Hlavní obsah

Odešli z Ukrajiny už dávno. Válka je stejně v Polsku dohnala

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Inna s manželem Olegem založila v Polsku úspěšnou síť kaváren.

Reklama

20. 3. 5:00

Vlastní tu vůbec nejmenší kavárnu v Polsku, ke které během pár let přibylo dalších šestnáct. Manželé z Kyjeva přišli do Polska před sedmi lety a ve Varšavě se jim daří. Místo podnikání teď řeší hlavně posílání pomoci domů.

Článek

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od zvláštního zpravodaje ve Varšavě.

„Mám místo vzpomínek mlhu. Už si nepamatuju, jak to začalo. Člověk se změnil v automat,“ snaží se Inna Jarová rozvzpomenout na první dny války. V třetím týdnu bojů si povídáme ve Varšavě v kavárně, která je součástí sítě založené ukrajinskými manželi Innou a Olegem.

Před šesti lety začínali s tou vůbec nejmenší kavárnou v Polsku, kterou pojmenovali Dobro Dobro. „Odráží to naši životní filozofii, zvolili jsme si název srozumitelný v Polsku, na Ukrajině i v Česku,“ vysvětluje podnikatelka původem z města Chmelnyckyj.

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

V pátek vařila kávu v nejmenší polské kavárně Ukrajinka Viktorie. Byla tu vůbec poprvé, obvykle totiž pracuje na jiných pobočkách. Přistěhovala se z Chersonu a v Polsku se jí žije dobře.

Z Kyjeva manželé odešli do Varšavy v roce 2015. Už tehdy východ jejich rodné země sužoval válečný konflikt. „Válka ale nebyla důvodem k odjezdu. Bylo nám 25 a 26, měli jsme dobrou práci ve velkých reklamních agenturách. Jezdili jsme na dovolené, měli jsme hezké bydlení, ale nudili jsme se, chtěli jsme životní změnu,“ líčí Inna důvody odchodu do Polska.

„Prostě jsme se přestěhovali“

„Nebylo to tak, že bychom přijeli s jedním kufrem a bez peněz. Měla jsem ve Varšavě jistou smlouvu ve velké mezinárodní firmě. Prostě jsme se přestěhovali. Nepřijeli jsme sem proto, že by nám bylo v Kyjevě špatně,“ vysvětluje své pohnutky.

Válka je nakonec obrazně řečeno „dohnala“ ve Varšavě o sedm let později. Svědčí o tom mimo jiné krabice vyskládané hned vedle stolku, kde sedíme. Jsou plné baterek a svítilen, které jako pomoc zamíří na Ukrajinu.

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Inna u svého pracovního místa. Vedle ní je připravených několik krabic s pomocí, která zamíří na Ukrajinu.

Ve čtvrtek 24. února, kdy Putinovo Rusko napadlo Ukrajinu, se manželé vzbudili kolem sedmé ráno. O tom, že začala válka, se dozvěděli od Inniny matky v rodinném chatu. „Začali jsme to celé sledovat on-line a od té doby jsme se věnovali jenom tomu. Na mobilu jsem trávila 18 hodin denně a místo podnikání jsem se věnovala zprávám a hned také organizaci pomoci,“ říká kavárnice.

Pomoc i solidarita byly v prvních dnech živelné, protože nikdo nevěděl, co se bude dít, co je potřeba, kam a jak věci dopravit. To se podle Inny během dvou týdnů zlepšilo a organizace je preciznější.

Polsko jako nově nalezená „sestra“

Podnikatelka chválí semknutost a angažovanost početné ukrajinské menšiny, která před válkou podle odhadů čítala více než milion Ukrajinců. Oceňuje také pomoc a velkou solidaritu Poláků. „Jsou to dobří lidé. Po internetu teď koluje takový pravdivý vtip, že Ukrajina už po rusko-běloruském útoku nemá bratry, ale velmi dobrou sestru,“ říká. Na mysli tím má právě Polsko, které je v polštině, ukrajinštině i ruštině ženského rodu. Kavárenské síti Dobro Dobro se teď ozývají zákazníci i firmy s nabídkou pomoci.

Podle Inny si ale Polsko s tak masivní uprchlickou vlnou nemůže poradit samo. „Není na to připravené. Po dvou týdnech od invaze to bylo milion a půl lidí. Je tu už teď velmi zlá situace s trhem s pronájmy a s prací. Ale nějak si budeme muset poradit,“ uvažuje kavárnice.

Polsko si chválí i z doby před rusko-ukrajinskou válkou. Úřady byly prý k manželům navzdory počáteční jazykové bariéře vstřícné a vše jim vysvětlovaly. Inna s Olegem založili ve Varšavě rodinu a po šesti letech podnikání jim k maličké kavárně, která je dokonce zapsaná v polské knize rekordů, přibylo dalších 16 po celém Polsku. Zápis do světové knihy rekordů jejich maličkému podniku unikl jen o vlásek.

Sami to nezvládneme, vzkazují Západu

Jejich další kavárny jsou o dost větší a síť už má devět měsíců franšízu i v centru Prahy. „Pomáháme, jak můžeme. Sbíráme peníze na vojáky nebo potřebné a posíláme jim i část ze zisku,“ říká provozovatelka pražské pobočky Olesia Bila. Sama má příbuzné v Kyjevě a v Oděse. „Všichni zaměstnanci tu jsou z Ukrajiny,“ dodává a vysvětluje ještě, že do kavárny lidé nosí léky i oblečení.

Rodinu na Ukrajině má i Inna Jarová. Její rodiče zůstávají ve městě Chmelnyckyj, kde byl zatím relativní klid. Pokud by město boje nebo bombardování přímo zasáhly, plánují odjet na venkov. Západnímu světu kavárnice vzkazuje, že „budovy nasvícené modro-žlutě nestačí“ a žádá od EU a NATO další podporu. „Ukrajina to sama nezvládne,“ dodává.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované