Zprávy z bojiště: Rusko mění strategii útoků

Zatímco se mapa ukrajinského bojiště v posledních měsících mění jen pozvolna a zisky či ztráty se počítají spíše v metrech než kilometrech, pod zdánlivě statickým povrchem probíhá zásadní proměna.

Obě strany se nacházejí v neustálém cyklu inovací a adaptací, kde drony, elektronický boj a nové strategie určují efektivitu operací a cenu, která se platí za každý získaný metr.

Ruská armáda, poučena z předchozích fází konfliktu, se zřejmě odklání od frontálních útoků velkých formací, které vedly k vysokým ztrátám. Místo toho se na několika úsecích fronty, především v Doněcké oblasti, rýsuje nová strategie.

Někteří pozorovatelé ji popisují jako metodu vytváření „nekonečných kapes“ – malých, lokálních obklíčení, která mají za cíl nikoliv rychlý průlom, ale postupné vyčerpání a vytlačení ukrajinských obránců.

Zatímco se ruské síly snaží tuto taktiku zdokonalovat, Ukrajina čelí nejen tlaku na frontě, ale i vnitřním problémům.

Jedním z nejviditelnějších příkladů probíhajícího cyklu adaptací je vzdušná válka. Rusko v posledních týdnech opět upravilo taktiku nasazování svých útočných dronů íránské konstrukce Šáhid.

Zatímco dříve byly běžné menší, téměř každodenní vlny útoků, nyní se ruské síly přiklánějí k méně častým, ale o to rozsáhlejším úderům. Cílem je zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu nasazením 400 až 500 dronů během jediné noci.

Změnila se i samotná podoba útoků. Drony často létají v komplexních formacích, kdy se několik strojů pohybuje v různých výškách, obvykle od dvou do čtyř kilometrů, a neustále manévrují. Pro radarové systémy tak mohou působit jako jediný, hůře identifikovatelný cíl.

Novinkou je také kombinace útoků Šáhidů s nasazením jiných bezpilotních letounů. Objevují se případy, kdy útočící drony doprovázejí ruské drony Lancet. Jejich úkolem není útočit na strategickou infrastrukturu, ale cíleně vyhledávat a ničit mobilní palebné skupiny ukrajinské obrany, které po Šáhidech pátrají.

Zejména v Sumské a Charkovské oblasti se tyto mobilní týmy staly pro Lancety prioritním cílem.

Adaptace probíhá i na hardwarové úrovni. Podle ukrajinských vojáků začali Rusové své drony vylepšovat. Motorový prostor bývá nově chráněn pancéřovými pláty a palivové nádrže byly přesunuty z křídel dovnitř trupu. K sestřelení takového stroje už nestačí pouhé poškození křídla, ale je nutný přesný zásah motoru nebo řídicích ploch.

Na pozemní frontě se ruská snaha o adaptaci projevuje taktikou, která se zaměřuje na slabiny v ukrajinské obraně. Ukrajinské pozice se opírají o síť opevněných bodů. Právě spoje mezi těmito obrannými zónami představují zranitelná místa, na která ruské síly systematicky útočí.

Postup, jak jej popisují analytici sledující konflikt, probíhá v několika krocích.

Nejprve ruské jednotky identifikují slabší místo na styku dvou ukrajinských obranných perimetrů. Následně do tohoto prostoru soustředí tlak pěchoty, aby vytvořily malý výběžek do hloubky ukrajinských pozic. Jakmile je výběžek stabilizován, do oblasti se nasadí velké množství FPV dronů a dalších bezpilotních prostředků. Jejich cílem je narušit logistiku obránců v daném sektoru, ztížit rotace a izolovat je od zbytku fronty.

Ruské velení se v takovém případě nesnaží o rychlé uzavření obklíčení, které by bylo náročné na koordinaci a síly. Místo toho výběžek pomalu svírá, zvyšuje tlak a odřezává zásobovací trasy.

Tento postup nutí ukrajinské jednotky k ústupu, aby se vyhnuly obklíčení, přičemž jsou vystaveny neustálým útokům a mají ztížené zásobování. Zároveň strategie minimalizuje ruské ztráty ve srovnání s čelními útoky na dobře opevněné pozice a je efektivní v terénu, kde ruské síly často kontrolují strategické výšiny.

Je ironií, že mnohé z těchto dronových taktik Ukrajina sama na začátku války zavedla, ale nedokázala je škálovat v takovém rozsahu jako Rusko, které je adaptovalo a nyní efektivně používá.

I ukrajinská strana si je vědoma nutnosti neustálé adaptace. Klíčovou oblastí jsou bezpilotní systémy, které se staly jedním z nejdůležitějších prvků na bojišti. Nový velitel Sil bezpilotních systémů, plukovník Vadym Sucharevskyj, a jeho podřízený, známý velitel Robert „Maďar“ Brovdi, proto představili plán reforem, které mají zefektivnit nasazení dronů v ukrajinské armádě.

Cílem je během několika měsíců sjednotit všechny dronové jednotky do jednotného elektronického systému pro plánování, řízení, analýzu a koordinaci. To má odstranit roztříštěnost a zlepšit spolupráci.

Plán počítá s vytvořením dvanácti vrstev působení, které zahrnují vše od průzkumu, úderů FPV drony a bombardéry až po radioelektronický boj, boj s nepřátelskými drony a dálkové zaminování. Důraz je kladen také na rozšíření vlastní výroby munice pro drony, aby se piloti nespoléhali jen na aktuálně dostupné zásoby.

