Stále věřím, že Dagmar Havlová v sobě probudí zodpovědnost, říká Žantovský

Knihovna Václava Havla se pokouší vzpamatovat z krize, během které se v minulých týdnech v podstatě rozpadla. Odešli zaměstnanci i Dagmar Havlová, zůstává ředitel Tomáš Sedláček a doplněná správní rada. Co bude s knihovnou dál?

Hostem Ptám se já byl bývalý diplomat, někdejší ředitel Knihovny Václava Havla a poradce prezidenta Michael Žantovský.

Po odchodu většiny členů správní i dozorčí rady, klíčových sponzorů a téměř všech zaměstnanců z Knihovny Václava Havla na začátku června oznámila svůj odchod také její zakladatelka a vdova po bývalém prezidentovi Dagmar Havlová. V knihovně nakonec zůstal pouze její ředitel Tomáš Sedláček a předseda správní rady David Dušek.

Náhlý rozklad instituce pečující o Havlův odkaz byl vyvrcholením neshod právě mezi jejím ředitelem a členy týmu ohledně směřování a vizí týkajících se knihovny. Mezi nimi Sedláček často zmiňoval třeba touhu „vyrvat Václava Havla pražské kavárně“ nebo myšlenku, že „mladým mužům nabídneme místo Andrewa Tatea jako vzor Václava Havla a bude to fungovat“.

Minulý týden sice Knihovna Václava Havla oznámila, že dozorčí i správní rada jsou opět kompletní a do správní rady byl zvolen mimo jiné hudebník Michael Kocáb nebo egyptolog a senátor Miroslav Bárta. Podle Dagmar Havlové ovšem David Dušek jmenoval správní radu bez jejího vědomí a pravděpodobně i v rozporu se stanovami. Pro pokračování své činnosti také knihovna potřebuje, aby jí Havlová poskytla osobnostní práva k názvu a práva ke vzdělávacím programům a badatelské činnosti.

„Dagmar Havlová je jediná zakladatelka Knihovny Václava Havla a z toho taky samozřejmě plyne zodpovědnost a povinnosti pro zakladatele, který nemůže jenom tak odejít od svého díla, od Knihovny Václava Havla. Nehledě na morální zodpovědnost, kterou Dagmar Havlová při každé příležitosti neustále připomíná,“ reagoval na současnou situaci v instituci její bývalý ředitel Michael Žantovský v Ptám se já.

„Doufám, že přemýšlí o tom, jak se k této roli vrátit a jak postavit knihovnu zpátky na nohy. Protože se obávám, že bez ní to nepůjde. Věřím stále, že na odkaz Václava Havla myslí, že si uvědomuje jeho důležitost a že v sobě probudí zodpovědnost, aby se toho úkolu opět ujala.“

Žantovský zároveň připustil, že v opačném případě by mohlo dojít i na soudní spor o odkaz bývalého prezidenta. „To je katastrofální varianta. Pak ještě existuje suchá varianta, že nějakým způsobem dojde k likvidaci Knihovny Václava Havla. Zákon a zakládací listina samozřejmě pamatují i na možnost likvidace. Ale pak je otázka, jak by se naložilo s tím, co by knihovna po sobě nechala,“ dodal.

Proč by měla Knihovna Václava Havla pokračovat? A jak vnímat souboj vlády s prezidentem o to, jestli a jak smí vykonávat zahraniční politiku?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vy jste byl až do dubna 2023 ředitelem Knihovny Václava Havla. S jakými pocity, možná s těžkým srdcem, sledujete dění okolo Knihovny Václava Havla z posledních týdnů? – Máte určitě pravdu, to dění sleduji s velkým zármutkem a obavami a pořád se snažím si zachovat naději, že ta krize je nějakým způsobem překonatelná. Jako ředitel Knihovny Václava Havla jsem strávil osm let, takže to je kus mého života. A myslím si, že za mého působení s týmem, který je ten dnešní tým, jsme společně vykonali velký kus práce, a byl bych strašně nerad, kdyby ta práce teď nějakým způsobem přišla vniveč. Jestli je způsob, kterým se Knihovna Václava Havla – a samozřejmě je legitimní otázka, kdo je dnes Knihovna Václava Havla – řídí, šťastný a může vést k nějakému pozitivnímu výsledku, tím si nejsem jistý.

