SoutežícíLucie Paulíny
Tato fotografie ve mně vyvolává směs klidu, melancholie a odolnosti.
Zapadající slunce zalévá krajinu teplým zlatým světlem, které působí téměř nadějně. Obloha je otevřená, barevná a živá jako by slibovala nový začátek. Zároveň však v popředí stojí vyvrácený pařez a několik uschlých stromů. Ty přinášejí pocit pomíjivosti, připomínku toho, že všechno živé jednou prochází změnou, úpadkem nebo koncem.
Vybízí k zastavení, přemýšlení o čase, změnách a schopnosti přírody i člověka pokračovat dál navzdory ztrátám. Světlo a slunce ... život