Součástí reformy je i zavedení pozemních robotických systémů, které by měly převzít část logistických úkolů, jako je doprava munice a materiálu na pozice. Heslem reformy se stalo: „Piloti létají, všichni ostatní pracují na podpoře procesu.“

Snahy o modernizaci a zefektivnění armády ovšem narážejí na přetrvávající problémy uvnitř velitelských struktur. Svědčí o tom nedávná otevřená vyjádření několika ukrajinských velitelů.

Mychajlo Drapatyj, který nedávno rezignoval na post velitele pozemních sil, ve svém shrnutí šestiměsíčního působení ve funkci popsal stav, v jakém velitelství přebíral. Hovořil o „atmosféře strachu, nedostatku iniciativy, uzavřenosti vůči zpětné vazbě“ a o „hlubokém odpojení mezi velitelstvím a jednotkami“.

Zmínil systémové zneužívání moci a nepotismus, které bránily efektivnímu fungování. Ačkoliv se podle svých slov snažil věci změnit a vyměnil téměř polovinu vedení v klíčových oblastech, přiznal, že narazil na silný odpor systému, který upřednostňuje vlastní zachování před zájmy armády a státu.

Ještě ostřejší kritiku pronesl Ryan O'Leary, americký velitel roty „Chosen“ (snad nejlépe „Vyvolení“), složené ze zahraničních dobrovolníků, která bojovala v řadách ukrajinské armády od roku 2022. Na konci května 2025 oznámil rozpuštění jednotky a v emotivním příspěvku uvedl důvody.

„Ztratili jsme více lidí kvůli špatnému velení a sovětskému myšlení než v důsledku přímých ruských akcí,“ napsal O'Leary. Popsal ukrajinský důstojnický sbor jako „kastovní systém nedotknutelných“, kde se neschopní důstojníci vyhýbají odpovědnosti a jsou spíše přesouváni na jiné pozice, než aby čelili následkům svých chybných rozhodnutí.

Jako konkrétní příklad uvedl bývalého velitele 59. brigády, jehož rozhodnutí podle něj stála životy desítek, ne-li stovek vojáků, a trvalo 16 měsíců, než byl odvolán. Tato svědectví ukazují, že jednou z největších výzev pro Ukrajinu není jen boj s vnějším nepřítelem, ale i transformace vlastních ozbrojených sil.

Jak se tyto trendy projevují v praxi, je dobře vidět na dvou klíčových úsecích fronty – v Sumské a Doněcké oblasti.

V Sumské oblasti, kde Rusko na jaře zahájilo ofenzivní operace, se v posledním týdnu postup ruských sil výrazně zpomalil. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dokonce oznámil osvobození obce Andrijivka. Situace však zůstává napjatá.

Cílem Ruska zde zřejmě není dobytí samotného města Sumy, ale spíše vytvoření trvalého tlaku, který by vázal značné ukrajinské síly a bránil jejich přesunu na jiné, kritičtější úseky fronty, jako je Donbas.

Boje v Sumské oblasti zároveň odhalily vážný problém s kvalitou ukrajinských opevnění. Mnoho obranných linií, které zde byly budovány v letech 2023 a na začátku roku 2024, je dnes považováno za zastaralé. Byly navrženy před masovým rozšířením FPV dronů a klouzavých bomb.

Často se jedná o jednoduché, otevřené zákopové systémy vyhloubené v polích. Takové pozice, snadno odhalitelné z vzduchu, se v podmínkách moderního bojiště stávají pro obránce pastí.

Jeden z ukrajinských důstojníků si na sociálních sítích stěžoval, že „je nejvyšší čas pochopit, že dny mohutných opevněných bodů jsou dávno pryč“ a že nejdůležitější je maskování. V důsledku toho jsou nyní ukrajinské jednotky v oblasti nuceny narychlo budovat nové, lépe skryté a chráněné obranné pozice, často již pod palbou ruských dronů.

Zcela jiná situace panuje v Doněcké oblasti. I zde se Ukrajina připravuje na další ruský nápor, ale způsob, jakým to dělá, a způsob, jakým útočí Rusko, se liší. Satelitní snímky z posledních týdnů odhalily intenzivní ruskou aktivitu, která se však nesoustředí na současnou frontovou linii. Ruské letectvo systematicky bombarduje ukrajinskou druhou obrannou linii, která se nachází několik kilometrů v hloubi ukrajinského území.

Francouzský analytik Clément Molin na základě satelitních dat identifikoval v malé oblasti mezi městy Pokrovsk a Kosťantynivka téměř tisíc kráterů po dopadech bomb jen za poslední tři týdny. Cílem těchto úderů je zjevně systematické ničení ukrajinských opevnění a příprava bojiště pro budoucí ofenzivu, která by mohla usilovat o obklíčení Pokrovsku nebo obejití Kosťantynivky.

Zároveň se zdá, že se Ukrajina z problémů, jaké se projevily v Sumské oblasti, poučila. Záběry z opevňovacích prací na pomezí Dněpropetrovské a Doněcké oblasti, tedy v zázemí donbaské fronty, ukazují podstatně modernější přístup.

Místo otevřených zákopů zde vznikají hluboké, plně zakryté obranné linie, které připomínají spíše tunely. Tyto konstrukce poskytují vojákům mnohem lepší ochranu před všudypřítomnými FPV drony a dělostřeleckými střepinami.

Obrana je zde budována v několika liniích, a kombinuje podzemní úkryty s rozsáhlými systémy překážek, jako jsou protitankové příkopy a betonové jehlany. I když opevnění válku nemohou rozhodnout, jde o jasný příklad úspěšné adaptace, která reaguje na změněné podmínky na bojišti.