2:30 Ano, Tomáš Sedláček je ředitel, ale je to ředitel takzvaně na překážkách. Správní rada se ho předtím, než čtyři její členové rezignovali, z té funkce pokusila odvolat. Osobně mám největší otazník a největší problém kolem tvrzení, že Dagmar Havlová odešla z Knihovny Václava Havla. Nedokážu si představit, jak je to možné. Podle zakládající listiny Knihovny Václava Havla, která je veřejnou listinou ve Sbírce listin, Dagmar Havlová je jediná zakladatelka Knihovny Václava Havla a z toho taky samozřejmě plyne zodpovědnost a povinnosti pro zakladatele, který nemůže jenom tak odejít od svého díla, od Knihovny Václava Havla. Nehledě na morální zodpovědnost, kterou Dagmar Havlová při každé příležitosti neustále připomíná, že ona je zodpovědná za dědictví svého manžela, za odkaz svého manžela. Takže podle práva je stále zakladatelkou Knihovny Václava Havla. A myslím si a doufám, že přemýšlí o tom, jak se k této roli vrátit, jak ji co nejúčelněji využít a jak postavit knihovnu zpátky na nohy. Protože se obávám, že bez ní to nepůjde.

4:00 Bez Dagmar Havlové nemůže knihovna pokračovat. – Z právního hlediska nemůže pokračovat bez jediné zakladatelky. A roli jediné zakladatelky si během času, během posledních 20 let, Dagmar Havlová vymínila. A vedle toho samozřejmě je Dagmar Havlová právoplatnou dědičkou autorských práv na dílo Václava Havla. A ještě vedle toho si během let nechala registrovat prakticky všechna osobnostní práva na všechno, co souvisí s osobností a odkazem Václava Havla, jako Václav Havel, Knihovna Václava Havla, dokonce i Ferdinand Vaněk, tuším. A to pochopitelně vyvolává otázku, co vlastně představuje ten odkaz a jestli se dá odkaz patentovat nebo registrovat nebo přisoudit jedné individuální osobě.

5:00 Aspoň z mého pohledu tam jsou dvě různé roviny. Jedna rovina je osobní, nesporně Dagmar Havlová je vdova po Václavu Havlovi, nesporně je právoplatnou dědičkou autorských práv a všechno, co si řekli doma a co spolu zažili, je jistě předmětem osobnostní ochrany. Ale vedle toho je Václav Havel bývalý prezident České a Slovenské Federativní republika a České republiky. – Jinými slovy, Dagmar Havlová nemůže mít celý odkaz Václava Havla z vašeho pohledu, protože kus toho odkazu je také veřejný odkaz? – Osobně se domnívám, že je to tak, jak říkáte: Ano, velká část toho odkazu je veřejný odkaz, který si nikdo nemůže přisvojit, protože patří nám všem. Podobně je to třeba ve Spojených státech, kde všechno, co prezident řekne, napíše, udělá, všechny dokumenty, které mu patří, jsou takzvaně work of the government, práce vlády, a jsou ve veřejné doméně. Nedají se na ně ani vztáhnout autorská práva nebo něco takového. A to mi připadá jako přirozený model a je asi škoda, že nikdy neproběhla diskuze, jak od sebe tyto dvě roviny oddělit a co je vlastně předmětem toho odkazu, o který se může zajímat veřejnost a my všichni.

7:00 Co s tím ale v téhle situaci dál? Pokud Dagmar Havlová říká: „Odcházím z Knihovny Václava Havla, věnovala jsem jí 22 let svého života, už nemám sílu, už nechci dál.“ Vy říkáte, že to vlastně není možné, respektive to znamená zánik Knihovny Václava Havla. Také současně říká, že odkaz svého manžela bude nadále střežit tak, jak si to přál. – Jedna věc, kterou si Václav Havel přál a která je průkazně doložená v dokumentech, které přechovává Knihovna Václava Havla, je, že si přál vznik, trvání a rozkvět Knihovny Václava Havla. Vedle Knihovny Václava Havla spolu s Dagmar Havlovou založili také Nadaci Vize 97, která se věnuje dobročinným účelům, spravuje Pražskou křižovatku a tak dále. Toho se ten problém vůbec netýká. Ale Knihovnu Václava Havla Václav Havel chtěl, dělal si o tom poznámky, dělal si návrhy, kdo má být jejím zakladatelem.

