Zprávy z bojiště: Rána z Washingtonu a vlny ruských dronů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco v posledních Zprávách z bojiště jsme popisovali, jak se na zdánlivě statické frontě dramaticky mění způsob boje, tentokrát začneme událostmi mimo frontu. Průběh války ovšem mohou ovlivnit zcela zásadně.

Tou první je eskalace ruské vzdušné války, která je stále plošnější a smrtelnější. Druhou pak šokující zpráva z Washingtonu, kde se administrativa prezidenta Donalda Trumpa rozhodla pozastavit dodávky části slíbené munice.

Zpráva přišla náhle a její dopady mohou být značné. Oficiální zdůvodnění, které přednesla mluvčí Bílého domu Anna Kellyová, je strohé a pro Kyjev zlověstné: „Toto rozhodnutí bylo učiněno, aby s ohledem na revizi ministerstva obrany o naší vojenské podpoře a asistenci jiným zemím po celém světě dostaly přednost americké zájmy.“

Nejde přitom o druhořadý materiál. Seznam pozastavených položek zahrnuje střely pro klíčové systémy protivzdušné obrany Patriot, přesné dělostřelecké granáty a rakety Hellfire, jimiž Ukrajina vyzbrojuje své stíhačky F-16 a drony. Tedy přesně tu munici, která je nezbytná pro obranu před ruskou vzdušnou ofenzivou a pro udržení schopnosti vést přesné údery.

Podle dřívějších vyjádření prezidenta Volodymyra Zelenského tvoří americké zbraně zhruba 30 % veškerého arzenálu, který ukrajinské síly na frontě používají.

Washington v průběhu války dodal systémy, které měnily pravidla hry – od raketometů HIMARS, jež v létě 2022 výrazně ovlivnily situaci na bojišti, až po zmíněné Patrioty či rakety dlouhého doletu ATACMS.

Odklon dodávek je ovšem zároveň pokračování ve směru, který Trumpova administrativa vytyčila již dříve. Na začátku června například Washington přesměroval 20 tisíc protidronových střel, původně určených pro Ukrajinu, na Blízký východ, zřejmě kvůli obavám z íránské odvety za americké nálety na jaderná zařízení.

Zkušenosti z minulosti jsou přitom poměrně jasné: výpadky či zpoždění západní pomoci Ukrajina vždy zaplatila ztrátou území, a především životů svých vojáků. Ačkoliv evropské země navyšují vlastní výrobu, schopnost plně a včas nahradit americké dodávky, zvláště u těch nejsofistikovanějších systémů, je přinejmenším nejistá.

Kyjev tak v ještě větší míře bude muset patrně spoléhat na produkty svého domácího obranného průmyslu, do kterého se postupně (a také poměrně pomalu) podařilo investovat značné prostředky, je ovšem pod stále větším tlakem nepřítele.

Ve vzduchu nad ukrajinskými městy zuří válka, jejíž rozsah v posledních měsících dramaticky eskaloval. Změnu výmluvně ilustrovala analýza ukrajinského Rádia Svoboda na příkladu ukrajinského hlavního města. Zatímco za celý červen 2024 bylo v Kyjevě v důsledku ruských útoků zraněno šest lidí, o rok později, v červnu 2025, jen počet obětí na životech přesáhl 40 a zraněných byly více než 200.

Důvodem je změna ruské taktiky a masivní navýšení výrobních kapacit. V červnu 2025 Rusko proti Ukrajině vypustilo 5438 dronů různých typů, což je, včetně nově nasazovaných návnad, šestnáctinásobný nárůst oproti 332 dronům z června 2024. 

Téměř se zdvojnásobil i počet nasazených raket - z 124 na 235. Tato bezprecedentní saturace si vybírá svou daň na efektivitě ukrajinské obrany. Úspěšnost při sestřelování dronů klesla z 95 % na 79 %, u raket pak ještě citelněji, ze 74 % na pouhých 50 %.

Rusko místo menších, pravidelných vln nyní sází na masivní, koordinované údery, jejichž cílem je protivzdušnou obranu doslova zahltit. Během jediné noci dokáže v několika vlnách vyslat i více než 400 dronů a raket.

Často přitom využívá levné drony-návnady typu „Gerbera“, které nenesou výbušninu, ale jejich radarový a tepelný obraz je k nerozeznání od skutečných útočných dronů Šáhid. Nutí tak obránce plýtvat drahou municí na falešné cíle.

Zároveň probíhá i neustálá technologická evoluce. Ruské drony dnes často létají ve výšce přes 3000 metrů, aby se vyhnuly palbě mobilních kulometných skupin. Jsou vybavovány moduly s ukrajinskými SIM kartami pro lepší komunikaci a sledování trasy v reálném čase.

