, co rádi zůstanou déle vzhůru, preferují čas letní, který jim dopřává večerní hodinu slunečního svitu navíc. Naopak ranní ptáčata ocení dřívější východ slunce.

Když však odložíme věčné spory a na změnu času se podíváme analyticky, přesvědčivé argumenty mají oba tábory.

Pro celoroční zachování standardního času hraje skutečnost, že větší porce slunečního svitu bude posunuta k ranním hodinám. Studie říkají, že přirozené ranní světlo pomáhá regulovat cirkadiánní rytmy, což vede k lepší kvalitě spánku a vyšší bdělosti během dne. To je klíčové například pro efektivní učení.

Výzkumy totiž ukazují, že začátky školní docházky, které nutí studenty vstávat ještě před východem slunce, mohou vést k nedostatku spánku. To je spojeno s horší pozorností, sníženou výkonností a zdravotními problémy. Trvalý zimní čas tak s tvrzením, že lépe odpovídá přirozeným biologickým hodinám, doporučuje například Americká akademie spánkové medicíny.

Celoroční letní čas by naopak nechával více světla odpoledne a večer, tedy v době vesměs vymezené na volnočasové aktivity a společenský život. Podle zastánců této varianty by celoroční letní čas umožnil aktivnější život, více fyzického pohybu, což by v konečném důsledku mohlo vést i k pozitivním dopadům na psychiku jednotlivých lidí.

Delší denní světlo by podpořilo i některá odvětví ekonomiky, jelikož za světla jsou na základě různých dat lidé více ochotní nakupovat, chodit do restaurací nebo do sportovních a volnočasových zařízení. Z toho by samozřejmě profitovaly i podniky. Analýzy pak ale naopak ukazují, že uškodit by to mohlo třeba divadlům, jelikož by delšího světla mohli lidé využít jinak než návštěvou kultury.

Nakonec se tak opět vracíme k individuálním preferencím. Jaká je ta vaše?