8:00 Původně v jeho poznámkách byli zakladatelé čtyři: Karel Schwarzenberg, sociolog Miloslav Petrusek, Zdeněk Bakala a Dagmar Havlová. A když knihovna vznikla, zůstali tři: Schwarzenberg, Petrusek a Havlová. A při předposlední krizi v roce 2023, ta souvisela i s mým odchodem z Knihovny Václava Havla, Karel Schwarzenberg, který už byl v té době nemocný a věděl, že se blíží jeho chvíle, převedl svoje zakladatelská práva notářským zápisem na Zdeňka Bakalu. Paní Havlová tenkrát neakceptovala to, že k tomu došlo, odmítla, aby se Zdeněk Bakala stal jedním ze zakladatelů Knihovny Václava Havla. A došlo k delšímu jednání, to trvalo asi rok. Zaplaťpánbůh se o něm na veřejnosti nevědělo a nepsalo. A po tom roce došlo k nové koncepci Knihovny Václava Havla, která se z obecně prospěšné společnosti stala nadačním fondem. Jeho jedinou zakladatelkou se stala Dagmar Havlová a vznikly dva výbory. Výbor zakladatelů v osobě paní Havlové, který jmenoval dva členy správní rady. Výbor dárců v osobě Zdeňka Bakaly, který jmenoval další dva členy správní rady. A toho pátého volila správní rada sama. Čili z toho plyne i to, že v současné chvíli není samozřejmé a není, myslím, ani možné, aby jediný člen správní rady, který zůstal, David Dušek, prostřednictvím dozorčí rady jmenoval nové členy správní rady předtím, než je může podle zakladatelské listiny jmenovat zakladatel.

11:00 Takže v téhle chvíli je tam z právního hlediska všechno špatně. Dagmar Havlová odešla, a vlastně odejít nemůže. Členové správní rady byli jmenováni způsobem, který je nepřípustný. – Tam běží nějaká lhůta, tříměsíční, do které zakladatel podle zakladatelské listiny má jmenovat nové členy správní rady. Pokud ta lhůta uplyne, pak se může stát, že je jmenuje dozorčí rada. Nový občanský zákoník má ještě jednu pojistku, že v případě, že se nic takového nestane, může nové členy na návrh osoby, která osvědčí právní zájem, jmenovat soud. A to je vlastně poslední pojistka, která by zůstala.

12:00 Je ještě nějaká varianta, že by se Dagmar Havlová vrátila nebo že by revokovala to své prohlášení o tom, že odchází? Zkoušel jste s ní mluvit nebo máte v plánu s ní zkoušet mluvit nebo ji někdo jiný zkouší přesvědčovat? – Paní Havlová byla teď nějakou dobu nepřítomná v republice. Věřím stále, že na odkaz Václava Havla myslí, že si uvědomuje jeho důležitost a že v sobě probudí zodpovědnost, aby se toho úkolu opět ujala. Koneckonců Václav Havel sám a Jan Patočka vždycky říkali, že zodpovědnost není něco, co se dá odložit jako kufr. To je něco, co člověk na sebe vezme a jde to s ním. A tohle je nepochybně něco, co jde nejenom s Dagmar Havlovou, ale rozhodně hlavně s Dagmar Havlovou. A já doufám, že to vědomí se v ní vrátí.

13:00 To je vlastně v tuhle chvíli asi jediná cesta, která zbývá, protože jiná varianta je nějakým způsobem se začít soudit nebo přít o to, jestli může mít nárok na celý odkaz Václava Havla. – To je katastrofální varianta. Pak ještě existuje suchá varianta, že nějakým způsobem dojde k likvidaci Knihovny Václava Havla. Zákon a zakládací listina samozřejmě pamatují i na možnost likvidace. Ale pak je otázka, jak by se naložilo s tím, co by ta knihovna po sobě nechala.

13:30 Knihovna za těch 20 let, co existuje, vytvořila obrovský archiv, který je zdigitalizovaný z 99 procent, je v něm zhruba 100 tisíc položek, spousta obrazového materiálu, videomateriálu a tak dále. To jsou všechno nenahraditelné hodnoty, které, troufám si tvrdit, vyčerpávajícím způsobem dokumentují život, činnost, myšlenky a dílo Václava Havla. A to je nejenom něco, co je důležité pro Knihovnu Václava Havla a její sympatizanty nebo pro pražskou kavárnu, jak se někdy někteří lidé pohrdavě vyjadřují. Ale je to důležité pro Českou republiku a je to důležité, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, i pro svět. Protože to, co po sobě Václav Havel zanechal, dodnes rezonuje v nejrůznějších podobách. Ať je to Cena Václava Havla za lidská práva, kterou každoročně uděluje Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Ať jsou to lavičky Václava Havla, které se nám rozšířily po celém světě a jsou na rozdíl od různých monumentálních pomníků státníků takovým hezkým, skromným způsobem, jak připomínat výzvu k dialogu a k přemýšlení, kterou Václav Havel představoval. Moc bezmocných je předmětem přednášek na stovkách univerzit, možná tisících univerzit po celém světě. Je to podle všech průzkumů největší česká osobnost posledního půlstoletí a jedna z velkých evropských a světových osobností. S tím se nedá nakládat lehkovážně.