A co je nejdůležitější, Rusku se podařilo zvětšit bojovou hlavici u Šáhidů z původních 50 na 90 kilogramů. Následky zásahu jsou tak mnohem ničivější a známé „pravidlo dvou zdí“ (tj. být skrytý nejméně za dvěma zdmi), které mělo chránit obyvatele v bytech, proti silnější munici přestává platit.

Cena za obranu v těchto podmínkách je extrémní. Ilustruje to nedávná tragická smrt pilota stíhačky F-16 Maxima Ustimenka, který podle některých zpráv zahynul právě při pokusu o sestřelení dronu, jehož trosky zasáhly jeho stroj. Sestřel měl údajně proběhnout palubním kanónem, tedy na velmi malou vzdálenost. U proudového stroje se snadno může stát, že průlet troskami vede k poškození jeho motoru.

Nasazovat stíhací letoun v ceně desítek milionů dolarů proti dronu za pár desítek tisíc je pochopitelně velmi neefektivní. Je to spíš dáno nedostatkem specializované munice protivzdušné obrany (jejíž dodávky Washington nyní dále přiškrtil).

Zatímco ve vzduchu zuří technologicky stále sofistikovanější boj, pozemní fronta nabízí paradoxní a v mnohém až archaický obraz. Snížení počtu denních útoků oproti zimnímu vrcholu vedlo některé západní pozorovatele k titulkům o tom, že „ruské letní ofenzivě dochází dech“.

Pohled na data ovšem takový optimismus brzdí. Jen za červen provedly ruské síly přes 5300 útoků a postoupily zhruba o 570 kilometrů čtverečních. Tedy podobně jako v květnu – a to byl pro Ukrajinu v tomto ohledu jeden z nejhorších měsíců posledních dvou let. Stagnace jistě může v příštích týdnech přijít, ale zatím nelze říci, že by ruský postup nějak zásadně zpomalil.

Klíčovou změnou, která tuto novou fázi charakterizuje, je radikální proměna nasazované techniky. Podle statistik ztrát jsou ruské ztráty tanků a obrněných transportérů na historickém minimu.

Důvod je prostý: Rusko je téměř nepoužívá. Přes 92 % veškeré zničené ruské techniky v posledních týdnech tvoří lehká, neobrněná vozidla – terénní buginy, čínské dodávky, a dokonce i motocykly.

Nejde o známku slabosti, ale o adaptaci na bojiště nasycené drony. Ruské velení si s velkou pravděpodobností šetří těžkou techniku do budoucna. Na každodenní opotřebovávací boj, jehož cílem je pomalu drtit ukrajinskou obranu a nutit ji k neustálým přesunům a plýtvání municí, nyní posílá malé útočné skupiny pěchoty na levné, rychlé a „spotřební“ dopravě.

Jak tato kombinace masivních vzdušných úderů a pozemního tlaku „na motorkách“ vypadá v konkrétních lokalitách, nejlépe ukazují dva klíčové úseky fronty.

Prvním je Sumská oblast na severu Ukrajiny. Zde sice ukrajinský generál Oleksandr Syrskyj ohlásil zastavení ruského postupu, avšak vojáci na místě popisují, že stabilizace fronty je vykoupena „většími lidskými ztrátami, než bylo nutné“.

Projevil se tu zřejmě i problém, o kterém se na Ukrajině mluví opakovaně: špatná úroveň některých opevňovacích prací.

Vojáci, kteří se na jaře museli stáhnout z dočasně obsazeného území v ruské Kurské oblasti, zjistili, že na ukrajinské straně na ně čekají jen zastaralé otevřené zákopy bez jakékoliv ochrany proti dronům. Oblasti, kudy dnes Rusové postupují, nebyly ani zaminované.

Jeden z pěchotních velitelů situaci to pro americký deník Wall Street Journal hořce okomentoval slovy: „Je to, jako by se připravovali na tankové kolony, ne na bojiště, kde denně útočí desítky dronů.“ Jeho muži si tak nyní musí budovat nové, skryté pozice doslova pod palbou ruských bezpilotních letounů.

Zcela jiný, ale neméně varovný obrázek nabízí situace u města Pokrovsk v Doněcké oblasti. Zde se ukazuje, jak efektivní je ruská strategie pomalého, metodického postupu. Systematické bombardování druhé obranné linie, které jsme na základě satelitních snímků popisovali v minulém díle, přineslo Rusům výsledky.

V posledních dnech se ruské 39. motostřelecké brigádě podařilo postupně projít do hloubky několika kilometrů ukrajinskou obranu severně od vesnice Myrne a postoupit až k řece Kazennyj Torec.

Nešlo o žádný rychlý průlom, ale o výsledek více než týden trvajících, nepřetržitých bojů, během kterých ruské jednotky neustále hledaly slabá místa v obraně ukrajinské 14. brigády Národní gardy.