Článek
Nedávná zahraniční studie ukazuje, že perfekcionistů mezi lidmi přibývá. Dokonce nejrychleji v historii. Proč chceme být perfektní a proč to může páchat víc škody než užitku? „Snahou o dokonalost možná nahrazujeme skutečný život,“ říká terapeut Tomáš Vašák, který svým klientům pomáhá se perfekcionismu zbavit.
Perfekcionismus není samostatná diagnóza. Jak ho vy, psychologové, vymezujete?
Není to diagnóza, ale úzce s mnoha diagnózami souvisí. Třeba s úzkostí, s obsedantně kompulzivní poruchou nebo třeba i s depresemi. Perfekcionismus může dokonce deprese způsobovat nebo přispět k jejich rozvoji. Protože tlak, který perfekcionista sám na sebe vyvíjí, je obrovský a podepisuje se samozřejmě i na sebehodnotě člověka.
Jak tedy poznáme perfekcionistu?
Máme dvě kategorie perfekcionismu. Pro zjednodušení je pojmenuji jako dobrý a špatný. Ten dobrý souvisí s naší touhou po excelenci. Vidíme to u umělců, sportovců, vědců. Sama o sobě ta touha podat skvělý výkon není špatně, může to být hnací motor.