16:00 Pokud by se to dostalo do situace, že Dagmar Havlová tíhu zodpovědnosti v daný moment nezvedne, zkrátka řekne, že se nechce ke Knihovně Václava Havla vrátit, co potom bude dál? Jste vy třeba osobně ochoten se zapojit? – Jak jsem se zmínil o těch osmi letech v Knihovně Václava Havla, pro mě to bylo neobyčejně šťastné období mého života právě díky lidem, se kterými jsem pracoval a se kterými jsme mohli vytvářet spoustu věcí. Nemám žádnou ambici se do té role vrátit, už mi taky utíká čas, ale samozřejmě vzhledem k vážnosti té situace pochopitelně cítím svůj díl nějaké odpovědnosti a jsem samozřejmě připraven ve spolupráci s jinými lidmi se snažit přispět k zachování toho, co se z toho odkazu dá zachovat. Pochopitelně by to bylo institucionálně obtížné, bylo by to asi právně obtížné. Ale neskrývám, že mluvím s celou řadou lidí, kteří měli blízko k Václavu Havlovi nebo Knihovně Václava Havla. A považuji to za proveditelné. Já pořád doufám, že nastane ten první případ. – Tedy že Dagmar Havlovou přesvědčíte k návratu, aby knihovna pokračovala. – Ale pokud by se to nestalo, tak asi nic jiného nezbude.

20:00 Co Tomáš Sedláček? My jsme jeho jméno skoro nezmínili, kromě začátku, že je momentálně ředitelem knihovny na překážkách. Nakolik je to celé vina Tomáše Sedláčka? My jsme ho tady měli na rozhovoru asi před necelým měsícem. – Je nesporné, že v knihovně před začátkem té krize došlo ke konfliktu mezi relativně novým ředitelem Tomášem Sedláčkem a tím týmem. O detailech se nechci dohadovat, protože jsem u toho nebyl a vím, jak tyhle věci lze vidět vždycky ze dvou perspektiv. Ale důležité je, že správní rada jako statutární orgán se rozhodla na svém zasedání 28. dubna, že Tomáše Sedláčka z funkce ředitele odvolá. Z manažerského hlediska to dává smysl, je vždycky jednodušší odvolat ředitele než odvolat celý tým. Takže takhle postupovala a zádrhel vlastně nastal teprve ve chvíli, kdy Dagmar Havlová odmítla to řešení přijmout. A to vedlo už jako neřízená reakce k odchodu čtyř z pěti členů správní rady, následně k odchodu sponzorů a následně k výpovědi celého týmu, protože pokud se ukázalo, že nelze postupovat podle pravidel, která v zakládací listině a v tom statutu existovala, tak budoucnost Knihovny Václava Havla znamená chaos. A na tom se asi spousta lidí prostě už nechtěla podílet.

22:00 Abych úplně neutekl od Tomáše Sedláčka, on samozřejmě jako všichni aktéři na tom svoji roli sehrál a myslím, že to nebyla úplně šťastná role, že se neprojevil jako dost uvážlivý komentátor a manažer. Ale nepovažuji ho za prvotní příčinu celého toho problému. Ta prvotní příčina je jinde, je u řízení knihovny, je o tom, kdo za tu knihovnu má zodpovědnost, je o… – O Dagmar Havlové.

23:00 Uvidíme, kam tedy celá kauza dospěje a jak se to posune, ale pochopila jsem, že vy to nevzdáváte a angažovat se v tom, aby odkaz Václava Havla zněl ve veřejném prostoru, chcete dál? – Nedomnívám se, že je v mých silách jako jednotlivce tu situaci změnit, ale rozhodně si myslím, že skupina lidí s touto zkušeností a s touto váhou dokáže vymyslet i něco, co by aspoň částečně napravilo tu situaci.

25:00 Pane Žantovský, v současné chvíli také působíte v rámci týmu externích poradců prezidenta Petra Pavla, zejména se zaměřením na zahraniční politiku. Jak vnímáte extrémně vyhrocené spory mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem? Sledujeme to zejména ve sporu o cestu na summit NATO v Ankaře. – V první řadě řeknu, že mě potěšilo, že minulý týden v pondělí se vláda na svém zasedání rozhodla respektovat ústavní pravomoc prezidenta zastupovat stát navenek podle článku 63 ústavy a schválila jeho cestu na Valné shromáždění Organizace spojených národů. Myslím, že když už řekla A, tak nemůže neříct B.

