Zprávy z bojiště: Rusko postupuje, útoky soustředí do třech směrů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hlavní bod minulých Zpráv z bojiště se tento týden dočkal chaotického pokračování. Ukázalo se, že amerického prezidenta Donalda Trumpa zaskočilo náhlé rozhodnutí pozastavit dodávky klíčové munice pro Ukrajinu. Napsala o tom například agentura AP s odkazem na tři zdroje obeznámené se situací.

Trump tak rozhodnutí nejen zvrátil, ale také vyjádřil rostoucí frustraci z ruského prezidenta Vladimira Putina. „Háže na nás spoustu keců, jestli chcete znát pravdu,“ řekl Trump v úterý novinářům. „Je pořád velmi milý, ale ukazuje se, že to nic neznamená.“

Slíbil, že „statečným“ Ukrajincům pošle další obranné zbraně, a dokonce přislíbil dodání deseti raketových systémů Patriot, které jsou na trhu považovány za nedostatkové zboží.

Na přímou otázku, kdo vlastně původní pozastavení pomoci nařídil, prezident podrážděně odvětil: „To nevím. Proč mi to neřeknete vy?“

Tato epizoda, připomínající spíše politickou reality show než uvážlivé vládnutí, je pro Ukrajinu na jedné straně jistou úlevo

u, protože dodávky klíčové munice budou pokračovat. Na straně druhé však odhaluje hlubokou nekonzistentnost a zmatek v jádru americké zahraniční politiky. Vypadá to, že rozhodnutí se přijímají impulzivně a bez zjevné koordinace mezi Bílým domem a Pentagonem a mohou se stejně rychle změnit.

Tato nejistota navíc podkopává i další nástroje tlaku na Rusko. Jak upozornil deník The New York Times, Trumpova administrativa v praxi nedohlíží na dodržování zavedených sankcí. Americké úřady jsou pasivní, což umožňuje ruským a dalším subjektům, aby se naučily opatření efektivně obcházet. Nevymáhané zákony tak ztrácejí praktický dopad.

Pro Kyjev je to varovný signál: i když se z Washingtonu dočasně ozývají příznivější slova, celková strategie vůči Rusku zůstává nejasná.

Zatímco ve Washingtonu panoval chaos, na ukrajinském nebi se odehrávalo drama zcela jiného druhu. V noci na středu podniklo Rusko nejmasivnější vzdušný útok od začátku invaze.

Podle ukrajinského letectva bylo na cíle napříč zemí vypuštěno celkem 741 dronů a raket. Tento bezprecedentní úder se skládal ze 728 útočných dronů typu Šáhid a různých druhů návnad, sedmi střel s plochou dráhou letu Ch-101 a Iskander-K a šesti balistických raket Kinžal.

Ukrajinské protivzdušné obraně se podařilo dosáhnout pozoruhodného úspěchu, když zneškodnila všech sedm střel s plochou dráhou letu a 711 dronů. Útok z velké části směřoval na Volyňskou oblast a město Luck na západě země, tedy do oblastí, které jsou považovány za bezpečnější a kudy proudí západní vojenská pomoc.

Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy není výběr cíle náhodný. Rusko se tímto způsobem snaží nejen narušit klíčové logistické trasy, ale také znervóznit sousední státy, jako je Polsko.

Otázkou zůstává, co Rusku umožňuje provádět údery v tak masivním měřítku. Odpověď leží ve skokovém nárůstu domácí produkce bezpilotních letounů.

Podle analýz, které vycházejí z ukrajinských dat, se denní produkce v Rusku pohybuje okolo 100 útočných dronů typu Šáhid (v Rusku označovaných jako Geraň) a dalších zhruba 100 levnějších dronů-návnad určených k zahlcení obrany. To Moskvě umožňuje jednou za několik dní nashromáždit dostatek prostředků pro údery, které svou kvantitou doslova přehltí obranné kapacity.

Pro srovnání: ještě v srpnu 2024 ukrajinští představitelé odhadovali ruskou měsíční produkci na zhruba 500 Šáhidů. Dnes, o necelý rok později, odhaduje ukrajinská vojenská rozvědka, že Rusko dokáže vyrobit přibližně 2700 útočných dronů a 2500 návnad za měsíc. Tento trend potvrzují i uniklé ruské plány z roku 2023, se kterými je současné tempo výroby do značné míry v souladu.

Kyjev se snaží na tuto hrozbu reagovat, například vývojem vlastních levných „stíhacích“ dronů. V této bitvě jde totiž i o celkový finanční poměr obrany a útoku: pokud obrana bude levnější než útok, nejenže to zamezí dalším škodám, ale Rusko by v takovém případě de facto vyhazovalo peníze oknem.

Ale i když se malé a rychlé stíhací drony údajně rychle zkouší a nasazují, v tuto chvíli musí ukrajinská obrana do velké míry spoléhat na protiletadlové střely. Ty jsou nejen často dražší než ruská munice, navíc jich je nedostatek. Ani Ukrajina, ani její spojenci výrobu střel nezvýšili tak rychle jako Rusko produkci dronů.

Ukrajina se snaží odpovídat i údery vlastních dronů. Z dostupných dat se ovšem nezdá, že by ve výrobě dokázala s Ruskem držet krok – byť to může být zavádějící dojem.

Kyjev také má významnou nevýhodu: Rusko může své velké výrobní závody umístit hluboko ve vnitrozemí, tisíce kilometrů od fronty. To znamená, že jsou mimo dosah mnoha dronů či jiných zbraní. A pokud ne, ukrajinské drony musí překonávat dlouhé vzdálenosti nad územím protivníka a ruská protivzdušná obrana tak má více času na reakci.

Další potenciálně velmi nepříznivý vývoj pro Ukrajinu se rýsuje v oblasti ruského taktického letectva. Ruský telegramový kanál Fighterbomber, který má tradičně dobré zdroje v ruských vzdušných silách, ale přitom obecně přináší přesné informace, zveřejnil příspěvek, který vyvolává jisté obavy o vývoj vzdušné války nad Ukrajinou.

Podle něj dostali ruští stíhací piloti v některých oblastech povolení – na poměry ruského i sovětského letectva netypicky – jednat podle vlastního uvážení. Například mohou údajně překračovat frontovou linii a používat taktiku, kterou sami v daný okamžik považují za správnou. Příspěvek tento posun označuje za „průlom srovnatelný s prvním letem do vesmíru“.

Dokonce tvrdí, že už došlo ke vzdušným soubojům na blízkou vzdálenost (dogfights), tedy na vzdálenost jednotek kilometrů. To by v ukrajinské válce byla zcela výjimečná a nejspíše bezprecedentní situace. Souboje probíhají obvykle na maximální možnou vzdálenost, často přes 100 kilometrů. A vůbec nejčastěji neprobíhají vůbec a letouny obou stran se drží mimo vzdušný prostor protivníka, protože obě strany mají silnou protivzdušnou obranu.

Příspěvek ovšem naznačuje, že na ukrajinské straně je nedostatek protivzdušných střel tak veliký, že ruští piloti si mohou dovolit být odvážnější. Což mimochodem jen podtrhuje, jak úzce je vše propojeno s dodávkami ze Západu.

Tvrzení je samozřejmě nutné brát jako neověřené. Kanál „Slunečnice“ s vazbami na ukrajinské letectvo označil zprávy o dogfightech za „absurdní“. Připustil sice o něco vyšší aktivitu ruských letadel, ale celkově se podle něj situace zásadně nezměnila.

Dodejme, že už ruské letectvo dnes představuje pro Ukrajinu vážný problém, a to především díky jedné zbrani: klouzavým pumám. Tyto levně upravené klasické letecké pumy, vybavené křídly a naváděcím modulem, označila ukrajinská analytická skupina Deep State za „zázračnou zbraň“, která Rusům pomáhá řešit i dříve neřešitelné taktické problémy. Umožňují letadlům útočit z bezpečné vzdálenosti desítek kilometrů a ničit i ty nejodolnější ukrajinské pozice.

Naděje z jara 2025, že by se účinnost těchto bomb podařilo omezit pomocí elektronického boje, se ukázaly jako předčasné. Ruští inženýři zjevně vylepšili naváděcí systémy, které jsou nyní vůči rušení odolnější.

V posledních týdnech nasadilo Rusko novou generaci těchto zbraní. Nejprve se objevil modul UMPK-PD a nedávno i UMPK-PDD. Tyto nové sady křídel a navádění umožňují bombám FAB-500 klouzat na cíl ze vzdálenosti až 115 kilometrů. Ruské bombardéry tak mohou operovat ještě hlouběji v bezpečném vzdušném prostoru než dosud, případně naopak dosáhnout dále do nitra ukrajinské obrany.

Přímo na frontě se celkový obraz příliš nezměnil. Podrobněji se budeme situaci na zemi věnovat v některém z příštích dílů, tentokrát se jen krátce vrátíme k bilanci za uplynulý měsíc.

Analýzy z otevřených zdrojů (OSINT) nejsou exaktní vědou a odhady různých skupin se mohou mírně lišit. Důležitý je však trend a ten pro Ukrajinu stále není příznivý.

Podle ukrajinské skupiny Deep State obsadila ruská armáda v červnu 556 kilometrů čtverečních území, což je pro Ukrajinu nejhorší měsíční výsledek za letošní rok. Dynamika z května tak bohužel pokračovala, přičemž tři čtvrtiny všech ruských postupů se soustředily na tři směry: novopavlivský, pokrovský a sumský.

Novopavlivským směrem je myšlen čerstvý ruský postup západně od Pokrovsku za hranice Dněpropetrovské oblasti, kterou si Moskva ani oficiálně nenárokuje. U samotného Pokrovsku v Doněcké oblasti pokračují zejména boje o okolí města. V Sumské oblasti Rusko stále rozvíjí svou protiofenzivu v Kurské oblasti za ukrajinské hranice.

Finská analytická skupina Black Bird Group je ve svých číslech o něco mírnější. Podle jejích dat Rusko v červnu obsadilo 423 kilometrů čtverečních, což by znamenalo zpomalení oproti 538 kilometrům čtverečních v květnu. I tak ale finští analytici konstatují, že tempo postupu je srovnatelné s ruskou ofenzívou z léta 2024.

Ať už je přesné číslo jakékoliv, je zřejmé, že ruský postup pokračuje. Taktika malých útočných skupin pěchoty přepravovaných na levných motocyklech a terénních buginách, o které jsme psali minule, se ukazuje jako efektivní způsob, jak pomalu drtit ukrajinskou obranu.

Jako hlavní příčinu postupu označuje Deep State kritické problémy s nedostatkem personálu, které pociťují obě strany. Zdá se však, že Rusko má v tomto ohledu stále k dispozici větší rezervy, které mu umožňují udržovat neustálý tlak na vybraných místech fronty.