26:00 To uvidíme v pondělí 22. června, jestli nemůže. – Uvidíme, ale pro mě je důležité, že ten princip byl vládou respektován. Protože to je něco, co by v případné další konfrontaci nebo konfliktu ohledně cesty pana prezidenta na summit Severoatlantické aliance v Ankaře mohlo vyvstat jako argument při případném soudním přezkoumávání, v tomto případě jedině Ústavním soudem, toho, kdo má tu kompetenci zastupovat stát navenek. A myslím, že z právního hlediska je ta situace poměrně jasná. Ale to asi není to, co mě na tom nejvíc zlobí a dráždí.

27:00 To, co probíhá už několik měsíců, především musíme říct z iniciativy pana Macinky, ministra zahraničních věcí, je snaha řešit domácí politiku v oblasti zahraniční politiky. A to je z hlediska diplomata, z hlediska kohokoliv, kdo se zabývá zahraniční politikou, asi ten největší hřích, kterého se člověk může dopustit. Američané, kteří už to taky tolik nedodržují, mají pořekadlo: „Domácí politika končí na břehu moře.“ A já jsem vždycky říkal: „Škoda že my nemáme to moře.“

28:00 Pokud vláda v pondělí 22. června řekne, že prezident nemá jet na summit NATO, respektive ho neschválí jako účastníka delegace, má se prezident obrátit na Ústavní soud? – Jsem součástí těch diskuzí a nemám mandát předjímat to, co prezident udělá, nebo neudělá.

28:30 A jak vnímáte vyhrocenost těch vztahů na poli mezinárodní politiky? Protože server Hlídací pes tento týden popisoval, jak ochladnutí mezi Černínským palácem a Pražským hradem zašlo daleko, že Černínský palác dokonce neposílá na Hrad informace o depeších českých velvyslanců v zahraničí. Titulek článku dokonce stojí na tom, že to je o osobní odvaze velvyslanců, jestli budou komunikovat s Pražským hradem, nebo ne. Což zní velmi absurdně, popravdě řečeno. – Je to absurdní, mám podobné informace. Zase, nezpochybnitelnou ústavní zvyklostí tady je, že prezident je jedním z příjemců ze zákona utajovaných zpráv, utajovaných skutečností, a mezi utajované skutečnosti patří i většina depeší z českých ambasád v zahraničí. A zažil jsem všechny tři předchozí prezidenty jako diplomat a nikdy se nestalo, že by se k nim nedostaly zprávy ze zastupitelských úřadů, které považuji za důležité. To je opět ten způsob, jak domácí politikou kontaminovat zahraniční politiku státu, která by měla být společná, která by měla být jednotná a kde by neměly na povrch vyvěrat žádné spory mezi činiteli. Pan Macinka v tomhle ohledu prokazuje určitou nezkušenost, nikdy nepůsobil v zahraničí. Říká, že si toho venku nikdo nevšimne, že jsme tady nepustili prezidenta nebo něco takového. Každý diplomat, každý velvyslanec ví, že v Praze je 90 ambasád, které nedělají nic jiného, než posílají zprávy o tom, co se děje v České republice, svým vládám, že na druhé straně to ty vlády vnímají, že se vyptávají, že o to jeví zájem. To je součást pověsti země. O to tady bohužel přicházíme a není jenom u toho, ale bohužel je to na úkor výkonu nějaké skutečné zahraniční politiky.

32:00 Veřejnoprávní média nejsou oblastí, ve které byste prezidentovi primárně radil, ale je to pro prezidenta důležité téma. Vláda na svém zasedání 15. června konečně prozradila, jaký má úmysl s veřejnoprávními médii, když kabinet schválil zestátnění koncesionářských poplatků, převod pod státní rozpočet. Jak to vnímáte? – Tohle skutečně není oblast, ve které radím panu prezidentovi. Ale je to rozhodně největší krize médií veřejné služby od roku 2000, kdy si pamatujeme poslední takzvanou televizní krizi, která vedla k obrovským demonstracím a k obrovskému vyjádření veřejné nevůle nad tím, co bylo vnímáno jako zasahování vlády nebo Parlamentu do nezávislosti veřejných médií. A tohle, ať si říká pan ministr Klempíř nebo pan premiér Babiš na tiskovkách cokoliv, je další způsob, jak do veřejných médií zasahovat.

32:30 Přiznám se k jedné věci, v roce 2000 jsem strávil jednu noc ve velíně zpravodajství České televize na Kavčích horách. – Ve spacáku. – Tak už jsem si nechal ten spacák čistit.